Alice z Thouars

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kresba Aliciny pečetě
Příbuzenstvo
otec Guy z Thouars
matka Konstancie Bretaňská
manžel Petr I. Bretaňský
syn Jan I.
dcera Jolanda
syn Artur

Alice z Thouars (bretonsky Alis Breizh, francouzsky Alix de Thouars, 5. září 120121. října 1221) byla bretaňská vévodkyně.

Život[editovat | editovat zdroj]

Alicina matka Konstancie byla po smrti svého otce Conana IV. dědičkou Bretaně a velice žádanou partií. Alice se narodila z třetího manželství své matky s Guyem z Thouars a matka záhy po porodu zemřela.[1] Nevlastními sourozenci byli Artur a Eleonora, kteří se stali oběťmi války o dědictví po strýci Richardovi Lví srdce. Roku 1202 byli po bitvě u Mirabeau zajati. Artur byl pravděpodobně zavražděn druhým strýcem Janem Bezzemkem[2] a Eleonora mnoho let vězněna.[3]

Bretaňští baroni po Arturově smrti uznali dědická práva malé Alice a Guy z Thouars se stal regentem až do roku 1206, kdy regentství převzal francouzský král Filip II. Roku 1213, krátce po otcově smrti, byla mladičká Alice za horlivé podpory bretaňské šlechty[4] provdána za Petra z Dreux, králova bratrance. Ženich byl mladším synem z boční linie Kapetovců a sňatek s bretaňskou dědičkou byl zásahem štěstěny. Z manželství se narodily tři děti a narození toho posledního zaplatila Alice životem. Z posledních let manželství[5] pochází zpodobnění Petra, Alice a obou starších dětí na vitrážích jižní rozety v katedrále Notre-Dame v Chartres, kterou Petr financoval.[6]

Svému vévodství Alice fakticky nikdy nevládla. Byla pohřbena po boku svých rodičů v klášteře Notre-Dame Villeneuve u Nantes. Ovdovělý Petr se stal poručníkem malého Jana, budoucího bretaňského vévody.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. www.mittelalter-genealogie.de
  2. GALLIOU, Patrick; JONES, Michael. Bretonci. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1998. ISBN 80-7106-202-2. S. 209.  
  3. www.tudorplace.com
  4. Bretonci, str. 209
  5. KOVÁČ, Peter. Katedrála v Chartres. Francouzské umění rané a vrcholné gotiky. Praha : Eminent, 2007. S. 60-61.  
  6. www.cathedrale-chartres.fr
  7. Bretonci, str. 210

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]