Alfred von Bernd
| Alfred von Bernd | |
|---|---|
 | |
| Ministr kultu a vyučování Předlitavska | |
| Ve funkci: 21. prosince 1899 – 18. ledna 1900 | |
| Předchůdce | Wilhelm von Hartel |
| Nástupce | Wilhelm von Hartel |
| Narození | 19. listopadu 1849 Vídeň  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 1920 |
| Profese | státní úředník |
| Ocenění | Řád Františka Josefa |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alfred von Bernd (19. listopadu 1849 Vídeň – 1920) byl rakousko-uherský, respektive předlitavský státní úředník a politik, v letech 1899 – 1900 krátce ministr kultu a vyučování Předlitavska ve vládě Manfreda Clary-Aldringena.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se 19. listopadu 1849 ve Vídni. Studoval na Tereziánské akademii. Roku 1872 přijal místo na dolnorakouském místodržitelství, kde byl v roce 1884 povýšen na tajemníka. O rok později mu bylo svěřeno nejprve vedení okresního hejtmanství ve Waidhofenu nad Dyjí a krátce poté i úřad hejtmana. V listopadu 1886 byl v téže funkci přeložen na hejtmanství Sechshaus (dnes část Vídně). Roku 1891 se vrátil na dolnorakouské místodržitelství, kde v roce 1896 získal titul dvorního rady. V červnu 1898 se stal sekčním šéfem (odborovým přednostou)[1] na ministerstvu kultu a vyučování.[2]
Roku 1890 mu byl udělen rytířský kříž Řádu Františka Josefa a roku 1899 Řád železné koruny II. stupně.[2]
V období 21. prosince 1899 – 18. ledna 1900 zastával úřad ministra kultu a vyučování.[3] Funkci vykonával jen jako provizorní správce rezortu, kde byl do té doby sekčním šéfem.[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Sekční šéf - dotaz na ptejteseknihovny.cz
- ↑ a b Die neuen Minister. Vorarlberger Volksblatt. 1895-07-05, roč. 34, čís. 296, s. 1. Dostupné online [cit. 2015-11-09].
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 589.
- ↑ Telegrafické zprávy. Národní listy. Prosinec 1899, čís. 353, s. 1. Dostupné online.
- ↑ RUTKOWSKI, Ernst. Briefe und Dokumente zur Geschichte der österreichisch-ungarischen Monarchie: Der verfassungstreue Grossgrundbesitz 1900-1904. München: Oldenbourg Verlag, 1991. 954 s. Dostupné online. S. 101.
