Amyloid

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mikrofotografie zabírající amyloidová depozita (růžová) v tenkém střevě

Amyloid (z řec. amylon = škrob), je bílkovina, resp. její fragment, která se při chorobných stavech ukládá v mezibuněčném prostoru. Proteiny, ze kterých vzniká amyloid, se většinou fyziologicky vyskytují v těle, např. prekurzory amyloidu, např. sérový amyloid A nebo lehké řetězce imunoglobulinů. Méně časté jsou mutace, které vedou k tvorbě proteinů pohotovějších k tvorbě amyloidu, např. tzv. finský nebo portugalský typ amyloidózy.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První pitevní nálezy popisující stav, který byl nejspíše amyloidózou, pocházejí z roku (Nicolaus Fontanus). Autorem termínu amyloid je Rudolf Virchow, který se domníval, že jde skutečně o škrob nebo možná o glykogen. Carl Friedreich a August Kekulé ovšem záhy prokázali, že amyloid má složení odpovídající proteinům. Popis struktury amyloidu a objev, že amyloid může vznikat z několika různých proteinů, normálních i patologicky změněných, spadají již do druhé poloviny 20. století.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Při vzniku amyloidu je klíčová přeměna prostorového uspořádání prekurzorového proteinu z alfa-helixu na strukturu beta-skládaný listu. Beta listy jednotlivých proteinů nebo proteinových fragmentů se k sobě paralelně přikládají a poměrně pevně se k sobě váží. Tímto způsobem postupně vzniká tzv. amyloidová fibrila. Amyloidová fibrila je mimořádně odolná vůči degradaci enzymy, navíc má mimořádné mechanické vlastnosti (struktura amyloidu je podobná struktuře fibroinu v hedvábí). Kromě fibril obsahuje amyloid tzv. koprecipitované komponenty, což jsou další proteiny, které se normálně vyskytují v krvi nebo v extracelulární matrix, a které mohou hrát nějakou roli v biologii amyloidu.

Průkaz[editovat | editovat zdroj]

K průkazu amyloidu je popsáno několik testů, např. Virchowova zkouška s Lugolovým roztokem a kyselinou sírovou nebo barvení anlininovými barvami (např. krystalovou violetí). Zlatým standardem v diagnostice je ovšem barvení konžskou červení a průkaz dvojlomu v polarizačním mikroskopu.

Často je účelné stanovit protein, ze kterého amyloid vznikl. Imunohistochemické metody jsou v tomto ohledu nejčastěji používané, ale jejich spolehlivost není v tomto případě příliš vysoká, protože amyloid na jedné straně ztrácí svoji antigenní strukturu a na straně druhé může být schopen nespecificky vázat protilátky.


Klasifikace[editovat | editovat zdroj]

Z klinického hlediska je podstatné dělit amyloidózy na lokalizované a systémové.

Lokalizované amyloidózy postihují jen jeden systém. Protein, ze kterého vzniká amyloid, je obvykle tvořen v místě depozita. Patří sem např. Alzheimerova choroba, Parkinsonova choroba, demence s Lewyho tělísky, BSE nebo pokročilá stádia diabetu II. typu (u diabetu nejde o příčinu onemocnění ale o následek nadprodukce inzulínu). Zvláštní formou je národový amyloid, tedy amyloid vzniklý v důsledku nadprodukce amyloidogenního proteinu nádorem.

Systémové amyloidózy naopak postihují celý organismus, i když míra postižení jednotlivých orgánů se může lišit. Původně se rozlišovaly pouze dvě formy amyloidózy: Primární, u které nebylo patrné vyvolávající onemocnění, a sekundární, u které bylo patrné vyvolávající onemocnění. Na dnešní úrovni poznání je toto dělení nesprávné, ale protože se vžilo, není účelné od něj upouštět.

Sekundární amyloidóza se může vzácně objevit jako komplikace chronického zánětlivého onemocnění. V rozvinutých zemích jde nejčastěji o revmatická onemocnění, v rozvojových jde o chronické infekce, jako je tuberkulóza nebo osteomyelitida. Protože je prekurzotovým proteinem tzv. sérový amyloid A, který se tvoří při zánětu, značí se tato amyloidóza jako AA.

Primární amyloidóza se objevovala bez patrné vyvolávající příčiny. Dnes se již ví, že primární amyloidóza doprovází poruchy kostní dřeně na hraně nádorového onemocnění. Při této poruše jsou nadprodukovány lehké řetězce imunoglobulinů (výjimečně těžké řetězce), které mohou za nepříznivých okolností dát vznik amyloidu. Takto vzniklá amyloidóza se značí AL resp. AH.

Další významnou formou je amyloidóza dialyzovaných. U pacientů na chronické dialýze v konečném stádiu poškození ledvin dochází k poklesu vylučování β2-mikroglobulinu, který může dát vzniknout amyloidu. Moderní hemodialyzační přístupy s tímto rizikem počítají a reagují na něj.

Dále existuje celá řada dědičných syndromů, při kterých je mutací způsobena změna proteinu, který je náchylnější ke tvorbě amyloidu. Nejdéle známou je tzv. portugalský typ amyloidózy, za který je zodpovědná jedna konkrétní mutace prealbuminu. Jiným typem je tzv. finský typ (popsaný i případ v ČR), kde je mutován gelsolin.

Příklady chorob spojených s akumulací amyloidu[editovat | editovat zdroj]

Nemoc Proteinový prekurzor Oficiální zkratka
Alzheimerova nemoc Beta amyloid[1][2][3]
Diabetes mellitus 2. typu IAPP (Amylin)[4][5] AIAPP
Parkinsonova choroba α-Synuclein[2] není
Přenosné spongiformní encefalopatie např. Bovinní spongiformní encefalopatie PrPSc[6] APrP
Fatální familiární insomnie PrPSc APrP
Huntingtonova nemoc Huntingtin[7][8] není
Medulární karcinom štítné žlázy Kalcitonin[9] ACal
Kardiální arytmie, Izolovaná síňová amyloidóza Atrialní natriuretický polypeptid AANF
Ateroskleróza Apolipoprotein AI AApoA1
Revmatoidní artritida Sérový amyloid A AA
Prolaktinom Prolaktin APro
Familiární amyloidní polyneuropatie Transthyretin ATTR
Dědičný non-neuropatická systémová amyloidóza Lysozym ALys
Amyloidóza související s dialýzou Beta 2 mikroglobulin Aβ2M
Finská amyloidóza Gelsolin AGel
Mřížovitá korneální dystrofie (LCD) Keratoepithelin AKer
Cerebrální amyloidní angiopatie Beta amyloid[10]
Cerebrální amyloidní angiopatie (islandský typ) Cystatin ACys
systémová AL amyloidóza Lehké řetězce imunoglobulinů AL[9] AL
Mnohotný myelom

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Amyloid na anglické Wikipedii.

  1. Chiang PK, Lam MA, Luo Y(September 2008)."The many faces of amyloid beta in Alzheimer's disease". Current molecular medicine8(6): 580–4. doi:10.2174/156652408785747951. PMID 18781964. 
  2. a b Irvine GB, El-Agnaf OM, Shankar GM, Walsh DM(2008)."Protein aggregation in the brain: the molecular basis for Alzheimer's and Parkinson's diseases". Molecular medicine (Cambridge, Mass.)14(7–8): 451–64. doi:10.2119/2007-00100.Irvine. PMID 18368143. 
  3. Ferreira ST, Vieira MN, De Felice FG(2007)."Soluble protein oligomers as emerging toxins in Alzheimer's and other amyloid diseases". IUBMB life59(4–5): 332–45. doi:10.1080/15216540701283882. PMID 17505973. 
  4. Haataja L, Gurlo T, Huang CJ, Butler PC(May 2008)."Islet amyloid in type 2 diabetes, and the toxic oligomer hypothesis". Endocrine Reviews29(3): 303–16. doi:10.1210/er.2007-0037. PMID 18314421. 
  5. Höppener JW, Ahrén B, Lips CJ(August 2000)."Islet amyloid and type 2 diabetes mellitus". The New England Journal of Medicine343(6): 411–9. doi:10.1056/NEJM200008103430607. PMID 10933741. 
  6. "More than just mad cow disease", Nature Structural Biology 8, 281 (2001)
  7. Truant R, Atwal RS, Desmond C, Munsie L, Tran T(September 2008)."Huntington's disease: revisiting the aggregation hypothesis in polyglutamine neurodegenerative diseases". The FEBS journal275(17): 4252–62. doi:10.1111/j.1742-4658.2008.06561.x. PMID 18637947. 
  8. Weydt P, La Spada AR(August 2006)."Targeting protein aggregation in neurodegeneration--lessons from polyglutamine disorders". Expert opinion on therapeutic targets10(4): 505–13. doi:10.1517/14728222.10.4.505. PMID 16848688. 
  9. a b "Amyloidosis, Overview" by Bruce A Baethge and Daniel R Jacobson
  10. Dotti CG, De Strooper B(February 2009)."Alzheimer's dementia by circulation disorders: when trees hide the forest". Nat. Cell Biol.11(2): 114–6. doi:10.1038/ncb0209-114. PMID 19188916. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MAČÁK, Jiří a Jana MAČÁKOVÁ. Patologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2004. ISBN 80-247-0785-3

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]