Aliterace
Aliterace čili náslovný rým (starším pravopisem alliterace) je stylistická figura (literární technika) založená na tom, že se na začátku slov verše či na začátku několika slov opakuje stejná hláska nebo skupina hlásek[1], např. „plyne peníz po penízku“ (středověká vagantská poezie) či „Slovo do světa stvořenie“.
- Sancte sator suffragator
- Legum lator largus dator.
Někdy jsou do aliterace zahrnuty i předložky, jindy ne. Je velmi rozšířená jak v poezii, tak v próze. V próze ji nalezneme zejména u jmen postav – např. Ufňukaná Uršula. Někteří lidé mají křestní jméno (nebo jména) spojené s přijmením pomocí aliterace jako Pier Paolo Pasolini nebo Margaret Munnerlyn Mitchell Marsh.
Aliterace podporuje eufonii, mimoto má funkci mnemotechnické pomůcky. Na aliteraci byla založena poezie ve starogermánských jazycích[2] (viz aliterační verš), jako stylistická ozdoba v běžných básních byla častá též v období romantismu – často aliteraci užíval Edgar Allan Poe či Richard Wagner ve svých operních libretech. Skvělým příkladem aliterace je sloka z epické básně Píseň o starém námořníkovi:
- The fair breeze blew, the white foam flew,
- The furrow followed free;
- We were the first that ever burst
- Into that silent sea.[3]
- (Samuel Taylor Coleridge, The Rime of the Ancient Mariner)
Užívá se často v reklamě a současné kultuře, jako příklad lze uvést název limonád Coca-Cola – aliterace v názvu výrobku totiž může na zákazníka působit příznivě.
Obdobou aliterace je tautogram, text, jehož jednotlivá slova začínají stejným písmenem: „Veni, vidi, vici“ (Julius Caesar), „Love's Labours Lost“ (William Shakespeare), Maria Mater Misericordiae – Marie, matka milosrdenství. Dante v Božské komedii se setkal s třemi divokými zvířaty, panterem (lonza), lvem (leone), a vlčicí (lupa), což je také aliterace.
Známou aliterací je humorná povídka Vlasty Redla Hoří, v níž všechna slova začínají hláskou h.
Odkazy
Reference
- ↑ Josef Brukner, Jiří Filip, Poetický slovník, Mladá fronta, Praha 1997, s. 19-21.
- ↑ Alliteration, literature; Encyclopaedia Britannica
- ↑ Wiktor Jarosław Darasz, Mały przewodnik po wierszu polskim, Kraków 2003, s. 130 (polsky).
