Alan Hovhaness

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alan Hovhaness.

Alan Hovhaness, arménsky: Ալան Յովհաննէս (8. března 191121. června 2000) byl arménsko-americký hudební skladatel.

V panteonu skladatelů dvacátého století se Alan Hovhaness (1911 - 2000) řadí mezi nejodvážnější experimentátory na hudebním poli. Ačkoli ve známost vešel hrstkou asociativních, přesto spíše konvenčních partitur, byl jedním z prvních průkopníků propojování Západu s Východem a starobylého s moderním. Spojováním prvků geograficky vzdálených a zdánlivě neslučitelných stylů odhalují jeho neobyčejné hudební exkurze fascinující homogenitu mezi světovými hudebními tradicemi. V letech 1940 až 1960, v době jeho zcela nejvrcholnějších prací uchvátil Hovhanessův nejen průkopnický, ale i neobvykle komunikativní mezikulturní styl avantgardy posluchače stejnou měrou, jako zmátl kritiky.

Hovhanessovi, synu arménského přistěhovalce původem z Bostonu, Massachussetts, se dostalo tradičního hudebního vzdělání, které zahrnovalo velice důkladné studium kontrapunktu. Následně, ve svých bostonských setkáváních s komunitami ze středního východu, Indie a Arménie, vstřebával tyto kultury a jejich hudbu a zároveň zkoumal východní filosofie. Hovhanessovi se zamlouvaly možnosti, které se otevřely v prostoru tohoto alternativního hudebního světa, a zprotivili se mu všichni ti “chytří a neharmoničtí” západní skladatelé módní vlny neoklasicismu a atonality. Již na samém počátku, v New Yorku roku 1940, našel podporu a přátelství u jiných na Východ orientovaných průkopníků jakými byli Henry Cowell, Lou Harrison a John Cage. Hovhaness však zachovával věrnost samé podstatě východní hudby: melodii, čistotě a kráse. V té době prohlásil, že „je to evropská sofistikovanost, přinutit melodii, aby se podrobila nadvládě harmonie.“

Hovhanessův raný styl byl smělý a předbíhal dobu. Hudba vyvolává prožitek spočinutí a čistoty, jakoby nás přenášela do jiného světa. Kdyby Hovhaness přišel o několik desetiletí později mohl by být zařazen kamkoliv od “duchovních minimalistů” po “klasicisty světové hudby”. V průběhu let, díky rozsáhlým obdobím výzkumu v Indii, Japonsku a Koreji, získával nové a nové přírůstky do své hudební sbírky napadů. Sotva kdy však vzniká pochybnost, kdo je skutečným tvůrcem tohoto díla. Hovhaness obdobně předběhl dobu hned dvakrát, a sice svou snahou zaujmout širší spektrum, nejen konzervativní intelektuály (skládal “ne pro snoby, ale pro všechny”), dále pak založením vlastní nahrávací společnosti Poseidon, která měla tomuto účelu napomáhat.

A stejně tak, jako bořil hranice hudebních tradic Henry Cowell, i Hovhannes skládal neúnavně (sbírka čítá přes 500 prací), zdánlivě více zaujat svým posláním, než vytvořením několika vyumělkovaných mistrovských děl. Přes nevyhnutelnou nesourodost takto rozsáhlé produkce je Hovhaness považován za jednoho z prvních průkopníků, který otevřel cestu východním hudebním stylům a jejich začlenění do naší současné multikulturní hudební zkušenosti – pravděpodobně nejvýznamnějšímu zvratu v hudbě posledního půlstoletí.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]