Alexandr Pokryškin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alexandr Ivanovič Pokryškin
Alexandr Pokryškin v roce 1940
Alexandr Pokryškin v roce 1940
Narozen: Vlajka carského Ruska 6. března 1913,
Novosibirsk, Ruské impérium
Úmrtí: SSSR 13. listopadu 1985,
Moskva, Sovětský svaz (72 let)
Příslušnost: Vlajka Sovětských leteckých sil VVS
V aktivní službě: 1932–1985
Dosažená hodnost: Маршал рода войск (letecký maršál)
Jednotky: 55 IAP (16 GvIAP)
Války: Druhá světová válka
Vítězné souboje: 59
Vyznamenání: 3 x Hrdina Sovětského svazu
4 x Řád rudého praporu
2 x Řád rudé hvězdy
2 x Řád Suvorova
Řád Říjnové revoluce aj.

Alexandr Ivanovič Pokryškin (rusky: Александр Иванович Покрышкин, 6. března 191313. listopadu 1985) byl s 59 sestřely jeden z nejúspěšnějších stíhačů 2. světové války. Byl třikrát vyznamenán jako Hrdina Sovětského svazu, stal se maršálem sovětského letectva.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Hrob Pokryškina u Novoděvičího kláštera v Moskvě.

Alexandr Ivanovič Pokryškin se narodil 6. března 1913 v Novosibirsku na střední Sibiři. V krasnodarském aeroklubu absolvoval pilotní výcvik a když v roce 1932 vstoupil do Rudé armády, byl vyslán na školu leteckých mechaniků v Permu. Rok působil jako letecký technik a poté podstoupil stíhací výcvik v Kačinské letecké škole (1939). Ještě týž rok byl vyřazen jako stíhací pilot a byl převelen k 55.IAP (Istrebitělnyj aviacionnyj polk – stíhací letecký pluk) v hodnosti nadporučíka (staršij lejtěnant). V roce 1940 se podílel na obsazování Besarábie. Již v první den útoku německých vojsk na Sovětský svaz, 22. června 1941, sestřelil svůj první letoun. Jednalo se ale o sovětský bombardér Suchoj Su-2. Tento neúspěch ho neodradil a o dva dny později sestřelil německý stíhací letoun Messerschmitt Bf 109. Do dubna 1943 provedl 354 bojových letů, při nichž podstoupil 54 soubojů a sestřelil 13 letadel samostatně a 6 ve skupině. Poté byl povýšen na hodnost gardového kapitána a jmenován velitelem letky a v prosinci 1943 velitelem celého 16. gardového stíhacího pluku (16. GIAP). 24. května pak obdržel svůj první titul Hrdiny Sovětského svazu. Přesně o tři měsíce později (24. srpna 1943) získal hodnost gardového majora a druhý titul Hrdiny Sovětského svazu (455 bojových letů, 30 sestřelů). V červenci 1944 byl pověřen velením 9. gardové stíhací letecké divize, ale již od srpna, kdy obdržel třetí titul Hrdiny Sovětského svazu, se nesměl účastnit bojových akcí. Svou stíhací kariéru ukončil v hodnosti gardového majora a v 560 bojových letech sestřelil 59 letadel, čímž byl až do dubna 1945 nejúspěšnějším sovětským stíhačem. Po válce byl vyslán na studia na Vojenskou akademii Michaila Vasiljeviče Frunze a po jejím úspěšném ukončení se stal velitelem stíhací letecké divize protivzdušné obrany v Moskvě. V padesátých letech působil jako velitel stíhacího leteckého sboru v Bělorusku a absolvoval Vojenskou akademii generálního štábu (1957). V letech 1968-1971 zastával funkci velitele stíhacího letectva Vojska protivzdušné obrany státu. Od roku 1972 působil jako předseda sovětské paramilitární organizace DOSAAF a v prosinci téhož roku obdržel hodnost maršála letectva. V roce 1982 přešel do Skupiny generálních inspektorů. Zemřel 13. listopadu 1985.

Publikace[editovat | editovat zdroj]

  • ПОКРЫШКИН, Александр Иванович. Крылья истребителя. Москва : Воениздат, 1948. 140 s. Dostupné online. (rusky) 
    • POKRYŠKIN, Alexandr Ivanovič. Stíhač. Překlad Miloš Miler. 3. vyd. Praha : Naše vojsko, 1953. 145 s.  
  • ПОКРЫШКИН, Александр Иванович. Небо войны. Москва : Воениздат, 1980. Dostupné online. (rusky) 
  • ПОКРЫШКИН, Александр Иванович. Познать себя в бою. Москва : ДОСААФ, 1986. Dostupné online. (rusky) 
    • POKRYŠKIN, Alexandr Ivanovič. Křídla v boji. Překlad Jozef Pavlík; ilustrace Petr Pačes; obálka, vazba a graf. úprava Oldřich Pošmurný. 1. vyd. Praha : Naše vojsko, 1990. 441 s.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŽUKOV, Jurij. Ohnivé nebe. Překlad Karel Richter. 1. vyd. Praha : Naše vojsko, 1965. 117 s.  
  • ПОКРЫШКИНА, Мария Кузьминична. Жизнь, отданная небу. Москва : Патриот, 1989. 152 s. Dostupné online. ISBN 5–7030–0348–2. (rusky) 
  • ТИМОФЕЕВ, Алексей Викторович. Покрышкин. Москва : Молодая гвардия, 2005. 524 s. (Жизнь замечат. людей: Сер. биогр.; sv. 918) Dostupné online. ISBN 5–235–02759–0. (rusky) 
  • ГОЛУБЕВ, Георгий Гордеевич. В паре с "сотым". Москва : ДОСААФ, 1974. Dostupné online. (rusky) 

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexander Pokryshkin ve Wikimedia Commons