Alexandr Vondra

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
RNDr. Alexandr Vondra
Alexandr Vondra v roce 2017
Alexandr Vondra v roce 2017
místopředseda
druhé vlády Mirka Topolánka
Ve funkci:
9. ledna 2007 – 8. května 2009
12. ministr obrany ČR
Ve funkci:
13. července 2010 – 7. prosince 2012
Předseda vládyPetr Nečas
PředchůdceMartin Barták
NástupceKarolína Peake
1. ministr pro evropské záležitosti ČR
Ve funkci:
9. ledna 2007 – 8. května 2009
Předseda vládyMirek Topolánek
Předchůdcenově zřízený úřad
NástupceŠtefan Füle
5. ministr zahraničních věcí ČR
Ve funkci:
4. září 2006 – 9. ledna 2007
Předseda vládyMirek Topolánek
PředchůdceCyril Svoboda
NástupceKarel Schwarzenberg
místopředseda ODS
Ve funkci:
20. června 2010 – 4. listopadu 2012
3. senátor za obvod č. 29 - Litoměřice
Ve funkci:
28. října 2006 – 28. října 2012
PředchůdceZdeněk Bárta
NástupceHassan Mezian
2. velvyslanec ČR v USA
Ve funkci:
14. května 1997 – říjen 2001
PředchůdceMichael Žantovský
NástupceMartin Palouš
1. náměstek ministra
zahraničních věcí ČR
Ve funkci:
21. července 1992 – 10. března 1997
náměstek ministra
zahraničních věcí ČR
Ve funkci:
2002 – 15. ledna 2003
Stranická příslušnost
ČlenstvíODS (od 2006)
Narození17. srpna 1961 (62 let)
Praha
Československo Československo
ChoťMartina Vondrová
Partner(ka)Veronika Vrecionová
VztahyVladimír Pleiner (děd)
Dětičtyři děti
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Profesepolitik, diplomat, geograf a novinář
Náboženstvířímský katolík[1][2]
OceněníMedaile za službu demokracii
důstojnický kříž Řádu za zásluhy Polské republiky
PodpisAlexandr Vondra, podpis
Webová stránkawww.alexandrvondra.cz
CommonsAlexandr Vondra
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Alexandr Vondra s Josefem Masopustem (2012)

Alexandr Vondra (* 17. srpna 1961 Praha) je český pravicový politik, řadový člen Občanské demokratické strany, bývalý disident a signatář Charty 77, atlantista.[3]

V roce 2006 působil několik měsíců ve funkci ministra zahraničních věcí a posléze až do května 2009 jako místopředseda vlády pro evropské záležitosti ve druhém Topolánkově kabinetu. Od července 2010 do prosince 2012 byl ministrem obrany Nečasovy vlády a v letech 2006 až 2012 také zasedal v horní komoře parlamentu jako senátor za Litoměřicko.

Osobní život

V roce 1984 ukončil magisterskou diplomovou prací Geomorfologie vlhošťské části Polomených hor studium geografie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Několik let pracoval jako správce asijských sbírek Náprstkova muzea, pak jako programátor. Společně s Jáchymem Topolem a Ivanem Lamperem vydával samizdatový časopis Revolver revue.

Je ženatý a s manželkou Martinou má 3 děti: Vojtěcha (* 1991), Annu (* 1993) a Marii (* 1996). Z mileneckého vztahu s Veronikou Vrecionovou (tehdy pracovnicí kanceláře prezidenta republiky) má syna Jáchyma (* 1992).[4][5]

Na Velikonoční vigilii, 15. dubna 2017, byl pokřtěn v římskokatolické farnosti Horní Police Stanislavem Přibylem.[1][6][7]

Vstup do veřejného dění

Charta 77

V roce 1987 podepsal Chartu 77. Od 2. ledna 1989 do 6. ledna 1990 vykonával funkci mluvčího Charty 77. Je jedním z autorů petice Několik vět. V únoru 1989 byl podmíněně odsouzen za kladení květin k pomníku sv. Václava v předvečer 20. výročí sebeupálení Jana Palacha. Do vězení nastoupil 18. září 1989, protože svou disidentskou činností prý porušoval podmínku. Po dobu výkonu trestu jej ve funkci mluvčího Charty zastupoval Václav Havel. Vondra byl propuštěn po necelých dvou měsících dne 10. listopadu 1989.[8]

Stal se spoluzakladatelem Občanského fóra.

Po listopadu 1989

V letech 1990 až 1992 působil jako zahraničně-politický poradce prezidenta Václava Havla. V letech 1992 až 1997 působil jako první náměstek ministra zahraničních věcí.[9] Byl vyjednavačem při jednání o česko-německé deklaraci. V letech 1997–2001 byl českým velvyslancem ve Spojených státech. V letech 2001 až 2002 byl vládním zmocněncem pro přípravu summitu NATO v Praze.

V letech 2003 až 2004 působil jako externí spolupracovník The German Marshall Fund of the U.S. a v letech 2004 až 2006 jako jednatel a konzultant firmy Dutko Worldwide.[10] Podle svého životopisu byl v letech 2005–2006 členem Trilaterální komise,[11] ačkoli podle oficiálního seznamu je stále členem.[12]

Ministr zahraničí a místopředseda vlády

Od září 2006 do ledna 2007 byl ministrem zahraničních věcí ČR v první Topolánkově vládě. Dne 9. ledna 2007 byl jmenován místopředsedou vlády pro evropské záležitosti. V těchto pozicích prosazoval umístění americké vojenské základny v České republice, která by měla být součástí kontroverzního systému protiraketové obrany. V červenci 2009 byl jedním ze signatářů[13] dopisu administrativě amerického prezidenta Obamy, který varuje před údajnou hrozbou Ruska regionu střední a východní Evropě.[14]

Ve volbách 2006 se stal senátorem Parlamentu ČR za Litoměřicko, když v obou kolech porazil sociálního demokrata Roberta Kopeckého.[15] V horní komoře zasedal jako místopředseda ve Výboru pro záležitosti Evropské unie od srpna 2009 do svého jmenování ministrem.

V srpnu 2009 byl místo Vondry vybrán do týmu externích poradců šéfa NATO Anderse Fogha Rasmussena polský profesor a expert na bezpečnostní a obrannou politiku Adam Daniel Rotfeld. S Vondrou se údajně počítalo téměř najisto jako se zástupcem středoevropských postkomunistických zemí. Nezvolení Vondry je považováno za důsledek špatného hodnocení českého předsednictví v Radě EU.[16]

Na kongresu ODS 20. června 2010 se stal místopředsedou strany.[17]

Ministr obrany

Americký ministr obrany Leon Panetta a český ministr obrany Alexandr Vondra v ústředí NATO v Bruselu, 18. dubna 2012

Po volbách 2010 byl 13. července 2010 jmenován ministrem obrany v Nečasově vládě.[18] Po nástupu do funkce mezi svými cíli uvedl, že by chtěl udržet pro armádu stabilní rozpočet, který by rok od roku nekolísal,[19] vytvořit koncepční vizi rozvoje armády,[20][21][22] která by byla připravena expertní komisí[21] a shrnuta v „Bílé knize“[19][20] a ambici zlepšit situaci v armádě, co se týče potenciálních manipulací armádních zakázek,[23] které byly tou dobou spíše nevalné pověsti.[24]

Reakce na kauzu minometů

Mladá fronta DNES prvního září 2010 publikovala investigativní reportáž, v níž zdokumentovala korupci a manipulaci s plánovanou armádní zakázkou na nákup samojízdných minometů od firmy Patria [25] (zástupce firmy Patria však uvádí, že tou dobou již spolupracovali s orgány v trestním řízení[26]), která se retrospektivně týká také předražených obrněných transportérů Pandur II.[27] Od propuknutí skandálu ministr Vondra věnoval zvýšenou pozornost čištění resortu od lidí a vazeb spojenými s pochybnými zakázkami[28][29] a systémové úpravě zadávání soutěží na výběr armádních zakázek.[30] Jaroslav Kopřiva (KDU-ČSL) (dlouholetý náměstek MO pro vyzbrojování), který byl hlavním zdokumentovaným proponentem publikované kauzy, byl odvolán ještě téhož dne,[28] odvoláni byli i šéf sekce správy majetku Jiří Král[28][31] a bezpečnostní ředitel David Průša.[28][31] Kopřiva byl odhalen díky odposlechům reportérů Mladé fronty Dnes,[25] Kopřiva v nich jako za potenciálně zaangažované uvádí také Martina Bartáka (ODS)[25][27] a Pavla Severu (TOP 09).[25][31] Alexandr Vondra při obsazování ministerstva Bartáka[23] ani Severu[30] na místa svých podřízených nechtěl a nevybral, přestože před skandálem mu byli oba ke spolupráci nabídnuti nebo doporučeni,[23][30] důvody k nespokojenosti specifikovat nechtěl.[23][30] Martin Barták[32] i Pavel Severa[33] striktně odmítli, že by byli aktéry kauzy.

Personální politika ministerstva

Vondra brzy po nástupu začal s výraznou personální obměnou mezi vysokými úředníky ministerstva.[34]

Mimo personálních změn uvedených výše, byli nově jmenováni generální sekretář ministerstva obrany Jan Vylita,[34] na pozici náměstka byl jmenován bývalý poslanec za ODS Michael Hrbata, ten na této pozici vystřídal Františka Padělka.[34] Ředitelem Úřadu pro dohled nad akvizicemi se stal František Nadymáček po odvolaném Romanovi Hoštovi[34] a ředitelem Vondrova kabinetu se stal Pavel Bulant.[34]

Počátkem listopadu Vondra jmenoval na místo odvolaného Jana Fulíka, Jiřího Šedivého.[35][36] Jiří Šedivý před nástupem na ministerstvo působil jako náměstek generálního tajemníka NATO pro obranou politiku, i jako náměstek ministra má mít zodpovědnost za obranou politiku, zahraniční věci a dále pověření pro vedení sekce vyzbrojování po dříve odvolaném Jaroslavovi Kopřivovi.[35][36] Jan Fulík stál za kriticky hodnoceným[36] nákupem čtyř taktických letadel CASA na jaře 2008.[36] Jeden španělský letoun CASA byl tehdy vyměněn za několik českých bitevníků L-159, další tři letadla CASA byly ale Českým státem již nakoupeny a to bez výběrového řízení celkem za částku 3,5 miliardy korun,[34][37] za tento tendr je pak Česko kritizováno Evropskou komisí.[37]

Vondra podle WikiLeaks

Podle depeše uveřejněné WikiLeaks z března 2009 je Alexandr Vondra „největším spojencem Spojených států na české politické scéně“.[38]

Kauza ProMoPro

V lednu 2011 zveřejnilo ministerstvo financí, že má podezření, že se při zakázkách spojených s přípravou českého předsednictví v Radě EU ztrácely peníze, minimálně 500 milionů korun. Společností, která měla peníze neoprávněně získat, měla být společnost ProMoPro, která zajišťovala audiovizuální služby. Faktická zodpovědnost není jasně určená, ale z pozice místopředsedy vlády pro evropské záležitosti, kterým v té době byl, měl hospodaření v této souvislosti na starosti Alexandr Vondra.[39] Ten však jakékoli své pochybení odmítal i po vytrvalém tlaku koaličních partnerů.[40] 16. března 2011 bylo v této věci podáno trestní oznámení na neznámého pachatele.[41] Některá média spekulovala, že původní kontrola, která kauzu odstartovala, byla pomsta Miroslava Kalouska za Vondrovo rozkrývání korupčních kauz na ministerstvu obrany.[39][42] V červnu 2015 soud uložil trest sedmi jednatelům firem, které se na zakázce podílely, včetně společnosti ProMoPro, tři obviněné úředníky zprostil viny. Stát vyčíslil vzniklou škodu na 938 milionů korun, v řízení byla prokázána částka nejméně 327,5 milionu za činnosti, které nebyly provedeny nebo se zakázkou nesouvisely. Vondra v kauze vystupuje jako svědek. Rozsudek není pravomocný.[43]

Návrh demise

11. dubna 2011 v souvislosti s neustávajícím tlakem na svou osobu a pokračující vládní krizí, Alexandr Vondra nabídl premiéru Nečasovi svou demisi na post ministra obrany, aby neblokoval vládní změny a umožnil budoucí spolupráci trojkoalice.[44] Nicméně i po rekonstrukci vlády 21. dubna 2011, na postu ministra obrany setrval. Jeho pozice na ministerstvu je však často napadána představiteli nejmenší vládní strany. Zástupci Věcí veřejných tímto požadavkem reagují na vynucený odchod svých ministrů z vládních pozic a argumentují potřebou aplikovat princip presumpce viny i na ministry ostatních vládních stran, jichž by se mohla týkat, včetně Alexandra Vondry. Z funkce odstoupil 28. 11. 2012, protože podle vlastních slov ztratil důvěru veřejnosti. Jedním z důvodů jeho nepopularity bylo prosazování výstavby brdského radaru navzdory nesouhlasu většiny obyvatelstva. Byl nejdéle sloužícím ministrem obrany za několik posledních vlád a samotnými vojáky byl hodnocen poměrně kladně.

Po odchodu z politiky

V roce 2014 česká media konfrontovala Alexandra Vondru s názory amerického lingvisty a politického aktivisty židovského původu Noama Chomského na východoevropský disent. Vondra na ně reagoval argumentací ad hominem: „V době, kdy tu lidé jako Havel seděli za svobodu v komunistickém vězení, on z bostonských kaváren obhajoval genocidu Pol Pota v Kambodži.“ Kromě toho obvinil Chomského z antisemitismu. Dále Vondra napsal: „Bude-li svět kecům takových lidí znovu obdivně naslouchat, skončí to znovu v koncentráku nebo v gulagu.“[45] V Literárních novinách byl následně Alexandr Vondra označen za lháře, protože Chomsky podle Literárních novin žádnou genocidu ani politicky motivované vraždy neobhajoval.[46]

Počátkem roku 2017 uveřejnil list The Washington Post zprávu o varovném dopisu, určeném nastupujícímu americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi. Jeho signatáři uvítali volební vítězství republikána. V dokumentu stojí, že prezident Ruské federace Vladimir Putin není – na rozdíl od signatářů – ani americký spojenec, ani důvěryhodný partner v mezinárodní politice a že ‚neusiluje o americkou velikost‘. Dále se v dopise praví, že zrušení protiruských sankcí nebo souhlas s rozdělením Ukrajiny by ‚naše východní sousedy‘ přivedlo k ekonomické destabilizaci a napomohlo vzniku extremistických, oligarchických a protizápadních nálad. Pod dopisem jsou podepsáni vesměs pravicoví politici zejména ze střední a východní Evropy: exministr zahraničí Karel Schwarzenberg, eximistr zahraničí a obrany Alexandr Vondra, slovenský expremiér Mikuláš Dzurinda, exšéf polské diplomacie Radosław Sikorski, švédský expremiér Carl Bildt a exprezidenti Rumunska, Estonska a Lotyšska, celkem jde o 17 jmen.[47][48][49]

Ocenění

Za svou činnost obdržel četná zahraniční ocenění

  • americkou National Endowment for Democracy Medal
  • státní vyznamenání v Polsku a Lotyšsku
  • Záslužný kříž ministra obrany ČR
  • Záslužnou medaili generálního tajemníka NATO

Reference

  1. ↑ a b PRINZ, Jiří. Katolická církev je univerzální. Katolický týdeník. 04. 2017, roč. 28, čís. 15, s. 13. ISSN 0862-5557. 
  2. ↑ http://echo24.cz/a/ibQRr/topolanek-prijal-krista-a-neni-sam-pocet-dospelych-pokrtenych-roste
  3. ↑ Alexandr Vondra a krize českého atlantismu
  4. ↑ Vondrův problém před kongresem: nemanželské dítě. Lidovky.cz [online]. 21. října 2011 [cit. 21.října 2011]. Dostupné online. 
  5. ↑ S ministrem Vondrou mám nemanželského syna, přiznala senátorka za ODS. iDNES.cz [online]. 2011-10-21 [cit. 2016-09-08]. Dostupné online. 
  6. ↑ Papež poprvé pokřtil Češku. Katolický týdeník [online]. katyd.cz [cit. 2017-05-02]. Dostupné online. 
  7. ↑ MICHÁLKOVÁ, Jana. Exministra zahraničí Alexandra Vondru pokřtil ve farnosti Horní Police P. Stanislav Přibyl (foto). Katolický týdeník. Diecézní zpravodajství. 04. 2017, roč. 28, čís. 16, s. 4. ISSN 0862-5557. 
  8. ↑ http://www.vaclavhavel-library.org/cs/hanzel?mn=198911
  9. ↑ Přehled ministrů a jejich náměstků od r. 1989 do r. 2009 [online]. Parlament České republiky, Kancelář Poslanecké sněmovny, Parlamentní institut, leden 2009 [cit. 2015-08-28]. Dostupné online. 
  10. ↑ Alexandr Vondra
  11. ↑ http://www.alexandrvondra.cz/kdojsem.php
  12. ↑ http://www.trilateral.org/download/file/TC%20list%204-2011(4).pdf
  13. ↑ Ameriko, buď solidární, připojil se k výzvě Obamovi prezident Kaczyński
  14. ↑ DOKUMENT: Otevřený dopis východoevropských politiků Baracku Obamovi idnes.cz, 17. července 2009
  15. ↑ Senátní volby 2006
  16. ↑ Vondra v NATO neuspěl, přednost dostal expert z Polska
  17. ↑ Nově zvolení místopředsedové ODS: Vondra, Blažek, Drobil a Pospíšil
  18. ↑ Jmenování vlády premiéra Petra Nečase
  19. ↑ a b IDNES 03.08.2010: Chci pro armádu stabilní rozpočet, říká Vondra. Přidejme jí, zní z ČSSD
  20. ↑ a b Bílá kniha, stránky Ministerstva Obrany ČR
  21. ↑ a b IDNES 30.08.2010: S reformou armády pomůže Vondrovi i režisér Marhoul a exministr Dobrovský
  22. ↑ Stránky mMnisterstva obrany ČR 30.08.2010; náměstek generálního tajemníka NATO Jiří Šedivý: Na výmluvy, že něco nejde, už není čas
  23. ↑ a b c d IDNES 31.07.2010 Vím, že se tu krade a dojí. Ale to skončí, slibuje ministr obrany Vondra
  24. ↑ Lidovky.cz 22.07.2010: Účet za chaos v armádě: 50 vyhozených miliard
  25. ↑ a b c d IDNES 01.09.2010: Jak domluvit provize za minomety: fakturou by to šlo na nějakej sport
  26. ↑ IDNES 04.09.2010: V Česku jde čistý obchod dělat jen obtížně, říká zástupce finské zbrojovky
  27. ↑ a b IDNES 02.09.2010 Kauza minometů ukázala i na předražené armádní nákupy obrněnců
  28. ↑ a b c d IDNES 01.09.2010: Vondra seká korupční chapadla, kvůli minometům prověří všechny kontrakty
  29. ↑ IDNES 09.09.2010: Obrana prověří smlouvu na hlídání skladů. Firmě má zaplatit přes miliardu
  30. ↑ a b c d IDNES 02.09.2010: Vondra: Na podivné nákupy tu byl léta systém Rozhovor s Alexandrem Vondrou
  31. ↑ a b c IDNES 01.09.2010 Armádní skandál: náměstek Kopřiva za sebe chystal náhradu z TOP 09
  32. ↑ IDNES 03.09.2010 Za kolik nakupovali prostředníci? Nevím, říká exministr Martin Barták
  33. ↑ Stránky TOP 09 02.09.2010 Prohlášení Pavla Severy
  34. ↑ a b c d e f Ihned.cz 3.11.2010 Vondra mění náměstky. Na ministerstvo se vrací jeho předchůdce
  35. ↑ a b Novým náměstkem ministra obrany bude Jiří Šedivý, E15, 3.11.2010
  36. ↑ a b c d ROZHLAS.ZPRÁVY.CZ 3.11.2010, Vondra mění náměstky, Fulíka na obraně nahradí Šedivý
  37. ↑ a b ROZHLAS.ZPRÁVY.CZ 28.10.2010,Evropská komise žaluje Česko kvůli nákupu letadel CASA
  38. ↑ Depeše označuje Vondru za největšího spojence USA v ČR
  39. ↑ a b http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=689247
  40. ↑ http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=694831
  41. ↑ ParlamentniListy.cz 23.03.2011: Kauza Vondra natvrdo: Prohlédněte si trestní oznámení
  42. ↑ http://domaci.ihned.cz/c1-49739880-kalousek-a-vondra-se-pustili-do-otevrene-valky-padla-i-slova-o-kolaboraci
  43. ↑ http://zpravy.aktualne.cz/domaci/vinni-soud-potresta-aktery-v-kauze-promopro-cte-rozsudek/r~4d36003a1a3c11e590ae0025900fea04?redirected=1484240565
  44. ↑ Ministr obrany Vondra nabídl premiéru Nečasovi svou demisi Ministr obrany Vondra nabídl premiéru Nečasovi svou demisi, Mediafax.cz, 11.4.2010
  45. ↑ Východoevropští disidenti moc netrpěli, otřel se Chomsky o Havla a spol.. Lidovky.cz [online]. 2014-6-5. Dostupné online. 
  46. ↑ Lesk a bída drzých čel. Literární noviny [online]. 2014-6-8. Dostupné online. 
  47. ↑ Putin není spojencem Ameriky, varují Trumpa evropští politici. Jsou mezi nimi i Schwarzenberg a Vondra. Fotografie Reuters. Český rozhlas [online]. 10. 1. 2017. Dostupné online. 
  48. ↑ Pozor na Putina, píšou varovně bývalí středoevropští činitelé. Právo. Borgis, a.s., 12. 1. 2017, s. 8. ISSN 1211-2119. 
  49. ↑ Dopis 17 evropských politiků Donaldu Trumpovi

Externí odkazy

První vláda Mirka Topolánka
Předseda vlády
Mirek Topolánek (jmenován 16. srpna 2006, ODS)
Členové v den jmenování vlády
4. září 2006
Petr Nečas (místopředseda vlády, práce a sociální věci, ODS) • Ivan Langer (vnitro, informatika, ODS) • Alexandr Vondra (zahraniční věci, nestraník) • Jiří Šedivý (obrana, nestraník) • Vlastimil Tlustý (finance, ODS) • Aleš Řebíček (doprava, ODS) • Martin Říman (průmysl a obchod, ODS) • Milena Vicenová (zemědělství, nestranička) • Tomáš Julínek (zdravotnictví, ODS) • Miroslava Kopicová (školství, mládež a tělovýchova, nestranička) • Petr Kalaš (životní prostředí, nestraník) • Martin Štěpánek (kultura, nestraník) • Petr Gandalovič (místní rozvoj, ODS) • Jiří Pospíšil (spravedlnost, ODS)
Druhá vláda Mirka Topolánka
Předseda vlády
Mirek Topolánek (jmenován 8. listopadu 2006, ODS)
Členové v den jmenování vlády
9. ledna 2007
Jiří Čunek (1. místopředseda vlády, místní rozvoj – demise 13. listopadu 2007, KDU-ČSL) • Martin Bursík (místopředseda vlády, životní prostředí, školství, mládež a tělovýchova – pověřen 4. října 2007 – odvolán 4. prosince 2007, SZ) • Petr Nečas (místopředseda vlády, práce a sociální věci, ODS) • Alexandr Vondra (místopředseda vlády pro evropské záležitosti, ODS) • Vlasta Parkanová (obrana, 1. místopředsedkyně vlády – od 23. ledna 2009, KDU-ČSL) • Ivan Langer (vnitro, informatika, ODS) • Karel Schwarzenberg (zahraniční věci, nestraník za SZ) • Martin Říman (průmysl a obchod, ODS) • Tomáš Julínek (zdravotnictví – odvolán 23. ledna 2009, ODS) • Jiří Pospíšil (spravedlnost, ODS) • Miroslav Kalousek (finance, KDU-ČSL) • Dana Kuchtová (školství, mládež a tělovýchova – demise 3. října 2007, SZ) • Aleš Řebíček (doprava – odvolán 23. ledna 2009, ODS) • Petr Gandalovič (zemědělství, ODS)  • Helena Třeštíková (kultura – demise 26. ledna 2007, nestranička za KDU-ČSL) • Cyril Svoboda (předseda Legislativní rady vlády – odvolán 23. ledna 2009, místní rozvoj – pověřen 23. ledna 2009, KDU-ČSL) • Džamila Stehlíková (lidská práva a národnostní menšiny – odvolána 23. ledna 2009, SZ)
Členové jmenovaní později
26. ledna 2007
4. prosince 2007
Ondřej Liška (školství, mládež a tělovýchova, SZ)
1. dubna 2008
Jiří Čunek (1. místopředseda vlády, místní rozvoj – demise 12. ledna 2009, KDU-ČSL)
23. ledna 2009
Daniela Filipiová (zdravotnictví, ODS) • Petr Bendl (doprava, ODS) • Pavel Svoboda (předseda Legislativní rady vlády, KDU-ČSL) • Michael Kocáb (lidská práva a národnostní menšiny, nestraník za SZ)
Vláda Petra Nečase
Předseda vlády
Petr Nečas (jmenován 28. června 2010, ODS)
Členové v den jmenování vlády
13. července 2010
Karel Schwarzenberg (1. místopředseda vlády, zahraniční věci, TOP 09) • Radek John (místopředseda vlády – odvolán 20. května 2011, vnitro – odvolán 21. dubna 2011, VV) • Alexandr Vondra (obrana – odvolán 7. prosince 2012, ODS) • Jiří Pospíšil (spravedlnost, ODS – odvolán 27. června 2012) • Martin Kocourek (průmysl a obchod, ODS – odvolán 14. listopadu 2011) • Pavel Drobil (životní prostředí, ODS – odvolán 21. prosince 2010) • Ivan Fuksa (zemědělství – odvolán 4. října 2011, ODS) • Miroslav Kalousek (finance, TOP 09) • Leoš Heger (zdravotnictví, TOP 09) • Jaromír Drábek (práce a sociální věci – demise 31. října 2012, TOP 09) • Jiří Besser (kultura, nestraník za TOP 09 – odvolán 16. prosince 2011) • Vít Bárta (doprava, VV – odvolán 21. dubna 2011) • Josef Dobeš (školství, VV – odvolán 30. března 2012) • Kamil Jankovský (místní rozvoj, VV/LIDEM)
Členové jmenovaní později
17. ledna 2011
Tomáš Chalupa (životní prostředí, ODS)
21. dubna 2011
Jan Kubice (vnitro, nestraník) • Radek Šmerda (doprava, nestraník – odvolán 1. července 2011)
1. července 2011
Karolína Peake (místopředsedkyně vlády, obrana – jmenována 12. prosince 2012, odvolána 20. prosince 2012, VV/LIDEM) • Pavel Dobeš (doprava, VV/LIDEM – demise 3. prosince 2012)
6. října 2011
Petr Bendl (zemědělství, ODS)
16. listopadu 2011
Martin Kuba (průmysl a obchod, ODS)
20. prosince 2011
Alena Hanáková (kultura, nestraník za TOP 09)
2. května 2012
Petr Fiala (školství, nestraník)
3. července 2012
Pavel Blažek (spravedlnost, ODS)
16. listopadu 2012
Ludmila Müllerová (práce a sociální věci, TOP 09)
12. prosince 2012
Zbyněk Stanjura (doprava, ODS) • Petr Mlsna (bez portfeje, nestraník za LIDEM)
19. března 2013
Vlastimil Picek (obrana, nestraník)
Ministři zahraničních věcí České republiky
1992–20062006–20132013–20182018–dosud
Ministerstvo zahraničních věcí České republiky
Ministři obrany České republiky
1993–20012001–20092009–20142014–dosud
Ministerstvo obrany České republiky
Senátor za obvod č. 29 – Litoměřice
1996–2000: Karel Burda • 2000–2006: Zdeněk Bárta • 2006–2012: Alexandr Vondra • 2012–2018: Hassan Mezian • 2018–dodnes: Ladislav Chlupáč
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alexandr_Vondra&oldid=16495502“