Anděl (Praha)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Freska anděla (kolem roku 1870)
Budova Zlatý Anděl dominanta křižovatky Anděl
Pohled na pěší zónu u Anděla
Pohled na křižovatku Anděl od jihu
Smíchovská synagoga u Anděla, vzadu je vidět budova Zlatého Anděla
Pohled na jednu z budov Anděl City od tramvajové zastávky Anděl ve směru do Řep

Anděl (nebo také U Anděla) je velmi významná levobřežní dopravní křižovatka v Praze, faktické centrum zdejší městské čtvrti Smíchov. Prochází tudy velké množství tramvajových linek, a to jak v severojižním směru, souběžně s řekou Vltavou, tak i kolmo k Vltavě (z Nového Města a od Palackého mostu Lidickou ulicí a z Anděla dále Plzeňskou ulicí na Košíře), a v kombinacích těchto směrů. Křižovatka Anděl tak již dlouhou dobu vzájemně propojuje větší množství místních čtvrtí Velká Chuchle, Barrandov, Hlubočepy na jihu, Radlice a Jinonice na jihozápadě, Košíře a Motol na západě a to jak s Malou Stranou na severním levém břehu tak i s Novým Městem na východním pravém břehu řeky Vltavy.

Nachází se zde i stejnojmenná stanice metra. Kromě toho se jedná o významné obchodní a společenské centrum s velkým počtem kin a nákupních center.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Křižovatka Anděl nese svůj název podle původního nárožního domu u Zlatého Anděla, který získal svoje pojmenování podle sochy zlatého Anděla umístěného ve výklenku na jeho fasádě těsně nad křižovatkou. Jednalo se o dvouposchoďový dům z 19. století a hostinec.

Původně bylo jediné pevné spojení Smíchova s pravým pražským břehem přes Malou Stranu a Karlův most. Roku 1841 vzniklo nové spojení přes řetězový Most císaře Františka I., v letech 1898–1904 nahrazený novým, kamenným mostem císaře Františka I. (dnešním mostem Legií). Vazby města Smíchova k Praze se utužily roku 1862, odkdy zde vzniklo nádraží Západní dráhy, z Prahy přístupné přes Anděl. Trasa Karlín–Smíchov byla od počátků veřejné dopravy v pražské aglomeraci jejím hlavním směrem. Od roku 1862 je doložena omnibusová linka podnikatele J. Ballabena, v následujících letech si na této trase konkurovalo několik dopravců, například v letech 1870–1879 Karlínské podniknutí omnibusův, v letech 1872–1883 První pražská společnost pro omnibusy. 16. května 1876 byla z malostranského Újezda (od řetězového mostu) ke smíchovskému nádraží zavedena historicky druhá linka pražské koněspřežné tramvaje, protože od původně zamýšleného přímého propojení s pravobřežní první linkou přes řetězový most bylo z technických důvodů upuštěno. Roku 1878 získal Anděl přímé spojení s podskalskou částí Nového Města po novém Palackého mostu, 28. června 1883 byla po něm zavedena nová trať koněspřežné tramvaje, vedoucí od pražského nádraží státní dráhy. Úsek od Anděla k nádraží Západní dráhy se přitom stal historicky prvním traťovým úsekem pražské tramvajové sítě, po němž byly společně vedeny dvě tramvajové linky. Od 18. prosince 1900 byla trať z Palackého mostu ke smíchovskému nádraží elektrizována, od 17. června 1901 byl, současně se zprovozněním nového mostu Františka I., elektrizován i úsek z Újezda k Andělu. Protože provozovatel pražské koňky odmítl dále rozšiřovat svou činnost do měst v okolí Prahy, od 13. června 1897 jezdila od Anděla soukromá elektrická dráha Smíchov–Košíře, postavená košířským starostou Hlaváčkem. Po jeho zadlužení a sebevraždě Hlaváčkovu dráhu 21. července 1900 odkoupily pražské Elektrické podniky, na pražskou síť (na trať směrem k Palackého mostu) však byla napojena až v roce 1907. Do ostatních dvou směrů byla napojena až později, kolejové oblouky od Palackého mostu k Malé Straně nebyly u Anděla zřízeny nikdy.

Nedaleko se nacházely významné továrny (například Righofferova vagónka, smíchovský pivovar Staropramen, v nedalekých Radlicích pak sídlila továrna na výrobu spalovacích motorů). Na přelomu 19. a 20. století měla nejen tato oblast křižovatky U Anděla, ale celé město Smíchov vůbec, dělnický ráz. Roku 1922 se město Smíchov i další přilehlá města a obce staly součástí Velké Prahy. V letech 1939–1972 prostorem za vagónkou procházela trolejbusová linka do nedalekých Jinonic, historicky druhá pražská veřejná trolejbusová linka.

Počátkem 80. let minulého století zde začala výstavba linky B metra a v blízkosti křižovatky Anděl byla vybudována stanice Moskevská. Podle ní byly přejmenovány i tramvajové a autobusové zastávky u křižovatky Anděl, ostatně název Moskevská lépe odpovídal soudobé oficiální ideologii než nábožensky motivovaný název po již neexistujícím domu. Dům U Zlatého Anděla byl zbořen v únoru roku 1980, nahradil jej betonový nadzemní vestibul metra s velkou florentinskou mozaikou moskevského Rudého náměstí (ta se objevila i ve Svěrákově filmu Kolja). Název Anděl se tak udržoval už jen tradicí mezi pamětníky. Autobusový terminál nad jižním vestibulem stanice metra Anděl v prostoru u Ženských domovů (dnes Na Knížecí), vzdáleném několik set metrů od křižovatky Anděl, se stal hlavním přestupním bodem pro cesty na budované Jihozápadní Město, kam jezdily v krátkých intervalech kapacitní autobusové linky, rovněž zde bylo zřízeno autobusové stanoviště meziměstské dopravy. Při dalších prodlouženích linky metra se vytíženost terminálu Na Knížecí výrazně snížila, dosud však odsud a kolem křižovatky Anděl projíždí několik linek směrem na Košíře, Motol a Strahov. Kromě výstupu z metra a zeleně zde byla i velká tržnice.[1]

Další proměny prožila křižovatka na přelomu 20. a 21. století. Na začátku 90. let byl zdejší závod na výrobu tramvají ČKD Tatra (což byla původní Ringhofferova vagónka) přesunut do nového objektu ve Zličíně a objekty smíchovské vagónky byly postupně zbourány. Nahradily je nové obchodní domy a multikina, otevřená v roce 2000 - obchodní centrum Nový Smíchov s multikinem Palace Cinemas na severní straně Plzeňské ulice, těsně u křižovatky, a komplex Anděl City jihozápadně od křižovatky, zahrnující byty, kanceláře, hotel a multikino Village Cinemas. Přímo u jihozápadního rohu křižovatky vyrostla kancelářská budova Zlatý Anděl od francouzského architekta Jeana Nouvela, z jejíž fasády shlíží anděl z Wendersova filmu Nebe nad Berlínem; původní vestibul metra byl zbořen a nahrazen novým, menším, jehož vstup je vzdálenější od křižovatky. Opravena byla i synagoga a úseky Plzeňské i Nádražní ulice v sousedství křižovatky byly přebudovány na pěší zónu s provozem tramvají a celý prostor získal charakter náměstí. Tramvajová křižovatka Anděl zůstala jednou z nejfrekventovanějších v Praze.

Zastávky koněspřežné a později elektrické tramvaje v okolí křižovatky nesly původně a až do konce 30. let 20. století název Plzeňská třída (Plzeňská tř.), ve 40. letech byly přejmenovány na Anděl, v roce 1985 na název Moskevská a v roce 1990 opět na Anděl.[2]

Významné objekty[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.blesitrhy.cz/trhy.html
  2. Pavel Fojtík, Stanislav Linert, František Prošek: Historie městské hromadné dopravy v Praze – aktualizované vydání – 130 let MHD v Praze, 3., doplněné vydání, Dopravní podnik hl. m. Prahy, Praha, 2005, ISBN 80-239-5013-4, obr. 19 (str. 22, schema sítě pražské koňky v roce 1885), obr. 78 (str. 67, plán sítě pražských elektrických drah z roku 1904), obr. 165 (str. 122, plán sítě elektrických drah v Praze z ledna 1938), obr. 237 (plán sítě městské dopravy z roku 1948), obr. 309 (str. 230, plán sítě městské dopravy v Praze z roku 1975), obr. 312 (str. 233, síť tramvají a metra 23. 11. 1990)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Souřadnice: 50°4′19″ s. š., 14°24′14″ v. d.

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
  • Václav Cílek: Hledání normálního Anděla, Archinet, 27. 11. 2003, o přestavbě celé oblasti na přelomu 20. a 21. století
  • Jana Temelová: Jak architektura kompletně změnila obraz Anděla, Stavební fórum, I (7. 2. 2006), II (25. 2. 2006), III. (28. 2. 2006), IV (24. 4. 2006), V. (13. 5. 2006)