Alexej Nikolajevič

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alexej Nikolajevič
Jeho Imperátorská Výsost Cesarevič ruský, velkokníže finský, princ polský, etc...
Portrét
Cesarevič Alexej jako desátník ruské carské armády, 1916
Úplné jménoAlexej Nikolajevič Romanov
Křest3. září 1904
Narození12. srpna 1904
Petrodvorec, Ruské impérium
Úmrtí17. července 1918 (ve věku 13 let)
Jekatěrinburg, RSFSR
PohřbenChrám svatého Petra a Pavla, Petrohrad, Ruská federace
RodHolstein-Gottorp-Romanov
OtecMikuláš II.
MatkaAlexandra Fjodorovna
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Alexej Nikolajevič, cesarevič ruský (rusky: Цесаревич Алексей Николаевич Poмaнoв Cesarevič Aleksej Nikolajevič Romanov), plný titul: Následník trůnu, cesarevič a velkokníže (rusky: Наследник-Цесаревич и Великий Князь Naslědnik-Cesarjevič i Velikij Kňaz) (30. červencejul./ 12. srpna 1904greg., Petrodvorec17. července 1918, Jekatěrinburg), z dynastie Holstein‑Gottorp‑Romanov, byl cesarevičnásledník trůnuRuského impéria, nejmladší potomek a jediný syn cara Mikuláše II. a jeho ženy Alexandry Fjodorovny.

Život[editovat | editovat zdroj]

Alexej se narodil 12. srpna 1904 (30. července podle juliánského kalendáře) v Petrodvorci. Jeho narození bylo oznámeno třemi sty výstřely z děl Petropavlovské pevnosti. Byl nejmladším z pěti dětí carského páru a jediný chlapec. Jeho staršími sestrami byly velkokněžny Olga, Taťána, Marie a Anastázie. Jako chlapec se podle platného následnického práva stal automaticky následníkem trůnu.

Alexej byl pokřtěn 3. září 1904 v kapli petrodvoreckého paláce. Jeho hlavními kmotry byli jeho babička z otcovy strany a jeho prastrýc, velkokníže Alexej Alexandrovič. Mezi dalšími kmotry byli jeho nejstarší sestra Olga, jeho praděd, král Kristián IX., dále britský král Eduard VII., Jiří, Princ z Walesu a německý císař Vilém II. Jelikož v té době bylo Rusko ve válce s Japonskem, všichni vojáci a důstojníci Ruské armády a námořnictva byli jmenováni čestnými kmotry.[1] Podle slov Mikuláše II. carský pár vybral jméno Alexej jednak proto, aby byla přerušena tradice dávat nejstarším synům jméno Alexandr nebo Mikuláš, ale především k poctě cara, kterého si Mikuláš II. nejvíce vážil, Alexeje I. Michajloviče. Rád se oblékal jako námořník Ruského námořnictva. Svými blízkými byl nazýván Aljoša (Алёша) nebo Ljoška (Лёшка).

Nemoc[editovat | editovat zdroj]

Bezprostředně po narození vypadal Alexej jako zdravý, silný chlapec. Záhy však, již v průběhu podzimu, se u dvouměsíčního chlapečka objevilo silné krvácení z pupíku a byla diagnostikována hemofilie, porucha srážlivosti krve, kterou zdědil po matce (nositelkami genu byly některé dcery a vnučky britské královny Viktorie). Fakt, že carevičova těžká choroba má původ v dědičné zátěži na její straně, vyvolal u carevny těžké deprese. Ve snaze vyléčit či zmírnit carevičovu chorobu přijala na dvůr mystika Grigorije Rasputina. Těžkou krizi prodělal chlapec v roce 1912, když se při pádu z loďky silně uhodil do boku; vzniklý hematom se dlouho nevstřebával a dítě bylo na pokraji smrti. Kvůli své nemoci nemohl mít kolo, které si přál, ale měl tříkolku.

Revoluce a zavraždění[editovat | editovat zdroj]

Po revoluci v únoru roku 1917 byl car Mikuláš II. donucen 2. března zříci se trůnu a to nejen za sebe, ale i za své děti. Rozhodnutí předcházela konzultace s lékaři, kteří mu sdělili, že s hemofilií je sice možno žít dlouhý život, ten však závisí na jakékoli nešťastné náhodě. Mikulášovým následníkem se stal jeho mladší bratr, velkokníže Michail Alexandrovič.

V srpnu 1917 byla celá carská rodina odvezena do sibiřského města Tobolska, kde prožila celkem klidné období. V dubnu roku 1918 však byla převezena do Jekatěrinburgu, kde byly podmínky podstatně přísnější. Zde se stala Alexejovi nehoda – údajně upadl se schodů tak nešťastně, že v důsledku úrazu nemohl chodit.

Chtěli jeho rodinu i s Alexejem poslat k velkolepému soudu, ale v důsledku dalšího vývoje revoluce byla celá carská rodina včetně Alexeje v noci ze 16. na 17. července 1918 v Jekatěrinburgu zastřelena. Vrahem Alexeje byl Jakov Jurovskij, velitel popravčí čety, který ještě před tím zastřelil Alexejova otce a poté jeho sestru Taťánu.

V roce 2008 potvrdil genealogický test DNA, provedený experty z USA, že ostatky, nalezené v srpnu roku 2007 poblíž Jekatěrinburgu a předběžně identifikované jako ostatky careviče Alexeje a jeho sestry Marie, náleží skutečně těmto carským dětem.

V roce 2000 byl také společně s nimi pravoslavnou církví kanonizován jako „strastotěrpěc“.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
Mikuláš I. Pavlovič
 
 
Alexandr II. Nikolajevič
 
 
 
 
 
 
Šarlota Pruská
 
 
Alexandr III. Alexandrovič
 
 
 
 
 
 
Ludvík II. Hesenský
 
 
Marie Alexandrovna
 
 
 
 
 
 
Vilemína Luisa Bádenská
 
 
Mikuláš II. Alexandrovič
 
 
 
 
 
 
Fridrich Vilém Glücksburský
 
 
Kristián IX.
 
 
 
 
 
 
Luisa Karolina Hesensko-Kasselská
 
 
Marie Sofie Dánská
 
 
 
 
 
 
Vilém Hesensko-Kasselský
 
 
Luisa Hesensko-Kasselská
 
 
 
 
 
 
Luisa Šarlota Dánská
 
Alexej Nikolajevič
 
 
 
 
 
Ludvík II. Hesenský
 
 
Karel Hesenský
 
 
 
 
 
 
Vilemína Luisa Bádenská
 
 
Ludvík IV. Hesenský
 
 
 
 
 
 
Vilém Pruský
 
 
Alžběta Pruská
 
 
 
 
 
 
Marie Anna Hesensko-Homburská
 
 
Alexandra Fjodorovna Ruská
 
 
 
 
 
 
Arnošt I. Sasko-Kobursko-Saalfeldský
 
 
Albert Sasko-Kobursko-Gothajský
 
 
 
 
 
 
Luisa Sasko-Gothajsko-Altenburská
 
 
Alice Sasko-Koburská
 
 
 
 
 
 
Eduard August Hannoverský
 
 
královna Viktorie
 
 
 
 
 
 
Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldská
 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Baroness Sophie Buxhoeveden, The Life and Tragedy of Alexandra Feodorovna, 1928.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]