Alois Piňos

Profesor Alois Piňos
Profesor Alois Piňos
Základní informace
Narození	2. října 1925; Vyškov; Československo
Úmrtí	19. září 2008 (ve věku 82 let); Brno; Česko
Žánry	klasická hudba, elektroakustická hudba, happening a audiovizuální dílo
Povolání	hudební skladatel, muzikolog, hudební pedagog a učitel
Ocenění	Cena města Brna (2002)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alois Piňos (2. října 1925 Vyškov – 19. září 2008 Brno) byl český hudební skladatel, publicista, hudební organizátor a pedagog. Patří mezi zakladatele tzv. české „nové hudby“, která se prosadila v šedesátých letech 20. století, tehdy byl jedním z jejích nejvýraznějších představitelů.

Život[editovat | editovat zdroj]

V letech 1945–1949 vystudoval lesnický odbor Vysoké školy zemědělské v Brně. Hudební teorii a kompozici studoval nejprve soukromě u Viléma Blažka a Miroslava Barvíka. Absolvoval abiturientský kurz na konzervatoři v Brně u Viléma Petrželky a v roce 1953 dokončil studium kompozice na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně^[1] u Jaroslava Kvapila. Od roku 1953 pak působil na této škole jakož učitel hudební teorie a kompozice.

Byl spoluzakladatelem „Tvůrčí skupiny A", orchestru pro novou hudbu „Studio autorů", sdružení „Camerata Brno", uměleckého sdružení „Q", Společnosti elektroakustické hudby a členem „Ateliéru '90 Praha", pražské Umělecké besedy a české sekce Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu. Pomáhal organizovat festivaly „Expozice experimentální hudby" a „Expozice nové hudby". Byl žádaným členem mnoha mezinárodních skladatelských porot, vyučoval na mistrovských kurzech a přednášel na vysokých hudebních školách a na mezinárodních konferencích po celé Evropě. V letech 1984–1994 byl stálým docentem na Mezinárodních prázdninových kurzech pro Novou hudbu v Darmstadtu a pracoval i pro Westdeutscher Rundfunk Köln.

Na Janáčkově akademie múzických umění v Brně vychoval celou generaci nadějných mladých skladatelů Mezi ně patří např. Miloš Štědroň, Petr Kofroň, Jiří Kollert, Daniel Forró či Ivo Medek.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Komponoval díla mnoha klasických hudebních žánrů. Od komorních a vokálních děl až po díla symfonická. Vedle toho se hluboce zajímal o netradiční formy. Vytvářel hudební happeningy, nové hudební divadlo, pódiové (scénické) produkce i audiovizuální kompozice. Jako jeden z prvních českých skladatelů se věnoval elektroakustické hudbě. Je také průkopníkem týmové kompozice. Spolu s Ivo Medkem a Milošem Štědroněm založil skladatelský tým, který vytvořil několik zajímavých kolektivních skladeb.

V době jeho začátků pro něj byl velmi charakteristický drsný a disonantní zvuk se sklonem ke grotesknosti, k určité bizarnosti až specifickénu humoru. V pozdější tvorbě se u něj objevily další jemně delikátní a křehké polohy, pro něž byla charakteristická zvuková svoboda, svébytná melodičnost jakož i lidsky existenciální a obecná spirituální témata.

Vedle kompoziční a pedagogické činnosti se zabýval rovněž hudební teorií. Jeho nejznámějším dílem je monografie Tónové skupiny (Praha 1971, anglicky Brno 2001). V letech 1969–1989 byla jeho tvorba komunistickým režimem z ideologických důvodů umlčována.

Zajímavá hudební prvenství[editovat | editovat zdroj]

průkopník experimentální hudební kompozice kombinující hru orchestru s různými technickými prostředky - např. s magnetofonovým páskem - Koncert pro orchestr a magnetofonový pásek z roku 1964
týmová kompozice (1969–1971)
průkopnická činnost na poli audiovizuálních děl
hudba, jež byla vytvořena ze zvuků krápníků, jednalo se o tzv. speleofonii (1976)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ Vivat academia. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 1997. Dostupné online. S. 153.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha
Dagmar Janečková: Alois Piňos – Skladatelská a pedagogická činnost. Disertační práce. Masarykova Univerzita v Brně 2011

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

[1] Vivat academia. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 1997. Dostupné online. S. 153.

[1]