Alois Poledňák

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alois Poledňák
poslanec Národního shromáždění ČSSR
Ve funkci:
1960 – 1964
Ve funkci:
1964 – 1968
poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1969 – 1969
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ
Narození14. března 1922
Kroměříž
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí31. července 1984
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Profesepolitik, archivář, spisovatel a novinář
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Alois Poledňák (14. března 1922 Kroměříž – 31. července 1984 Praha) byl český a československý politik Komunistické strany Československa, poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění, novinář, ředitel Československého státního filmu v šedesátých letech. Po roce 1968 byl během normalizace dočasně pronásledován, později opětovně ve vedoucích funkcích.

Život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1941 maturoval na gymnáziu[1] a poté absolvoval učitelský ústav v Kroměříži. V letech 1951 až 1956 pracoval jako šéfredaktor Pionýrských novin. Souběžně s prací v redakci vykonával funkci tajemníka ÚV ČSM, a proto postupně předal vedení novin Oldřichu Kryštofkovi.[2] V roce 1953 vydal text zpracovaný Jiřím Haškovcem jako lživou publikaci Skauting ve službách podněcovatelů války, která popisovala skauty jako agenty Západu,[3] za což se v roce 1968 omluvil náčelníkovi Rudolfu Plajnerovi.[4]

V roce 1959 došlo po krátkém období uvolnění k opětovnému utužení dohledu nad státním filmem. Zlomovým bodem se stal 1. festival československého filmu v Banské Bystrici, kde se československá filmová tvorba stala terčem kritiky stranických funkcionářů. V rámci následujících personálních změn se Alois Poledňák stal ředitelem Československého státního filmu. Jeho nástupu se filmaři obávali, protože šlo o nastrčenou stranicko-svazáckou postavu. Poledňák však paradoxně nebránil v pokračování předchozího trendu a za jeho působení proběhla československá nová vlna.[5]

Ve volbách roku 1960 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za Severomoravský kraj. Mandát obhájil ve volbách v roce 1964[6] (nyní již za Západočeský kraj). V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968.[7][8][9] V roce 1968 předsedal schůzi parlamentu, která odsoudila invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa.

K roku 1968 se profesně uvádí jako ústřední ředitel ČSF z obvodu Karlovy Vary.[10] Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa byl ráno 21. srpna 1968 zvolen členem delegace Národního shromáždění (Dušan Špálovský, Zdeněk Fierlinger, Andrej Žiak, Josef Zedník, Alois Poledňák a Vladimír Kaigl), jejímž úkolem bylo sdělit stanovisko Národního shromáždění k okupaci velvyslanci Sovětského svazu a navázat kontakt s prezidentem republiky Ludvíkem Svobodou.[11]

Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Karlovy Vary), kde setrval do své rezignace v prosinci 1969.[12] V roce 1970 byl zatčen za údajnou protisocialistickou činnost a bez soudu zadržován do roku 1971, kdy byl odsouzen na dva roky vězení za „ohrožení státního tajemství“. Po několika měsících byl ale propuštěn, přednesl v televizi veřejnou sebekritiku a bylo mu umožněno stát se vedoucím archivu Státní knihovny. Tuto funkci zastával až do své smrti v roce 1984.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ 120 let českého gymnázia v Kroměříži. Redakce Zdeňka Malcherová. Kroměříž: Sdružení rodičů a přátel gymnázia Kroměříž, 2002. 126 s. 
  2. ↑ LÁDEK, Josef; PAVELKA, Robert. Encyklopedie komiksu v Československu 1945-1989 II. 1. vyd. Praha: Nakladatelství XYZ, s. r. o., 2012. ISBN 978-80-7388-610-3. S. 78. 
  3. ↑ ŠANTORA, Roman; NOSEK, Václav; JANOV, Slavomil, DOSTÁL, Václav. Skautské století. 1. vyd. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, Tiskové a distribuční centrum, 2012. ISBN 978-80-86825-72-4. 
  4. ↑ LEŠANOVSKÝ, Karel. Stručné dějiny českého skautingu v období 1968–1970. Praha: ČIN, sdružení pro šíření myšlenek skautingu a ochrany přírody, 2003. 78 s. ISBN 80-239-2100-2. 
  5. ↑ BILÍK, Petr. Ladislav Helge - Cesta za občanským filmem. 1. vyd. Brno: Host, 2011. 228 s. ISBN 978-80-7294-588-7. S. 146, 151, 161, 169. 
  6. ↑ Ustavující schůze nově zvoleného Národního shromáždění. Rudé právo. Červen 1964, roč. 44., čís. 174, s. 1. Dostupné online. 
  7. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-14]. Dostupné online. 
  8. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-14]. Dostupné online. 
  9. ↑ BOX-FOLDER-REPORT: 17-1-99 TITLE:On the Eve of Elections [online]. osaarchivum.org [cit. 2012-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-08. (anglicky) 
  10. ↑ 26. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-14]. Dostupné online. 
  11. ↑ STŘEDA 21. SRPNA [online]. sds.cz [cit. 2012-02-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-04-25. 
  12. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-14]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alois_Poledňák&oldid=23780214“