Alegorický dvojportrét Bartholomea Sprangera a jeho zesnulé choti Christiny

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Alegorický dvojportrét Bartholomea Sprangera a jeho zesnulé choti Christiny je mědiryt Aegidia Sadelera z roku 1600, který věnoval jako epitaf Christiny Müllerové svému příteli, malíři Bartholomeu Sprangerovi. Rytina je jedním z nejproslulejších děl rudolfinského manýrismu.[1] Je součástí sbírky grafiky a kresby Národní galerie v Praze.

Aegidius Sadeler, Alegorický dvojportrét Bartholomea Sprangera a jeho zesnulé choti Christiny, Národní galerie v Praze

Popis a zařazení

Mědiryt 290 x 411 mm, II. stav. Pochází ze sbírek Dietrichsteinů na zámku Libochovice, Inv. č. R 155116

V listu je vepsáno věnování Aegidiuse Sadelera[2], ze kterého lze vyvozovat, že jeho autorským vkladem nebylo pouhé převedení malířské předlohy Bartholomea Sprangera do mědirytu.[3] V kompozici, která má prostorovou hloubku, vyryl alegorické postavy, reprezentující různé druhy umění a slávu, které smrt ani neúprosný čas nemohou zničit.[4]

Na pravé straně je realistický portrét Sprangerovy zemřelé ženy Christiny Müllerové v mladistvém věku na zdobeném sarkofágu, umístěný pod kartuší s nápisem[5] . Odpovídá její podobizně na Epitafu pražského zlatníka Mikuláše Müllera, který Spranger namaloval počátkem 90. let. O jejích vynikajících vlastnostech vypovídají ženské postavy zastupující Zbožnost a bohyni Minervu, zosobnění moudrosti a ctnosti. Malý chlapec s obrácenou uhašenou pochodní, který odhaluje lebku v náručí jako Memento mori, představuje boha smrti Thanatose. Nápisem na přední straně sarkofágu[6] a odhozenou paletou s málštokem se malíř obrací k zemřelé s vědomím, že žádné jeho síly ani obětování vlastního umění ji nemohou navrátit do života.

Bartholomeus Spranger na levé straně epitafu hledí na diváka a prstem ukazuje ke své zesnulé manželce. Opírá se o sokl, na kterém nápis[7] sděluje Boží vůli, aby malíř ještě žil a vytvořil slavná díla. Smrt, která na něj míří šípem, se ohlíží na boha Chronose, který v ruce drží přesýpací hodiny, kde ještě čas běží. K alegorickým postavám Malířství, Sochařství a Architektury za malířovými zády se obrací letící bohyně Fáma, která nese nápis VIVIT NUMINE ET NOMINE (Žije s Boží vůlí a svým jménem).

Celá ikonografie grafického listu je nadčasovým poselstvím, které vybízí k úvahám nad smrtelností člověka, významu vzájemné lásky a umělecké tvorby v lidském životě.

Grafický list se nachází také ve sbírce Muzea hlavního města Prahy.

Reference

  1. ↑ Petra Zelenková, 2012, s. 48
  2. ↑ Privatas lacrymas Bart. Sprangeri Egid. Sadeler miratus artem et amantem redamans, publicas fecit: et eidem promutua benevolentia dedicavit (Egidius Sadeler, obdivující umění a lásku opětující milujícímu /Spangerovi/, zveřejnil soukromé slzy Bartholomea Sprangera a jemu pro vzájemnou náklonnost věnoval /tento list/)
  3. ↑ Petra Zelenková, 2008, s. 110
  4. ↑ Eliška Fučíková, 2014, s. 137
  5. ↑ MORS INIQVA, QVID TANTVM DECVS RAPID? PIETAS AEQVA, QVAE ET MORVAM SERVAS
  6. ↑ ANIMUS MARITI ANIMAM TVAM ASSEQVITVR (Duše manželova následuje duši Tvou), ET LICET SECVM SVA ABIICAT: TE NON RECOLLIGIT (Spranger by rád následoval její duši, jeho čas však dosud nenastal)
  7. ↑ QUID ANTE DIEM VVLTIS? TE TEMPUS VETAT OCCIDERE. TE ARTES VOLV(N)T CLARAE CLARIOREM

Literatura

  • Eliška Fučíková, Rudolfinští mistři, Muzeum hlavního města Prahy 2014, ISBN 978-80-87828-12-0, s. 136-137
  • Petra Zelenková, Alegorický dvojportrét Bartholomea Sprangera a jeho zesnulé choti Christiny Müllerové, in: Alena Volrábová, Blanka Kubíková (eds.), Rudolf II. a mistři grafického umění, Národní galerie v Praze 2012, ISBN 978-80-7035-515-2, s. 48-49
  • Petra Zelenková, Alegorický dvojportrét Bartholomea Sprangera a jeho zesnulé choti Christiny, in: Alena Volrábová (ed.), 101/I Mistrovská díla Sbírky grafiky a kresby Národní galerie v Praze, NG v Praze 2008, ISBN 978-807035-385-1, s. 110-11
  • Eva Schuster (ed.), Totentanz - vom Spätmittelalter bis zur Gegenwart: Eine Ausstellung ausgewählter Werke der Graphiksammlung "Mensch und Tot" der Heirich-Heine-Universität Düsseldorf, Tokyo 2000 - Ulm 2001, Tokyo 2000
  • Eliška Fučíková (ed.), Rudolf II. a Praha. Císařský dvůr a rezidenční město jako kulturní a duchovní centrum střední Evropy. Správa Pražského hradu, Praha, Londýn, Milán 1997, ISBN 80-902051-6-X, s. 110
  • Dorothy Limouze, Aegidius Sadeler (c. 1570-1629): Drawings, prints and art theory, Dissertation, Princeton university 1990, pp. 152-154
  • Petra Kruse (ed.) Prag um 1600: Kunst und Kultur am Hofe Rudolfs II, Kunsthistorisches Museum Wien, Luca Verlag, Essen, Wien 1988, s. 420-421
  • Gregor Martin Lechner, Künstlerporträts: Der Bestand der Göttweiger Sammlung, Gottweig 1987, s. 88-89
  • Hans Mielke, Manierismus in Holland um 1600: Kuppferstiche, Holzschnitte und Zeichnungen aus dem Berliner Kupferstichkabbinett, Berlin 1979, s. 42-43
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alegorický_dvojportrét_Bartholomea_Sprangera_a_jeho_zesnulé_choti_Christiny&oldid=14498705“