Alois Riegl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alois Riegl
Alois Riegl, cca r. 1890
Alois Riegl, cca r. 1890
Narození14. ledna 1858
Linec
Úmrtí17. června 1905
Vídeň
Alma materVídeňská univerzita
Povoláníhistorik
ZaměstnavatelVídeňská univerzita
RodičeJan Otakar Riegl[1]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alois Riegl (14. ledna 1858 Linec – 17. června 1905 Vídeň) byl rakouský historik umění a památkář, jeden ze zakladatelů Vídeňské školy dějin umění, profesor Vídeňské univerzity. Zasloužil se o ustavení historie umění jako samostatné vědecké disciplíny. Byl jedním z nejvlivnějších odborníků na formální analýzu uměleckých děl.

Život

Absolvoval studia na Ústavu pro rakouský dějezpyt (Institut für Österreichische Geschichtsforschung), od roku 1881 byl členem Institutu, po roce 1883 stipendistou Institutu v Římě. Roku 1889 se habilitoval, od roku 1895 mimořádným a od roku 1897 řádným profesorem.

Riegl měl významný vliv na vývoj památkové péče, její odklon od historizujícího purismu a položil důraz na ocenění hodnoty stáří památky. V českém prostředí tyto myšlenky propagoval Max Dvořák a vycházela z nich analytická metoda památkové péče.

Studenti A. Riegla

Dílo

  • Die ägyptischen Textilfunde im Österr. Museum (Vienna, 1889).
  • Altorientalische Teppiche (Leipzig, 1891).
  • Stilfragen (Berlin, 1893). Tr. E. Kain, Problems of style (Princeton, 1992).
  • Volkskunst, Hausfleiß, und Hausindustrie (Berlin, 1894).
  • Ein orientalischer Teppich vom Jahre 1202 (Berlin, 1895).
  • Die spätrömische Kunstindustrie nach den Funden in Österreich-Ungarn (Vienna, 1901). Tr. R. Winkes, Late Roman art industry (Rome, 1985).
  • "Das holländische Gruppenporträt," Jahrbuch des allerhöchsten Kaiserhauses 22 (1902), 71-278. Tr. E.M. Kain and D. Britt, The Group Portraiture of Holland (Los Angeles, 1999).
  • Der moderne Denkmalkultus, sein Wesen, seine Entstehung (Vienna, 1903). Tr. K. W. Forster and D. Ghirardo, “The modern cult of monuments: its character and origin,” Oppositions 25 (1982), 20-51.
  • Die Enstehung der Barockkunst in Rom: Vorlesungen aus 1901-1902, ed. A. Burda and M. Dvořák (Vienna, 1908).
  • Gesammelte Aufsätze, ed. K.M. Swoboda (Augsburg, 1929).
  • Historische Grammatik der bildenden Künste, ed. K.M. Swoboda and O. Pächt (Graz, 1966). Tr. J.E. Jung, Historical grammar of the visual arts (New York, 2004)

Literatura

  • Chadraba R, Max Dvořák a vídeňská škola dějin umění, Kapitoly z českého dějepisu dějin umění II, Odeon, Praha 1987, str. 28-35
  • Diana Reynolds Cordileone, Alois Riegl in Vienna 1875–1905, An Institutional Biography, Point Loma Nazarene University, USA, 2014, ISBN 978-1-4094-6665-9

Externí odkazy

  1. ↑ Austrian Parliament personal database. Dostupné online.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alois_Riegl&oldid=16329925“