Alexandr Jegorov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alexandr Jegorov
Александр Егоров.jpg

Narození: 13. října 1883
Ruské impérium Buzuluk, Ruské impérium
Úmrtí: 22. únor 1939 (55 let)
Sovětský svaz Moskva, SSSR
Vojenská kariéra
Hodnost: Maršál Sovětského svazu
Doba služby: 19011939
Sloužil: Ruské impérium Ruské impérium (do roku 1917)
Vlajka Sovětského svazu SSSR (do roku 1938)
Složka: Vlajka carské armády Carská armáda (do roku 1917)
Vlajka Rudé armády Rudá armáda (do roku 1938)
Velel: Jižní front
Běloruský vojenský okruh
Zakavkazský vojenský okruh
Války: První světová válka
Ruská občanská válka
Sovětsko-polská válka
Vyznamenání: 2x Řád rudého praporu

Alexandr Iljič Jegorov (rusky Александр Илйич Егоров, 13. října 188322. února 1939) byl sovětský armádní velitel a oběť Stalinských čistek.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí a působení v carské armádě[editovat | editovat zdroj]

Alexandr Jegorov se narodil blízko Samary do rodiny sedláka. V roce 1901 vstoupil do carské armády a v roce 1905 získal kvalifikaci důstojníka. V roce 1904 se stal členem strany socialistů-revolucionářů. Během první světové války se stal plukovníkem a byl pětkrát zraněn. Po bolševické revoluci vstoupil do Rudé armády.

Rudoarmějec[editovat | editovat zdroj]

Během občanské války byl Jegorov velitelem jižního frontu a hrál důležitou roli v obležení bílých sil během orelsko-kromské operace na Ukrajině (účastnil se zejména bojů o Samaru a Caricyn). V roce 1920 se Jegorov účastnil Polsko-sovětské války. V této válce s ním spolupracovali Michail Tuchačevskij i Semjon Buďonnyj.

V letech 1925-26 působil Jegorov jako velitel Běloruského vojenského okruhu. V roce 1931 se stal zastupujícím lidovým komisařem vojenství a námořnictva. V roce 1934 se stal kandidátem ústředního výboru. Roku 1935 se stal prvním náčelníkem generálního štábu.

Pád[editovat | editovat zdroj]

V roce 1935 se Jegorov stal jedním z pěti prvních maršálů SSSR. Díky svým starým spojením se Stalinem a Buďonným se Jegorov mylně domníval, že se ho probíhající čistky v armádě nedotknou. Dokonce byl jedním ze soudců v Tuchačevského procesu v červnu 1937. Celé to však byla mlžná kamufláž. Jegorov byl degradován, roku 1938 zatčen a spisy, které napsal, byly zakázané.

Jegorov zemřel ve vězení v únoru 1939, byl zastřelen ve své cele. Některé sovětské zdroje uváděly jeho smrt až na rok 1941. Jeho popel je uložen na Novém Donském hřbitově v Moskvě, kde jsou pohřbeny i některé další oběti represí (Bljucher, Tuchačevskij, Uborevič, Jakir a jiní).

Později byl Nikitou Chruščovem rehabilitován.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Егоров, Александр Ильич na ruské Wikipedii.