Alan IV. Bretaňský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alan IV. Bretaňský
bretaňský vévoda
Portrét
Nákres Alanovy pečeti
Narození1060
Châteaulin
Úmrtí13. října 1119
Redon
Pohřbenklášter Redon
ManželkyKonstancie Normandská
Ermengarda z Anjou
PotomciConan III. Bretaňský
Hawise
Geoffroy
Brian FitzCount
Guyomarc'h
DynastieCornwalští
OtecHoel II. Bretaňský
MatkaHawise Bretaňská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alan IV. Bretaňský (francouzsky Alain Fergent, bretonsky Alan Fergant; c. 106013. října 1119 Redon)[1] byl vévoda bretaňský, hrabě z Rennes a Nantes a účastník první křížové výpravy.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl synem Hawise Bretaňské a Hoela z Cornwallu. [pozn. 1] Po otcově smrti roku 1084 převzal vévodství a následně se z politických důvodů oženil s Konstancií, dcerou Viléma Dobyvatele. Sňatek měl být zárukou míru mezi dlouhodobě znesvářenou Normandií a Bretaní. Mladá vévodkyně však v srpnu 1090 zemřela a kronikář Vilém z Malmesbury hovořil dokonce o otravě.[2] Roku 1093 se Alan znovu oženil, pojal za manželku Ermengardu, bývalou akvitánskou vévodkyni a dceru hraběte Fulka z Anjou. S Fulkem tak vytvořil koalici proti rozšiřování anglonormanského vlivu. Poté roku 1096 vyslyšel výzvu papeže Urbana II. k osvobození Svatého hrobu a vydal se na první křížovou výpravu.

Po dobu vévodovy nepřítomnosti spravovala Ermengarda do roku 1101 panství. Na svého manžela měla velký vliv a společně podporovali náboženskou reformu. Roku 1106 se vévoda Alan na straně anglického krále Jindřicha účastnil bitvy u Tinchebray, stal se jeho vazalem a oženil svého syna Conana s královou levobočnou dcerou. Šest let poté přenechal pro nemoc vévodství synovi a odešel do kláštera Saint-Saveur v Redonu. Zemřel roku 1119 tamtéž.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Hawise se stala dědičkou Bretaně po smrti staršího bratra, který byl roku 1066 otráven.

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Patrick André u. a. (Hrsg.): Dictionnaire d'histoire de Bretagne. Skol Vreizh, Morlaix 2008, ISBN 978-2-915623-45-1.
  • André Chédeville, Noël-Yves Tonnerre: La Bretagne féodale. XIe-XIIIe siècle. Ouest-France, Rennes 1987, ISBN 2-7373-0014-2, (Université).
  • Arthur de La Borderie, Barthélemy Pocquet: Histoire de la Bretagne. 6 Bände. Editions régionales de l'Ouest u. a., Mayenne 1998, ISBN 2-85554-089-5, (besonders Band 3).
  • Arthur de La Borderie (Hrsg.): Recueil d'actes inédits des ducs et princes de Bretagne (XIe, XIIe, XIIIe siècles) et nouveau recueil d'actes inédits des ducs et princes de Bretagne (XIIIe et XIVe siècles). Impr. Eug. Prost, Rennes 1902.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Hoel II.
Znak z doby nástupu Bretaňský vévoda
10841112
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Conan III.