Anastázie Michailovna Ruská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Anastázie Michailovna Romanovová (Анастасия Михайловна)
Velkovévodkyně meklenbursko-zvěřínská
Velkokněžna Anastázie Michailovna
Doba vlády 14. dubna 1883 – 10. dubna 1897
Úplné jméno Anastázie Michailovna Romanov-Holstein-Gottorp
Tituly Její císařská a královská Výsost"
Její Imperátorská Výsost"
Narození 28. července 1860
Ruské impérium Petěrgof, Ruské impérium
Úmrtí 11. března 1922 (-62 let a 139 dní)
Francie Èze, France
Potomci Alexandrina
Fridrich František IV.
Cecílie
Rod Dynastie Holstein-Gottorp-Romanov
Dynastie Dynastie meklenbursko-zvěřínská
Otec Michail Nikolajevič Ruský
Matka Cecílie Bádenská

Anastázie Michailovna Romanovová, rusky Анастасия Михайловна (28. července 1860 Petěrgof, Rusko11. března 1922, Èze, Francie) byla ruská velkokněžna, vnučka cara Mikuláše I. a sňatkem velkovévodkyně meklenburská.

Život[editovat | editovat zdroj]

Anastázie byla jediná dcera velkoknížete Michaila Nikolajeviče (1832−1909) a jeho manželky princezny Cecílie Bádenské (1839−1891), dcery velkovévody Leopolda I. Bádenského a jeho choti princezny Sophie Wilhelmine von Holstein-Gottorp a Švédské. V roce 1862 byl její otec jmenován místokrálem Kavkazu a Gruzie. Anastázie vyrůstala se svými šesti bratry ve Tiflisu a Petrohradě. V rodinném kruhu ji nazývali „Stasie“ a byla miláčkem svého otce. Ke svému staršímu bratrovi Nikolajovi měla zvláště blízko, neboť s ním sdílela umělecké zájmy.

V roce 1878 její matka a velkokněžna Maria Pavlovna (1854−1920), manželka Vladimíra Alexandroviče (1847−1909), dohodly sňatek Anastázie se starším bratrem Marie, dědičným velkovévodou Bedřichem Františkem III.. Obě jejich babičky, Alexandrina a Charlotte, byly sestry a obě byly přímými potomky ruského cara Pavla. Na jaře 1878 přicestoval Bedřich František do Tiflisu, aby požádal o ruku Anastázie oba rodiče. Zasnoubení bylo oznámeno 4. května a v říjnu s rodinou odcestovala do Petrohradu přichystat svatbu.

24. ledna 1879 se Anastázie v Zimním paláci podle ruského pravoslavného a protestantského ritu vdala za dědičného velkovévodu Bedřicha Františka III. Meklenburského, syna velkovévody Bedřich František II. a jeho první manželky princezny Augusty Reuß ze Schleiz-Köstritzu.

8. února 1879 přicestovali Anastázie a Bedřich František do Zvěřína, kde se mladý pár usídlil v Marienpalais. Staromódní a chladná atmosféra zvěřínského dvora ještě zhoršila její nechuť vůči nové vlasti. Jelikož její muž začal trpět silnými zdravotními problémy, byla nucena podnikat časté cesty. Na jedné z těchto cest je dostihla v Palermu zpráva o smrti meklenburského velkovévody. Ten zemřel 15. dubna 1883 a návrat do Zvěřína k převzetí panovnických povinností byl nezbytný. Nicméně zdravotní stav nového velkovévody je brzy donutil opět odcestovat do mírnějšího podnebí. Bylo dosaženo kompromisu, kdy se velkovévodský pár pět měsíců zdržel ve Zvěříně a ostatní měsíce v roce trávili na oblíbených místech. V letech 1887 až 1895 žili od listopadu do května vCannes. Dochovaná korespondence po Anastázii prozrazuje vřelou, láskyplnou osobu, která se těší ze života. I přes své výstřelky nikdy pozbyla náklonnosti svého manžela.

Medailon s podobiznou Anastázie

Skandál u dvora[editovat | editovat zdroj]

V průběhu let bylo zdraví jejího muže stále horší, ale jeho náhlý skon dal podnět ke skandálu. V brzkých ranních hodinách 10. dubna 1897 byl velkovévoda Bedřich František nalezen v bezvědomí kočím pod balkonovým zábradlím na ulici. Patrně se pokusil o sebevraždu. Byl přenesen zpět do vily, kde následkům svých zranění podlehl. Předešlé noci Anastázie pořádala soirée, kterého se její muž vinou svého špatného zdravotního stavu nemohl zúčastnit. Jelikož byla Anastázie ve Zvěříně velmi neoblíbená, byla spojována se smrtí svého muže ve francouzském Cannes. Smrt velkovévody byla posouzena jako nehoda, i když šlo o sebevraždu. Velkovévodkyně Anastázie zdědila jeho soukromý majetek vilu v Cannes, švagr, vévoda Johann Albrecht Meklenburský převzal regentství za jejího nezletilého syna Bedřicha Františka. Po smrti svého muže pobývala Anastázie ve Zvěříně již jen zřídka, dávala přednost životu na Azurovém pobřeží, v Petrohradu, Paříži nebo v Londýně.

Zanedlouho se její osobní tajemník, Vladimír Alexandrovič Paltov (1874–1944), stal jejím milencem. V roce 1902 s ním otěhotněla. Nejprve měla podezření na nádor v oblasti břicha, krátce před porodem onemocněla planými neštovicemi, a byla tudíž nucena uchýlit se do karantény. Její nemanželský syn, Alexis Louis von Wenden, se narodil 23. prosince 1902 v Nice. Později studoval na jistém Internátu v Normandii.

Pozdější roky[editovat | editovat zdroj]

V létě 1914, krátce před vypuknutím 1. světové války, navštívila velkovévodkyně Anastázie svého bratra velkoknížete Michaila Michailoviča Romanova a jeho rodinu v Anglii. Jelikož lidé po rakouském ultimátu dychtivě očekávali vypuknutí války, napsala dopis svému bratranci, ruskému carovi Mikuláši II., ["…doufám, že válka nevypukne a my se jednoho dne opět všichni shledáme."] Konflikt ji postavil do strašné situace. Obě její děti se postavily na německou stranu, zatímco její bratři bojovali za Rusko. Ona, skrze svůj sňatek, německá kněžna, mohla žít pouze buď ve Francii, nebo v německém Zvěříně. Proto se rozhodla pro neutrální Švýcarsko a válku strávila v hotelu Savoy v Lausanne. Svou vilu v Cannes dala zdarma k dispozici jako špitál.

Během války očekávala zprávy od své dcery korunní princezny Cecílie a svého syna velkovévody Bedřicha Františka IV., přes její dceru královnu Alexandrinu Dánskou. Bolševici během ruské revoluce zavraždili její bratry Nikolaje, Georgije a Sergeje. Rozbití německé monarchie na konci války způsobilo ztrátu koruny pro jejího syna, i pro její dceru.

Po skončení války se rozhodla odcestovat spolu s Jekatěrinou M. Dolgorukou zpět do Francie. Ve Villa Fantasia v Èze poblíž Cannes prožila své polední roky. Zemřela na záchvat mrtvice 11. března 1922 v Èze. Byla pohřbena po boku svého manžela v Ludwigslust. Díky jejímu skonu se její děti poprvé od roku 1914 znovu setkaly.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Velkovévodkyně Anastázie Meklenbursko-Zvěřínská byla v Německu pro svou náklonnosti k Francii značně nepopulární. Císař Vilém II. jí umožnil pouze dvakrát pobýt u berlínského dvora: v roce 1905 u příležitosti svatby její mladší dcery s korunním princem a podruhé v roce 1906 při narození jejich prvního syna, Viléma. Poté zde byla nežádoucí.

Potomstvo[editovat | editovat zdroj]

24. ledna 1879 se v Zimním paláci vdala za meklenburského velkovévodu Friedricha Františka III. Narodily se jim tři děti:

Ze vztahu s jejím osobním sekretářem Vladimírem Alexandrovičem Paltovem (18741944) se narodil syn:

  • Alexis Louis von Wenden (19021976) ∞ 1929 Paulette Seuxová (19081975)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Anastasia Mikhailovna of Russia ve Wikimedia Commons

  • Je.W. Pčelov: Vládcové Rusi(Монархи России), Olma-Press, Moskau 2003, Seite 571 (russisch)