Alois Ugarte (mladší)

V tomto článku je použita zastaralá šablona „Příbuzenstvo“.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alois hrabě Ugarte
Moravský zemský hejtman
a moravskoslezský gubernátor
Ve funkci:
29. listopad 1834 – 25. duben 1845
PanovníkFrantišek I., Ferdinand I.
PředchůdceKarel Inzaghi
NástupceRudolf Stadion
Předseda hornorakouské zemské vlády v Linci
Ve funkci:
1827 – 1834
PanovníkFrantišek I.
Císařský tajný rada
Ve funkci:
1827 – 25. duben 1845
PanovníkFrantišek I., Ferdinand I.
Viceprezident českého gubernia
Ve funkci:
6. duben 1823 – ?
PanovníkFrantišek I.
Skutečný rada dvorské komory
Ve funkci:
1815 – ?
PanovníkFrantišek I.
Druhý rada generální intendatury italské armády
Ve funkci:
1814 – ?
PanovníkFrantišek I.
(Neplacený) guberniální rada (v Brně) ?
Ve funkci:
1807 – ?
PanovníkFrantišek I.
Mimořádný sekretář benátského gubernia
Ve funkci:
1803 – ?
PanovníkFrantišek II./I.

Narození9. března 1784
Brno
Úmrtí25. dubna 1845 (ve věku 61 let)
Brno
ChoťErnestina Troyerová
RodičeJan Václav Ugarte
Marie Anna Windischgrätzová
DětiLuisa
PříbuzníMaximilian Ugarte a Clemens Ugarte (sourozenci)
Zaměstnánípolitik, úředník
Profesešlechtic
Náboženstvířímskokatolické
Ocenění1810 rytířský kříž a 1836 velkokříž Císařského rakouského Leopoldova řádu
1814 Občanský čestný kříž
velkokříž občanského záslužného řádu (Bavorsko)
CommonsAlois Ugarte
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alois hrabě Ugarte (9. března 178425. dubna 1845) byl rakouský úředník a velkostatkář. Byl mimo jiné viceprezidentem českého gubernia, později stál v čele zemských vlád v Horních Rakousích a na Moravě.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Erb hrabat Ugartů
Zámek Kravsko

Příbuzenstvo
otec Jan Václav Ugarte
1748–1796
matka Marie Anna Windischgrätzová
1754–1796 nebo 1831
manželka Ernestina (Arnoštka) Troyer
1782 nebo 1786–1839
dcera Luisa, provdaná Chotková, později z Gudenau
1813–1887
bratr Maxmilián Ugarte
1781–1831
bratr Klemens Ugarte
1798–1842
děd Jan Nepomuk Ondřej Ugarte
1707–1756
babička Marie Vilemína Raduit de Souches
1716–1792
děd Josef Karel Windischgrätz
1724–1790
babička Marie Josefa Esterházyová z Galánthy
1728–1795
synovec Josef Ugarte
1804–1862
strýc Alois Ugarte
1749–1817
bratranec Antonín Bedřich I. Mitrovský
1770–1842
zeť Vilém Chotek
1803–1850
zeť Klemens z Gudenau
1806–1857

Pocházel z původem baskického rodu Ugartů usazeného na Moravě od 17. století. Byl mladším synem Jana Václava Ugarteho (1748–1796), prezidenta dolnorakouského apelačního soudu a ředitele dvorského divadla ve Vídni, a Marie Anny, rozené hraběnky Windischgrätzové. Jeho strýc Alois Ugarte i bratranec Antonín Bedřich Mitrovský zastávali úřad nejvyššího českého a prvního rakouského kancléře. Synem jeho staršího bratra Maximiliána byl říšský a zemský poslanec Josef Ugarte.

Ze sňatku 3. června 1810 s Ernestinou Troyerovou (6. červenec 1782 – 15. leden 1839) měl dceru Luisu (16. březen 1813 – 30. červen 1887 Torre del Greco u Neapole), poprvé 7. června 1836 provdanou za hraběte Viléma Chotka (1803–1850), poté za barona Klemense von Gudenau (1806–1857).

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Jako třináctiletý nastoupil na tereziánskou rytířskou akademii, v šestnácti letech se stal koncepčním praktikantem u znojemského krajského úřadu. V roce 1801 nastoupil k moravskoslezskému guberniu. O dva roky později stal mimořádným sekretářem benátského gubernia, v roce 1805 se však vrátil zpět do Brna. Během francouzské okupace prokázal takové zásluhy, že byl roku 1807 jmenován neplaceným guberniálním radou. Roku 1814 byl jmenován druhým radou generální intendantury italské armády. O rok později se stal skutečným radou dvorské komory. Po osmi letech služby byl 6. dubna 1823 jmenován viceprezidentem českého gubernia. Roku 1827 byl jmenován tajným radou a předsedou hornorakouské zemské vlády a 29. listopadu 1834 stanul v čele moravskoslezského gubernia, kde zůstal až do své smrti. V Linci se se zasloužil o založení ústavů hluchoněmých, slepeckého ústavu a ústavu pro choromyslné, zasloužil se také o vznik tamního muzea. V Brně podporoval rozvoj městských parků, zasloužil se o zkvalitnění cest.

V roce 1810 mu byl udělen rytířský kříž Leopoldova řádu, roku 1836 potom velkokříž téhož řádu. V roce 1814 byl oceněn za civilní zásluhy Občanským čestným křížem. Velkokříž občanského záslužného řádu mu udělil také bavorský král.

Velkostatkář[editovat | editovat zdroj]

Byl majitelem statků Kravsko a Přímětice na Znojemsku.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]