Alice Prin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Gustaw Gwozdecki - Kiki de Montparnasse (1920)

Alice Ernestine Prin (2. října 1901 - 29. dubna 1953) známá jako Kiki z Montparnassu byla modelka pařížských umělců, zpěvačka v nočních klubech, herečka a malířka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Alice se narodila ve městě Châtillon-sur-Seine v departementu Côte-d'Or. Jako nemanželské dítě žila v bídě a chudobě a starala se o ní její babička. Ve věku dvanácti let byla poslána za svou matkou do Paříže, aby si tam našla práci. Nejprve pracovala v obchodech a pekárnách, ale ve čtrnácti letech začínala stát modelem pro sochaře, který se nepohodl s její matkou.

Kiki stala symbolem společenské scény Montparnassu, byla populární umělkyní a modelkou pro desítky umělců, mezi jinými byli například i Chajim Soutine, Julian Mandel, Tsuguharu Foujita, Francis Picabia, Jean Cocteau, Arno Breker, Alexander Calder, Per Krohg, Hermine David, Pablo Gargallo, Mayo a Tono Salazar. Moise Kisling namaloval portrét Kiki s názvem Nu assis, který se stal jedním z jeho nejznámějších děl.

Jejím společníkem a souputníkem po většinu dvacátých let byl fotograf Man Ray, který nasnímal několik stovek jejích portrétů. Kiki je na některých jeho nejlepších a nejznámějších obrazech, včetně pozoruhodného surrealistického díla Le violon d'Ingres[1] a Noire et blanche.[2]

...„ta Kiki“, slavná montparnasská Múza, jež stálamodelem pro řadu Man Rayových fotografií včetně světoznámého „ingresovského aktu“ s dvěma houslovými „f“ na zádech...[3]
— Lucie Vonková

Kiki zemřela v roce 1953 v Paříži ve věku padesát jedna let, zřejmě po komplikacích s alkoholismem nebo kvůli drogové závislosti. Jejího pohřbu se zúčastnil velký zástup umělců a jejích obdivovatelů.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Pablo Gargallo - Kiki de Montparnasse, bronzová socha, Louvre

Jako malířka malovala portréty, autoportréty, společenské aktivity, fantaskní zvířata a zasněné krajiny v lehkém expresionistickém stylu, který byl odrazem jejího snadného způsobu života a nekonečného optimismu.[4]

Její autobiografie byla vydána v roce 1929 pod názvem Kiki's Memoirs ve spolupráci Ernestem Hemingwayem a Tsuguharu Foujitou, kteří napsali úvodní slovo.

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Objevila se také v devíti krátkých a často experimentálních filmech bez jakéhokoliv honoráře.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Le violon d'Ingres, Getty Museum
  2. Noire et blanche, Getty Museum
  3. VONKOVÁ, Lucie. Modigliani aneb Jak by neměla vypadat výstava. Ateliér – čtrnáctideník současného výtvarného umění. 2011, čís. 4, s. 6. ISSN 1210-5236.  
  4. "Kiki of Montparnasse", Zabrieski Gallery

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • (francouzsky) Catel & Bocquet, Kiki de Montparnasse, Bruxelles: Casterman 2007
  • (anglicky) Frederick Kohner, Kiki of Montparnasse, London: Cassell 1968, ISBN 0-304-93242-6
  • (francouzsky) Lou Mollgaard, Kiki: Reine de Montparnasse, Paris: Laffont, 1988
  • (anglicky) Kiki's Memoirs, 1996
  • (anglicky) Kiki's Paris, 1989

Související články[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Alice Prin ve Wikimedia Commons

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]