Alice Prin
Alice Ernestine Prin (2. října 1901 - 29. dubna 1953) známá jako Kiki z Montparnassu byla modelka pařížských umělců, zpěvačka v nočních klubech, herečka a malířka.
Obsah |
Život [editovat]
Alice se narodila ve městě Châtillon-sur-Seine v departementu Côte-d'Or. Jako nemanželské dítě žila v bídě a chudobě a starala se o ní její babička. Ve věku dvanácti let byla poslána za svou matkou do Paříže, aby si tam našla práci. Nejprve pracovala v obchodech a pekárnách, ale ve čtrnácti letech začínala stát modelem pro sochaře, který se nepohodl s její matkou.
Kiki stala symbolem společenské scény Montparnassu, byla populární umělkyní a modelkou pro desítky umělců, mezi jinými byli například i Chajim Soutine, Julian Mandel, Tsuguharu Foujita, Francis Picabia, Jean Cocteau, Arno Breker, Alexander Calder, Per Krohg, Hermine David, Pablo Gargallo, Mayo a Tono Salazar. Moise Kisling namaloval portrét Kiki s názvem Nu assis, který se stal jedním z jeho nejznámějších děl.
Jejím společníkem a souputníkem po většinu dvacátých let byl fotograf Man Ray, který nasnímal několik stovek jejích portrétů. Kiki je na některých jeho nejlepších a nejznámějších obrazech, včetně pozoruhodného surrealistického díla Le violon d'Ingres[1] a Noire et blanche.[2]
| „ | ...„ta Kiki“, slavná montparnasská Múza, jež stálamodelem pro řadu Man Rayových fotografií včetně světoznámého „ingresovského aktu“ s dvěma houslovými „f“ na zádech...[3] | “ |
| — Lucie Vonková | ||
Kiki zemřela v roce 1953 v Paříži ve věku padesát jedna let, zřejmě po komplikacích s alkoholismem nebo kvůli drogové závislosti. Jejího pohřbu se zúčastnil velký zástup umělců a jejích obdivovatelů.
Dílo [editovat]
Jako malířka malovala portréty, autoportréty, společenské aktivity, fantaskní zvířata a zasněné krajiny v lehkém expresionistickém stylu, který byl odrazem jejího snadného způsobu života a nekonečného optimismu.[4]
Její autobiografie byla vydána v roce 1929 pod názvem Kiki's Memoirs ve spolupráci Ernestem Hemingwayem a Tsuguharu Foujitou, kteří napsali úvodní slovo.
Filmografie [editovat]
Objevila se také v devíti krátkých a často experimentálních filmech bez jakéhokoliv honoráře.
- 1923 L'Inhumaine (režie Marcel L'Herbier)
- 1923 Le Retour à la raison (Man Ray) - krátkometrážní
- 1923 Ballet mécanique (Fernand Léger) - krátkometrážní
- 1923 Entr'acte (René Clair) - krátkometrážní
- 1923 La Galerie des monstres (Jaque Catelain)
- 1926 Emak Bakia (Man Ray) - krátkometrážní
- 1928 L'Étoile de mer (Man Ray)
- 1928 Paris express / Souvenirs de Paris (Pierre Prévert) a (Marcel Duhamel) - krátkometrážní
- 1930 Le Capitaine jaune (Anders Wilhelm Sandberg)
- 1933 Cette vieille canaille (Anatol Litvak)
Galerie [editovat]
-
Julian Mandel: Alice Prin
-
Julian Mandel: Alice Prin
-
Julian Mandel: Alice Prin
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ Le violon d'Ingres, Getty Museum
- ↑ Noire et blanche, Getty Museum
- ↑ VONKOVÁ, Lucie. Modigliani aneb Jak by neměla vypadat výstava. Ateliér – čtrnáctideník současného výtvarného umění. 2011, čís. 4, s. 6. ISSN 1210-5236.
- ↑ "Kiki of Montparnasse", Zabrieski Gallery
Literatura [editovat]
- (francouzsky) Catel & Bocquet, Kiki de Montparnasse, Bruxelles: Casterman 2007
- (anglicky) Frederick Kohner, Kiki of Montparnasse, London: Cassell 1968, ISBN 0-304-93242-6
- (francouzsky) Lou Mollgaard, Kiki: Reine de Montparnasse, Paris: Laffont, 1988
- (anglicky) Kiki's Memoirs, 1996
- (anglicky) Kiki's Paris, 1989
Související čánky [editovat]
Externí odkazy [editovat]
- (anglicky) Výběr z díla Alice Prin
