Alexandr Pokryškin
| Alexandr Ivanovič Pokryškin | |
|---|---|
 Alexandr Pokryškin v roce 1940 |
|
| Narozen: | _3.svg){kind=small} 6. března 1913,Novosibirsk, Ruské impérium |
| Úmrtí: |  13. listopadu 1985,Moskva, Sovětský svaz (72 let) |
| Příslušnost: |  VVS |
| V aktivní službě: | 1932–1985 |
| Dosažená hodnost: | Маршал рода войск (letecký maršál) |
| Jednotky: | 55 IAP (16 GvIAP) |
| Války: | Druhá světová válka |
| Vítězné souboje: | 59 |
| Vyznamenání: | 3 x Hrdina Sovětského svazu 4 x Řád rudého praporu 2 x Řád rudé hvězdy 2 x Řád Suvorova Řád Říjnové revoluce aj. |
Alexandr Ivanovič Pokryškin (rusky: Александр Иванович Покрышкин, 6. března 1913 – 13. listopadu 1985) byl s 59 sestřely jeden z nejúspěšnějších stíhačů 2. světové války. Byl třikrát vyznamenán jako Hrdina Sovětského svazu, stal se maršálem sovětského letectva.
Životopis[editovat]
Alexandr Ivanovič Pokryškin se narodil 6. března 1913 v Novosibirsku na střední Sibiři. V krasnodarském aeroklubu absolvoval pilotní výcvik a když v roce 1932 vstoupil do Rudé armády, byl vyslán na školu leteckých mechaniků v Permu. Rok působil jako letecký technik a poté podstoupil stíhací výcvik v Kačinské letecké škole (1939). Ještě týž rok byl vyřazen jako stíhací pilot a byl převelen k 55.IAP (Istrebitělnyj aviacionnyj polk – stíhací letecký pluk) v hodnosti nadporučíka (staršij lejtěnant). V roce 1940 se podílel na obsazování Besarábie. Již v první den útoku německých vojsk na Sovětský svaz, 22. června 1941, sestřelil svůj první letoun. Jednalo se ale o sovětský bombardér Suchoj Su-2. Tento neúspěch ho neodradil a o dva dny později sestřelil německý stíhací letoun Messerschmitt Bf 109. Do dubna 1943 provedl 354 bojových letů, při nichž podstoupil 54 soubojů a sestřelil 13 letadel samostatně a 6 ve skupině. Poté byl povýšen na hodnost gardového kapitána a jmenován velitelem letky a v prosinci 1943 velitelem celého 16. gardového stíhacího pluku (16. GIAP). 24. května pak obdržel svůj první titul Hrdiny Sovětského svazu. Přesně o tři měsíce později (24. srpna 1943) získal hodnost gardového majora a druhý titul Hrdiny Sovětského svazu (455 bojových letů, 30 sestřelů). V červenci 1944 byl pověřen velením 9. gardové stíhací letecké divize, ale již od srpna, kdy obdržel třetí titul Hrdiny Sovětského svazu, se nesměl účastnit bojových akcí. Svou stíhací kariéru ukončil v hodnosti gardového majora a v 560 bojových letech sestřelil 59 letadel, čímž byl až do dubna 1945 nejúspěšnějším sovětským stíhačem. Po válce byl vyslán na studia na Vojenskou akademii Michaila Vasiljeviče Frunze a po jejím úspěšném ukončení se stal velitelem stíhací letecké divize protivzdušné obrany v Moskvě. V padesátých letech působil jako velitel stíhacího leteckého sboru v Bělorusku a absolvoval Vojenskou akademii generálního štábu (1957). V letech 1968-1971 zastával funkci velitele stíhacího letectva Vojska protivzdušné obrany státu. Od roku 1972 působil jako předseda sovětské paramilitární organizace DOSAAF a v prosinci téhož roku obdržel hodnost maršála letectva. V roce 1982 přešel do Skupiny generálních inspektorů. Zemřel 13. listopadu 1985.
Publikace[editovat]
- ПОКРЫШКИН, Александр Иванович. Крылья истребителя. Москва : Воениздат, 1948. 140 s. Dostupné online. (rusky)
- POKRYŠKIN, Alexandr Ivanovič. Stíhač. Překlad Miloš Miler. 3. vyd. Praha : Naše vojsko, 1953. 145 s.
- ПОКРЫШКИН, Александр Иванович. Небо войны. Москва : Воениздат, 1980. Dostupné online. (rusky)
- ПОКРЫШКИН, Александр Иванович. Познать себя в бою. Москва : ДОСААФ, 1986. Dostupné online. (rusky)
- POKRYŠKIN, Alexandr Ivanovič. Křídla v boji. Překlad Jozef Pavlík; ilustrace Petr Pačes; obálka, vazba a graf. úprava Oldřich Pošmurný. 1. vyd. Praha : Naše vojsko, 1990. 441 s.
Literatura[editovat]
- ŽUKOV, Jurij. Ohnivé nebe. Překlad Karel Richter. 1. vyd. Praha : Naše vojsko, 1965. 117 s.
- ПОКРЫШКИНА, Мария Кузьминична. Жизнь, отданная небу. Москва : Патриот, 1989. 152 s. Dostupné online. ISBN 5–7030–0348–2. (rusky)
- ТИМОФЕЕВ, Алексей Викторович. Покрышкин. Москва : Молодая гвардия, 2005. 524 s. (Жизнь замечат. людей: Сер. биогр.; sv. 918.) Dostupné online. ISBN 5–235–02759–0. (rusky)
- ГОЛУБЕВ, Георгий Гордеевич. В паре с "сотым". Москва : ДОСААФ, 1974. Dostupné online. (rusky)
