Anamorfóza (kartografie)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Anamorfovaná mapa (spojitá anamorfóza Gastner-Newmanovým algoritmem) vyjadřuje počet registrovaných voličů k parlamentním volbám v roce 2012 v okresech Slovenské republiky.

Anamorfóza je metoda používaná v tematické kartografii. Jde o přeměnu geometrické kostry mapy, která má za cíl výraznější vyjádření jejího tematického obsahu.[1] Produktem je anamorfovaná mapa (někde též anamorfická mapa nebo anamorf). Anamorfózou mapy se ztrácí přesný polohopis; ten je příslušně upraven tak, aby:

  • mapa byla lépe čitelná,
  • byla zvýšena atraktivita mapy nebo
  • byl uvolněn prostor pro znázornění jiných dat.

Angličtina používá pro označení anamorfické mapy matoucí termín cartogram, který si nesmíme plést s termínem kartogram používaným v češtině (anglicky choropleth map).

Anamorfované mapy můžeme dělit podle toho, zda transformace proběhla rovnoměrně na celém povrchu mapy (tehdy jde o plošné anamorfózy), nebo zda transformace vychází z určitého centra (radiální anamorfóza). Radiální anamorfózy dělíme na matematické (deformace je výsledkem matematické projekce) a geografické (deformace vychází z povahy zobrazovaného jevu, např. doba přepravy). Plošné anamorfózy dělíme podle kritérií prostorové spojitosti, zachování prostorových vztahů (topologie) a zachování tvaru zobrazovaných celků.[2]

Radiální anamorfózy[editovat | editovat zdroj]

Matematické radiální anamorfózy jsou koncentricky sestrojená zobrazení, které mění měřítko mapy. Často využívají logaritmické nebo hyperbolické funkce, tyto anamorfózy můžeme přirovnat k lupě nebo k objektivu rybí oko. Využití radiálních anamorfóz je poměrně omezené, posloužit mohou k přehlednějšímu zobrazení koncentrovaných jevů.

Geografické radiální anamorfózy deformují prostor na základě určité metriky, může jít o čas, cenu dopravy či jiný ukazatel. Jsou dobře využitelné při hodnocení dopravní dostupnosti, provázanosti centra se zázemím či k vymezování regionů.[2]

Plošné anamorfózy[editovat | editovat zdroj]

Spojité plošné anamorfózy matematicky transformují klasické kartografické zobrazení, přičemž zachovávají původní návaznost regionů (proto spojité). Dochází ale k výraznému tvarovému zkreslení, které ztěžuje identifikaci regionů. Jde o nejstarší a v současnosti nejpoužívanější anamorfózy, první algoritmus navrhl v roce 1970 Waldo R. Tobler.[3] Nejefektivnějším je Gastner-Newmanův algoritmus,[4] který využívá volně dostupný nástroj ScapeToad.[5]

Projekční metoda zmenšuje jednotlivé regiony tak, aby jejich relativní velikost odpovídala rozložení mapovaného jevu. Zachovává se tak tvar prostorových jednotek, avšak dochází k porušení jejich návaznosti, jde proto o nespojitou anamorfózu.

Dorlingovy anamorfózy nahrazují přesný tvar regionů kruhy, které jsou rozmístěny tak, aby co nejpřesněji imitovaly sousedství oblastí. Metodu vyvinul Danny Dorling v roce 1996.[6]

Obdélníkové anamorfózy vycházejí z dělení plochy na obdélníkové segmenty. Jde o spojitou anamorfózu - zachovávají se vztahy sousedství, tvar je ale výrazně pozměněn. Metoda se objevila již v 30. letech 20. století (autorem byl Erwin Raisz),[7] v současnosti získala i algoritmickou verzi.[8]

Podpora Wilsona v prezidentských volbách 1916. Spojitá anamorfóza vyjadřuje lidnatost regionů.
Parlamentní volby v České republice, 2010. Anamorfóza projektorovou metodou vyjadřuje podíl katolíků na počtu obyvatel oblasti, barevně je vyjádřena míra podpory strany KDU-ČSL.
Anamorfóza Dorlingovou metodou. Kruhy vyjadřují počet hesel na francouzské Wikipedii, které se vztahují k danému státu.

Algoritmy[editovat | editovat zdroj]

Rok Autor Název algoritmu Typ anamorfózy zachování tvaru
1973 Tobler Rubber map method plošná spojitá částečné
1976 Olson Projector method plošná nespojitá ne
1978 Kadmon, Shlomi Polyfocal projection radiální geografická
1984 Selvin et al. DEMP (Radial Expansion) method plošná spojitá částečné
1985 Dougenik et al. Rubber Sheet Distortion method plošná spojitá částečné
1986 Tobler Pseudo-Cartogram method plošná spojitá částečné
1987 Snyder Magnifying glass azimuthal map projections radiální geografická
1989 Cauvin et al. Piezopleth maps plošná spojitá částečné
1990 Torguson Interactive polygon zipping method plošná spojitá částečné
1990 Dorling Cellular Automata Machine method plošná spojitá částečné
1993 Gusein-Zade, Tikuniev Line Integral method plošná spojitá částečné
1996 Dorling Circular cartogram plošná nespojitá ne (kruhy)
1997 Sarkar, Brown Graphical fisheye wiews radiální geografická
1997 Edelsbrunner, Waupotitsch Combinatorial-based approach plošná spojitá částečné
1998 Kocmoud, House Constraint-based approach plošná spojitá částečné
2003 Keim, nierth, Panse Cartodraw plošná spojitá částečné
2003 Keim, nierth, Panse HistoScale plošná spojitá částečné
2004 Gastner, Newman Diffusion-based method plošná spojitá částečné
2004 Sluga Lastna tehnika za izdelavo anamorfoz plošná spojitá částečné
2004 Helimann, Keim et al. RecMap plošná spojitá ne (čtyřúhelníky)
2005 Keim, nierth, Panse Medial-axis-based cartograms plošná spojitá částečné
2007 van Kreveld, Speckmann Rectangular Cartogram plošná spojitá ne (čtyřúhelníky)

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ČERBA, O. Anamorfované mapy [PDF]. Přednáška z předmětu Tematická kartografie. Plzeň: Západočeská univerzita, 19. 12. 2006. Dostupné z WWW: PDF
  2. a b ONDREJKA, Peter. Anamorfóza mapy a její možné využití pro vizualizaci dat z voleb [online]. 2011 [cit. 2013-01-23]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Tomáš Řezník. Dostupné z: PDF.
  3. Tobler, Waldo. "Thirty-Five Years of Computer Cartograms." Annals of the Association of American Geographers. 94 (2004): 58-73.
  4. Gastner, Michael T. and Mark E. J. Newman, "Diffusion-based method for producing density-equalizing maps." Proceedings of the National Academy of Sciences 101 (2004): 7499–7504
  5. http://scapetoad.choros.ch/
  6. Dorling, Daniel. "Area cartograms: Their use and creation." "Concepts and Techniques in Modern Geography series no. 59." Norwich: University of East Anglia, 1996.
  7. http://www.gislounge.com/area-cartograms-explored/
  8. http://www.win.tue.nl/~speckman/Cartograms/SoccerCarto.html

Literatura[editovat | editovat zdroj]