Alexandr Prochorov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alexandr Prochorov
Narozen 11. července 1916
Atherton, Queensland, Austrálie
Zemřel 8. ledna 2002
Moskva, Rusko
Národnost Ruská
Obor Fyzika
Známý díky Lasery a masery
Získaná ocenění Nobelova cena za fyziku (1964)

Alexandr Michajlovič Prochorov (rusky: Алекса́ндр Миха́йлович Про́хоров; 11. července 1916 – 8. ledna 2002) byl sovětský fyzik ruského původu známý jako průkopník ve výzkumu laserů a maserů, za což v roce 1964 spolu s Charlesem Townesem a Nikolajem Basovem získal Nobelovu cenu za fyziku. V roce 1950 se stal členem Komunistické strany Sovětského svazu.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v roce 1916 v Athertonu (Queensland) do rodiny ruských revolucionářů, kteří emigrovali z Ruska, aby unikli útisku ze strany carské vlády. V roce 1923 se po Říjnové revoluci vrátili zpět do Ruska. V roce 1934 začal Prochorov studovat fyziku na Petrohradské státní univerzitě, kde v roce 1939 absolvoval s vyznamenáním. Pak se přestěhoval do Moskvy a začal pracovat na Lebeděvově fyzikálním institutu. Zkoumal šíření radiových vln v ionosféře. V červnu 1941 se přidal k Rudé armádě. Během druhé světové války sloužil v pěchotě, dvakrát se zranil a dostal tři medaile.[1] V roce 1944 z vojska odešel a vrátil se na Lebedědův institut, kde v roce 1946 získal titul Ph.D.[2][3][4]

V roce 1959 se stal profesorem na Moskevské státní univerzitě, nejprestižnější univerzitě v Sovětském svazu; v tomto roce také získal Leninovu cenu. O rok později se stal členem Ruské akademie věd. Prvním Leninovým řádem byl vyznamenám v roce 1967 (za život jich získal 5).

Od roku 1969 působil jako redaktor Velké sovětské encyklopedie. V roce 2000 získal Děmidovovou cenu.[5]

Výzkum[editovat | editovat zdroj]

V roce 1947 začal zkoumat radiaci vydávanou elektrony obíhajícími v synchrotronu (urychlovač částic). Ukázal, že radiace jsou většinou v rozsahu mikrovln. Okolo roku 1950 vytvořil skupinu mladých vědců, která začala zkoumat kvantovou elektroniku.

V roce 1957 ho při zkoumání rubínu napadlo, že by mohl tento prvek použít jako aktivní prostředí laseru. V roce 1964 získal spolu s Nikolajem Basovem a Charlesem Townesem Nobelovu cenu za fyziku "za zásadní výzkum v oboru kvantové elektroniky, který vedl ke konstrukci oscilátorů a zesilovačů založených na principu maserů a laserů".

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • (anglicky)A. M. Prokhorov (Editor in Chief), J. M. Buzzi, P. Sprangle, K. Wille. Coherent Radiation Generation and Particle Acceleration, 1992, ISBN 0-88318-926-7. Research Trends in Physics series published by the American Institute of Physics Press (presently Springer, New York)
  • (anglicky)V. Stefan and A. M. Prokhorov (Editors) Diamond Science and Technology Vol 1: Laser Diamond Interaction. Plasma Diamond Reactors (Stefan University Press Series on Frontiers in Science and Technology) 1999 ISBN 1-889545-23-6.
  • (anglicky)V. Stefan and A. M. Prokhorov (Editors). Diamond Science and Technology Vol 2 (Stefan University Press Series on Frontiers in Science and Technology) 1999 ISBN 1-889545-24-4.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Основные даты жизни и деятельности академика А.М. Прохорова (v ruštině)
  2. Aleksandr M. Prokhorov, The Nobel Prize in Physics 1964
  3. Прохоров Александр Михайлович ve Velké sovětské encyklopedii (v ruštině)
  4. Прохоров Александр Михайлович na warheroes.ru (v ruštině)
  5. Сост. И. Г. Бебих, Г. Н. Михайлова, А. В. Троицкий. Александр Михайлович Прохоров, 1916-2002 (Материалы к биобиблиогр. ученых) 2-е изд., доп.. М. : Наука, 2004. Dostupné online. ISBN 5020331767. S. 442. (Ruština) 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alexander Prokhorov na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]