Alexandr Romanovič Běljajev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alexandr Romanovič Běljajev
Alex Belayev.jpg
Alexandr Romanovič Běljajev v  roce 1915
Narození 16. březen 1884
Smolensk, Ruské impérium
Úmrtí 6. leden 1942 (57 let)
Puškin, Sovětský svaz
Povolání spisovatel, právník
Národnost ruská
Žánr science fiction, dobrodružná literatura
Významná díla Hlava profesora Dowella
Člověk obojživelník
Nuvola apps bookcase.svg seznam titulů v katalogu NK ČR

Alexandr Romanovič Běljajev (rusky Алекса́ндр Рома́нович Беля́ев, 16. března 1884 (podle starého kalendáře 3. března) v Smolensku, Rusko6. leden 1942 Puškin, SSSR) byl první ruský spisovatel, který se věnoval fantastice. Z řady jeho prací vyniká Hlava profesora Dowella a Člověk obojživelník.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec byl duchovním a Alexandr, přezdívaný Saša na jeho přání docházel do semináře od svých 11 let. Rád si četl a zajímalo jej divadlo do té míry, že jej i ochotnicky hrál a režíroval. Hrál na housle i recitoval. Když ve svých 17 letech studium na kněžském semináři ukončil, rozhodl se s duchovní kariérou skončit a začal se studiemi práv. A i při tomto studiu pokračoval ve hraní, s jedním ze smolenských divadel měl uzavřenou smlouvu. Během studií se zajímal např. o fotografování, studoval i reakce odsouzenců před popravou. Tyto znalosti později uplatnil při psaní.[1]

Právníkem[editovat | editovat zdroj]

Po zdárném studiu vykonával úspěšně právnickou profesi a za vydělané peníze cestoval, byl v Itálii i Francii. Krátce před vypuknutím I. světové války se vrátil domů, ale roku 1915 prodělal těžké onemocnění tuberkulózou. Polehával 6 let a následky si nesl po celý zbytek života.

V roce 1921 se přestěhoval do Moskvy, kde si našel místo právníka u poštovní správy. V Moskvě začal ve volných chvílích psát. Inspiroval se romány Julese Verna a Alexeje Tolstého.[1]

Spisovatelem[editovat | editovat zdroj]

Už jeho první dílo Hlava profesora Dowella, mu vydal časopis Vsemirnyj sledospyt roku 1925. Protože se dílo setkalo s příznivou odezvou čtenářů, psal dál. V roce 1926 mu stejný časopis uveřejnil literární práce Ostrov ztracených lodí a Poslední člověk z Atlantidy (obě byly vydány mnohem později i v Československu). O dva roky později mu časopis (a téhož roku vydáno i knižně) vytiskl román Člověk obojživelník, který se dočkal vydání v řadě států a byl i zfilmován. V roce 1929 pak vydal román Prodavač vzduchu a následovala řada dalších. Začal si psát i se zakladatelem kosmonautiky K. E. Ciolkovským.[1]

V roce 1931 se z Moskvy odstěhoval do Carského Sela (později Puškin) u Leningradu. Začal mít problémy s vydáváním dalších prací, nastoupil do zaměstnání v podniku Lenryba a kvůli práci odcestoval do dalekého Murmanska. Psal dál a po krátké odmlce mu byly vydány další práce – dodnes ceněný vědeckofantastický román Skok do prázdna, pak Laboratoř W, Ariel i jiné. Napsal za svůj život 17 románů, mnoho povídek i novinových článků.

Na sklonku života[editovat | editovat zdroj]

Na začátku II. světové války znovu onemocněl. V roce 1940 mu operovali ledvinu (operaci sledoval na vlastní přání v zrcadle). V roce 1942 Puškino obsadili Němci, byt mu poničilo gestapo, byl podroben výslechům. Nemocný Běljajev útrapy nevydržel a 6. ledna 1942 zemřel ve svých 57 letech.[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Hlava profesora Dowella (1925, rusky Голова профессора Доуэля) - román s hororovým zabarvením. Mladá medička Mari Lorandová získá práci v chirurgické laboratoři profesora Kerna, kde pozná hlavu význačného neurobiologa Dowella, která je uměle udržována při životě. Mari postupně odhalí, že si Kern nárokuje úspěchy profesora Dowella a rozhodne se profesorovi pomoci, což je úkol velmi obtížný, neboť veškeré výhody jsou na straně Kerna. Kniha byla zfilmována.
  • Ostrov ztracených lodí (1926, rusky Остров погибших кораблей) - v Sargasovém moři vznikne umělý ostrov z vraků lodí, na němž jeho obyvatelé prožívají podivný život ničený chamtivostí a touhou po bohatství.
  • Poslední člověk z Atlantidy (1926, rusky Последний человек из Атлантиды)
  • Člověk obojživelník (1928, rusky Человек-амфибия) - děj románu se odehrává na argentinském pobřeží. Hlavním hrdinou je Indián Ichtyandr, který se v mládí setkal s doktorem Salvátorem a podstoupil operaci, při níž mu byly voperovány žraločí žábry. Díky tomu je Ichtyandr schopen žít pod vodou a dokáže pobývat i na souši. Ichtyandr je zajat zločineckým obchodníkem a donucen lovit pro něj perly. Dr. Salvátor se musí hájit před soudem, neboť se opovážil pozměnit „dokonalé boží dílo“ - člověka. Román byl zfilmován.
  • Válka ve vzduchoprázdnu (1928)
  • Prodavač vzduchu (1929, rusky Продавец воздуха) - příběh vědce, jenž se dostane do podzemní továrny na výrobu kapalného vzduchu, kterou na sovětském území tajně vybudovali kapitalisté.
  • Člověk, který našel svou tvář (1929, rusky Человек, нашедший своё лицо) - román předpojal možnosti biologického inženýrství.[2]
  • Skok do prázdna (1933, rusky Прыжок в Ничто) - na Zemi probíhá socialistická revoluce a několik kapitalistů plánuje opustit planetu a zamířit k Venuši.
  • Zázračné oko (1935, rusky Чудесное око)
  • Laboratoř W (1938) - sbírka obsahující 3 novely: Věčný chléb, Laboratoř W a Vzducholoď.
  • Ariel (1941, rusky Ариэль) - příběh mladíka, který po lékařském zásahu dokáže létat. Štěstí mu to nepřinese, naopak se stane štvancem.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d NEFF, Ondřej. Všechno je jinak. Praha : Albatros, 1986. Kapitola Epocha krajní meze, s. 150-159.  
  2. a b NEFF, Ondřej; OLŠA, Jaroslav. Encyklopedie literatury science fiction. Praha, Jinočany : AFSF, H&H, 1995. ISBN 80-85390-33-7, ISBN 80-85787-90-3. Kapitola Alexandr Romanovič Běljajev, s. 185-186.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]