Alfons XIII.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Alfons XIII. Španělský)
Skočit na: Navigace, Hledání
Alfons XIII.
král španělský
král francouzský a navarrský
Alfons XIII. kolem roku 1914
Doba vlády 17. května 188614. duben 1931
Narození 17. května 1886
Madrid, Španělsko
Úmrtí 28. února 1941 (55 let)
Řím, Itálie
Pochován Královská hrobka kláštera El Escorial
Předchůdce Alfons XII.
Královna Viktorie Evženie Battenberská
Potomci Alfons, princ z Asturie
Infant Jakub, vévoda ze Segovie
Infantka Beatrix
Infantka María Cristina
Infant Juan, hrabě barcelonský
Infant Gonzalo
Rod Kapetovci
Dynastie Bourboni
Otec Alfons XII.
Matka Marie Kristýna Habsbursko-Lotrinská

Alfons XIII. ( Alfonso XIII; 17. května 1886, Madrid28. února 1941, Řím) byl v letech 1886 až 1931 králem španělským.

Obsah

[editovat] Život

[editovat] Alfons XIII. králem

Narodil se 17. května 1886 v Madridu jako pohrobek 25. listopadu 1885 zesnulého krále Alfonse XII. Španělského a jeho druhé ženy Marie Kristiny Rakouské a tím se de jure ihned po svém narození stal králem. Do jeho plnoletosti roku 1902 však úřední záležitosti vedla jeho matka jako regentka.

Když se král Alfons XIII. a královna Viktorie Evženie vraceli po svatebním obřadu do královského paláce, stali se terčem atentátu prostřednictvím bomby ukryté v kytici květin, kterou hodil anarchista Mateo Morral na jejich vůz, před číslem 88 na madridské calle Mayor. Královský pár jako zázrakem vyšel bez zranění, avšak na následky exploze zemřelo nebo bylo zraněno mnoho přihlížejících a členů královské suity.

Během první světové války, jako monarcha neutrálního státu, uspořádal účinnou iniciativu, Úřad pro zajatce, (špan. Oficina Pro Cautivos), která umožnila kontakt mezi válečnými zajatci obou stran s jejich rodinami. Zachránil tak na 70 tisíc civilistů a 21 tisíc vojáků, intervenoval ve prospěch 136 tisíc válečných zajatců a uskutečnil 4 tisíce inspekčních vizit v utečeneckých táborech. Kromě toho měl v úmyslu osvobodit a nechat převézt do Španělska ruskou carskou rodinu, ale po státním převratu v režii bolševiků, to bohužel nebylo možné.[1]

[editovat] Vláda Alfonse XIII.

Doba jeho vlády spadala do éry politické restaurace ve Španělsku. V tomto období se všechny významné síly snažily o zeslabení existujících politických a slábnoucích sociálních protikladů ve španělské společnosti, avšak bez úspěchu. Král to však nechápal jako impuls k prosazení nezbytných reforem prostřednictvím svých širokých možností daných mu ústavou. Španělsko bylo sice uchráněno hrůz první světové války, ale i zde byly velké sociální rozdíly zdrojem napětí ve společnosti. Stávky, sociální nepokoje a atentáty situaci ještě zhoršovaly. Korupcí a reformním vzedmutím poznamenaný španělský politický systém se definitivně zhroutil roku 1923 po porážce španělské armády proti marockým povstalcům u Annualu. Správou Španělska byl pověřen generál Miguel Primo de Rivera, za jehož vedení se země stala de facto vojenskou diktaturou, v níž stál král ve stínu vojenského diktátora. Avšak ani tato sedm let trvající diktatura nepřinesla vytouženou konsolidaci ochromeného španělského státu a nesplnila očekávání.

[editovat] Život po vyhlášení republiky

V komunálních volbách z 12. dubna 1931, prvních volbách po roce 1923, ve velkých městech přesvědčivě zvítězili republikáni. O dva dny později byla v Madridu vyhlášena (2.) republika a král Alfons ještě téhož dne, bez formální abdikace, odešel se svou rodinou do exilu, nejprve do Paříže a Marseille, později do Říma. Na pokraji španělské občanské války horlivě podporoval vzbouřenecké skupiny, a prohlašoval se za falangistu od první chvíle.[2] Teprve krátce před svou smrtí, 15. ledna 1941, se vzdal práva na trůn ve prospěch svého syna Juana.

[editovat] Rodina

Z manželství uzavřeného 31. května 1906 s princeznou Viktorií z Battenbergu, dcerou prince Jindřicha Mořice z Battenbergu, guvernéra a kapitána na ostrově Wight, a jeho manželky princezny Beatrice Britské, vzešli následující potomci:

∞ 1933−1937 Edelmira Sampedro-Ocejo y Robarto
∞ 1937−1938 Marta Rocafort y Altazurra
  • Jaime (1908−1975), vévoda ze Segovie a uchazeč o francouzský trůn jako Jacques II.
∞ 1935−1947 Princezna Victoire Jeanne Joséphine Emmanuelle de Dampierre
∞ 1949 Carlota Tiedemann

[editovat] Reference

  1. Proč Alfons XIII. nemohl zachránit cara Mikuláše II.?
  2. José María Zavala, "Francovi přívrženci. Bourboni před Občanskou válkou", Dobrodružství historie č. 97 (listopad 2006), str. 48-53. ISSN 1579-427X.
Předchůdce:
Alfons XII.
Znak z doby nástupu Španělský král
Alfons XIII.
18861931
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Francisco Franco
(jako vládce Španělska)
Předchůdce:
-
Znak z doby nástupu Titulární španělský král
Titulární
19311941
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jan III.
Předchůdce:
Karel XII.
Znak z doby nástupu Titulární král Francie a Navarry
Alfons I.
legitimistický pretendent
19361941
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jindřich VI.
Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Tisk/export
Nástroje
V jiných jazycích