Analýza zainteresovaných stran

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Analýza zainteresovaných stran (stakeholder analysis) je postup používaný při řízení projektů, řešení konfliktů[1] a podobně. Jedná se o identifikaci a analýzu subjektů, kteří jsou buď do projektu aktivně zapojeni, nebo jejich zájmy jsou ovlivněny jeho realizací. Často také mohou ovlivnit průběh nebo výsledky projektu. [2] Cílem je posouzení tohoto ovlivnění a naplánování strategie pro jednání se zainteresovanými stranami. Jde o činnost nutnou pro následné řízení zainteresovaných stran.

Identifikace[editovat | editovat zdroj]

Jednou z metod identifikace zainteresovaných stran je mapování podle otázek:

Kdo chce úspěch(neúspěch) ?
Kdo může z výsledku těžit, nebo jej naopak výsledek poškozuje?
Kdo sází na úspěch / neúspěch?
Kdo disponuje užívacími nebo vlastnickými právy? [3]
Kdo nebude moci velmi pravděpodobně uplatnit žádné zájmy?
Kdo disponuje finančními zdroji, relevantními schopnostmi a informacemi?
Kdo je pro výsledek nutný a čí podpory je zapotřebí ?
Kdo by mohl realizaci bránit/zabránit?

Zařadit je vhodné i strany, které fakticky kritériím neodpovídají, ale bylo identifikováno riziko, že by se mohly na základě nedostatečných nebo nesprávných informací sami řadit mezi zainteresované strany.

Popis zainteresovaných stran[editovat | editovat zdroj]

K popisu zainteresovaných stran je nutno zvolit kritéria. Kritéria popisu stran si volí ten kdo provádí analýzu. Možnými kritérii pro jejich popis je například:[3]

  • Vztah
  • Potenciální dotčenost
  • Cíle
  • Okruh působnosti
  • Zájem a angažovanost
  • Stupeň organizace
  • Kapacity
  • Povědomí

Doporučeným postup v rámci soupisu zainteresovaných stran je posoudit a zaznamenat jejich prioritu. Je nutné si uvědomit, že jedna zainteresovaná strana může mít několik cílů.[2]

Matice vlivu a zájmu[editovat | editovat zdroj]

Podle vlivu a zájmu lze rozdělit zainteresované strany do následujících kategorií. [2] Tyto kategorie jsou následně uplatnitelné například při volbě způsobu řízení zainteresovaných stran.

Matice vlivu a zájmu, nákres, česky

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PLAMÍNEK, Jiří. Řešení konfliktů a umění rozhodovat. [s.l.] : Copyright, 1994. 198 s. ISBN 80-85794-14-4.  
  2. a b c Doležal, J., Máchal, P., Lacko, B. a kol. : Projektový management podle IPMA, Grada Publishing Praha (2012) , ISBN 978-80-247-4275-5
  3. a b Muro, M. (2006): Pilothafte Ermittlung und Analyse von Zielgruppen für die Information und Anhörung der Öffentlichkeit nach Art. 14 EG Wasserrahmenrichtlinie in einer Flussgebietseinheit. Umweltbundesamt, Texte 27/06 (německy)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • R. Edward Freeman, Alexander Moutchnik (2013): Stakeholder management and CSR: questions and answers. In: UmweltWirtschaftsForum, Springer Verlag, Vol. 21, Nr. 1. http://link.springer.com/article/10.1007/s00550-013-0266-3
  • Bryson, J.:What to do when stakeholder matter: A guide to stakeholder identification and analysis techniques, 2004, ISSN 1471-9045 (anglicky)
  • Hausmann, Hojda, Řepa - Řízení projektů IS, 1997
  • Rosenau, M. - Řízení projektů - příklady, teorie, praxe, 1.vydání, Brno: Computer Press, 2000
  • Mitchell, R. K., B. R. Agle, and D.J. Wood. (1997). "Toward a Theory of Stakeholder Identification and Salience: Defining the Principle of Who and What really Counts." in: Academy of Management Review 22(4): 853 - 888 (anglicky)
  • Fiala, P. - Řízení projektů, 2002
  • Svozilová,A.: Projektový management, Grada Publishing, Praha 2011

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]