Altenburský bublák

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Altenburský bublák
Altenburg trumpeter(blue chequer).jpg

Altenburský bublák modrý kapratý

Základní informace
země původu Německo Německo
využití okrasný chov
stupeň prošlechtění ušlechtilé plemeno
směr užitkovosti okrasné plemeno
Tělesná charakteristika
tělesný rámec střední
Klasifikace a standard
plemenná skupina Barevní holubi, podskupina bubláci
skupina EE: Bubláci
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Altenburský bublák, též polní bublák[1] je plemeno holuba domácího pocházející z Německa, oblastí jeho původu SaskoDurynsko.[2] Je to vzhledem nenápadný holub, který se příliš neliší od divokého holuba skalního, jeho zvláštností hlasový projev, tzv. bublání. Je to vrkání přeměněné na dlouhotrvající zvuk připomínající vzdálené zurčení potoka, zvonění zvonů nebo bubnování. Přestože tento rys je společný všem holubům bublákům, altenburský bublák mezi nimi patří vůbec k nejlepším.[3] V seznamu plemen EE se řadí do plemenné skupiny bubláků a to pod číslem 0513.

Je to pták střední velikosti, tělesnými tvary prakticky shodný s polním holubem. Od něj se odlišuje snad pouze vysokým vyklenutým čelem a perlovýma očima. Na rozdíl od mnoha jiných bubláků nemá žádné pernaté ozdoby, ani chocholku, ani rousy. Ani barevností nezaujme, nejčastěji jsou altenburští bubláci celobarevní, bezpruzí, pruhoví i kapratí, a plnobarevní černí, šedohnědí, červení a žlutí, dále existují i tygři, bělouši a bílí ptáci.

Má vynikající letové schopnosti, může být chován i volně, v tom případě sám zalétá za potravou do polí (polaří), je velmi shánčlivý a ostražitý. Je také plodný a odchovává sám holoubata. Je proto vhodný i pro začátečníky.[3]

Nejvýznamnější vlastností altenburského bubláka je jeho schopnost bublání. Zní jako zvuk vzdálených bubnů[4] a jeho bublání je poměrně hlasité. Bublají rádi a dlouho, během dne a za jasných nocí při vyrušení i v noci, bublají i ve výstavní kleci v přítomnosti cizích lidí.[3] V bublání altenburského bubláka se pořádají i soutěže.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Altenburský bublák žlutý

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. TUREČEK, Václav, a kolektiv Holubářství. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1958. 156 s. Kapitola Plemena holubů, s. 91. (česky) 
  2. BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 322 s. Kapitola VII Plemena holubů, s. 198 - 199. (česky) 
  3. a b c PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha : Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. Kapitola Altenburský bublák, s. 92. (česky) 
  4. a b BAUER, Wilheim. Chováme holuby. Praha : Nakladatelství Víkend, 2010. 91 s. ISBN 978-80-7433-030-8. S. 76. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha : Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. (česky) 
  • TUREČEK, Václav, a kolektiv Holubářství. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 156 s. (česky) 
  • BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 322 s. (česky) 
  • BAUER, Wilheim. Chováme holuby. Praha : Nakladatelství Víkend, 2010. 91 s. ISBN 978-80-7433-030-8. S. 77. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]