Alice Herzová-Sommerová
| Alice Herzová-Sommerová | |
 Alice Herzová-Sommerová |
|
| Rodné jméno | Herzová |
|---|---|
| Narození | 26. listopadu 1903 (109 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Bydliště | Izrael, Spojené království |
| Národnost | česká |
| Jiná jména | Alice Herz-Sommer, Alice Herz-Sommerová |
| Vzdělání | Německá hudební akademie v Praze |
| Znám(á) jako | hudební interpretka a pedagožka |
| Manžel(ka) | Leopold Sommer, houslista |
| Děti | syn Raphael Sommer, violoncellista |
Alice Herzová-Sommerová, někdy také Alice Herz-Sommer nebo Alice Herz-Sommerová, (* 26. listopadu 1903, Praha) je česká klavíristka žijící po ukončení 2. světové války dlouhodobě v Izraeli a nyní ve Velké Británii, nejstarší Češka přeživší holokaust.
Obsah |
Šťastné období [editovat]
Narodila se v židovské, německy mluvící umělecky založené rodině. Otec se staral o továrnu a matka o pět dětí, tři dcery a dva syny. Alice pocházela z dvojčat, měla sestru Marianu. Hrát na klavír se začala učit v 5 létech a brzy byla dobrou interpretkou. V 16 létech byla přijata jako nejmladší žákyně ke studiu na německé hudební akademii v Praze.
Naučila se také mimo češtiny a němčiny i hebrejsky, latinsky, francouzsky a anglicky. Jejich rodinný dům byl kulturním salonem, kde se scházeli spisovatelé, hudebníci, herci i vědci. Mezi nejlepší přátelé její rodiny patřili např. Franz Kafka, Max Brod i Felix Weltsch. Rodinná pohoda byla roku 1930 narušena úmrtím otce. V roce 1931 se vydala za houslistu Leopolda Sommera a roku 1937 se jim narodil syn Raphael (1937 - 2001), který se později stal violoncellistou.[1][2][3][4]
Hrůzy války [editovat]
Po napadení Československa Německem v roce 1939 většina její rodiny i přátel emigrovala do Palestiny. Alice s manželem a synem kvůli nemocné matce zůstali v Praze. Nacisté jim, Židům, zabrali veškerý majetek a zakázali mj. veřejně koncertovat i vyučovat osoby nežidovského původu, tehdy zůstala rodina zcela bez prostředků.
V červenci 1942 byla její nemocná matka Sofie ve věku 72 let odvezena do koncentračního tábora. Přesně za rok totéž čekalo i Alici, která se svým manželem a pětiletým synem byla deportována do koncentračního tábora Terezín. Dostali se do tzv. "oddělení pro organizování volného času", byli členy táborového orchestru, který pořádal po pracovní době pro uvězněné hudební vystoupení. Odehrála tam asi 150 koncertů, hudba byla pro ní prostředkem jak uniknout okolní kruté realitě, hladu, ponižování a všude přítomné smrti. Vystupovala i jako pěvkyně při terezínském nastudování oper. Také syn Raphael účinkoval v dětské pohádkové opeře. Táborový orchestr i dětská opera byly součásti nacistického pokusu ukázat Mezinárodnímu Červenému kříži, který vykonával třikrát ročně kontrolu, "normálnost" života v táboře. Manžel byl ale postupně deportován do koncentračního tábora v Osvětimi a pak do Dachau. Svou matku a manžela již nikdy nespatřila. Z 15 000 dětí odvlečených do tohoto tábora přežilo pouhých 130, její syn byl mezi nimi. Zahynula celá rodina manžela, několik členů její rodiny a všichni její přátele kteří zůstali v Praze.[1][2][3][4]
Vyrovnání [editovat]
Vrátila se do Prahy v květnu 1945 po osvobození Terezína Sovětskou armádou. V poválečném Československu se ale necítila dobře a roku 1949 emigrovala se synem do Izraele, kde se setkala se svými sestrami. Živila se výukou hudby na konzervatoři a na hudební akademii v Jeruzalému, kde propagovala milovanou českou hudbu. Žila v Izraeli až do roku 1986, těchto 37 roků považuje za nejšťastnější léta svého života. Pak se přestěhovala do Velké Británie za svým jediným synem, již světoznámým violoncellistou a jeho rodinou. Plné štěstí ji však zkalilo úmrtí syna na infarkt při turné roku 2001, právě v milovaném Izraeli. Zůstaly ji z celé rodiny jen snacha a dva vnuci.[1][2][3][4]
Přítomnost [editovat]
Do jejího útulného a skromného jednopokojového bytu v Belsize Parku v severním Londýně kde žije již 25 let přichází za ní hodně návštěv, necítí se osamocená a zapomenutá. Starší si přicházejí zavzpomínat a mladší zase vyptat, jak to tehdy vlastně bylo. Vůči Němcům kteří ji způsobili tolik bolestí necítí žádnou zášť, vyrovnaná s osudem tvrdí, že nenávist plodí jen nenávist. Denně hraje na klavír asi tři hodiny, často skladby B. Smetany, A. Dvořáka a F. Chopina, nejraději ale L. v. Beethovena. Svou dlouhověkost přičítá životnímu optimismu a hudbě.[1][2][3][4]
Inspirace [editovat]
Její životní příběh se stal v roce 2006 předlohou pro knihu Melissy Müllerové a Reinharda Piechockého Rajská zahrada v pekle: Život Alice Herzové-Sommerové (Garten Eden inmitten der Hölle). Další knihou zabývající se jejím příběhem je Století moudrosti (A Century of Wisdom) od Caroline Stoessinger z roku 2012.
S historii jejího života byli také seznámeni diváci prostřednictvím televizního programu BBC4. Poskytla desítky rozhovorů, např. pro týdeník The Observer a denníky The Guardian či The Times. V České republice o ní v roce 2007 natočil reportáž Marek Wollner pro pořad Reportéři ČT a v roce 2008 ji představila režisérka Olga Sommerová v dokumentu Sedm světel o osudech žen, které přežily holocaust.[1]
Poznámka [editovat]
V roce 2010 ji v jejím Londýnském bytě u příležitosti 107. narozenin navštívil velvyslanec České republiky ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska Michael Žantovský s blahopřáním a předal ji cenu ministra kultury "Artis Bohemiae Amicis" udělovanou za šíření dobrého jména české kultury ve světě.[1]
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ a b c d e f Velvyslanec Žantovský poblahopřál k narozeninám klavíristce Alici Herzové-Sommerové ... [online]. Velvyslanectví ČR v Londýně, [cit. 2001-08-01]. Dostupné online. (cs)
- ↑ a b c d RUSBRIDGER, Alan. The Guardian, 13.12.2006: Life is beautiful [online]. Guardian News and Media Limited 2011, UK, [cit. 2001-08-01]. Dostupné online. (en)
- ↑ a b c d HIGGINS, Ria. The Sunday Times, 27.01.2008: A Life in the Day – Alice Herz-Sommer [online]. Times Newspapers Ltd, UK, [cit. 2001-08-01]. Dostupné online. (en)
- ↑ a b c d ADERET, Ofer. Haaretz, 21.10.2010: I look at the good [online]. Haaretz Newspaper in Israel, Il, [cit. 2001-08-01]. Dostupné online. (en)
Externí odkazy [editovat]
- (česky) Předávání ceny "Artis Bohemiae Amicis"
- (anglicky) Video: Téměř 107letá hraje Chopina
