Ambroise Louis Garneray

Ambroise Louis Garneray
Ambroise Louis Garneray
Narození	19. února 1783 ; Paříž; Francie
Úmrtí	11. září 1857 (ve věku 74 let) ; Paříž; Francie
Místo pohřbení	Hřbitov Montmartre
Povolání	korzár, malíř a spisovatel
Národnost	francouzská
Žánr	námořní tematika
Významná díla	více než 330 obrazů, rytin, leptů a akvarelů,; paměti Voyages, Aventures et Combats (Cesty, dobrodružství a bitvy)
Ocenění	rytíř Řádu čestné legie (1852)
Rodiče	Jean-François Garneray
Příbuzní	Auguste-Siméon Garneray, Hippolyte Jean-Baptiste Garneray a Pauline Garneray (sourozenci)
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ambroise Louis Garneray (19. února 1783 Paříž – 11. září 1857 tamtéž) byl francouzský korzár, malíř a spisovatel.^[4]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako nejstarší syn malíře Jeana-Françoise Garneraye, žáka Jacquese-Louise Davida. Ve třinácti nastoupil k námořnictvu na popud a za podpory svého bratrance Beaulieua-Leloupa, velitele fregaty Forte. Plavil se z Rochefortu do Indického oceánu s flotilou pod velením admirála Pierra Césara Charlese de Sercey a zúčastnil se zde bojů s britskými loděmi. Roku 1798 se stal kormidelníkem na fregatě La Preneuse a na její palubě začal malovat. Sloužil také pod proslulým korzárem Robertem Surcoufem a zúčastnil se s ním roku 1800 v Bengálském zálivu slavného zajetí lodi Kent britské Východoindické společnosti. Následně se plavil na různých obchodních a korzárských lodích a zabýval se také nepovoleným obchodem s otroky. Roku 1806 byl jako kormidelník na fregatě Belle Poule zajat v bitvě s Brity u Kapverdských ostrovů a strávil osm let ve vězeňských pontonech (šlo o vraky lodí) v Portsmouthu. Podmínky k životu zde byly hrozné, Garneray si však dokázal přilepšovat prodejem svých obrazů profesionálním obchodníkům.^[4]^[5]

Po propuštění roku 1814 se mu nepodařilo získat důstojnické místo ve francouzském obchodním námořnictvu. Začal se proto plně věnovat malířství a byl tak úspěšný, že jej roku 1817 jmenoval velkoadmirál vévoda d'Angoulême oficiálním malířem námořnictva. V letech 1821–1830 cestoval po francouzských přístavech a maloval zde své skici, které se staly základem pro jeho obrazy. Roku 1833 byl jmenován ředitelem muzea v Rouenua také pracoval pro porcelánovou manufakturu v Sèvres. Roku 1836 se ale zdiskreditoval účastí na pokusu Ludvíka Napoleona o převrat ve Štrasburku. Návrat ke slávě prožil, když se z Ludvíka Napoleona stal nejprve francouzský prezident a následně císař Napoleon III. Ten mu také roku 1852 udělil Řád čestné legie. Vleklá choroba mu ke stáří bránila v jeho další umělecké tvorbě. Je pohřben na hřbitově Montmartre v Paříži.^[4]^[5]

Garneray jako spisovatel[editovat | editovat zdroj]

Garnearyovo dílo je velmi rozsáhlé. Kromě velkého počtu (vice než 330)^[1] obrazů, rytin, leptů a akvarelů je také autorem pamětí. Ty vznikly již během autorova pobytu v Rouenu a roku 1847 byly nabídnuty k vydání Ministerstvu školství pro „povznesení mládeže“, to však tento záměr odmítlo. Roku 1851 byly vydány pod názvem Voyages, Aventures et Combats (Cesty, dobrodružství a bitvy). Proslulými se staly roku 1860, kdy vyšly ve třech dílech pravděpodobně v úpravě profesionálního spisovatele Édouarda Corbièra jako Voyages, Aventures et Combats (Cesty, dobrodružství a bitvy), Mes Pontons (Mé pontony) a Scènes maritimes (Námořní scény).

Paměti nebo jejich části byly a jsou vydávány pod různými názvy, například Corsaire de la République (Korzár republiky), Le Négrier de Zanzibar (Otrokář ze Zanzibaru) nebo Les Naufragés du Saint-Antoine (Trosečníci ze Saint-Antoine), a také v úpravách pro děti a mládež: La Prison flottante (1947, Plovoucí vězení), Un marin de Surcouf (1950, Surcoufův námořník) nebo Un corsaire de quinze ans (1950, Patnáctiletý korzár). Dnes jsou považovány za jednoho z předchůdců dobrodružného románu s námořní tematikou.^[4]^[5]