Alamút

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Alamut (persky قلعه الموت nebo jednoduše الموت což v arabštině a perštině znamená Hrad smrti, nebo také Orlí hnízdo)

provincie Qazvin

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Ruiny pevnosti Alamut.

Alamut byla pevnost v centrálním pohoří Elburz, v provincii Qazvin na severozápadě dnešního Íránu, jižně od Kaspického moře a vzdálena asi 100 kilometrů od Teheránu. Dnes zbyly už pouze zříceniny, rozkládající se u vesnice Gazor Khân.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pohled na Alamut

Pevnost Alamút byla postavena roku 840 ve výšce 2100 m, způsobem, který umožňoval jen jeden schůdný (uměle vytvořený) vstup, jež se vinul kolem čela útesu (a jeden přírodní vstup, který ale byl příliš nebezpečný pro použití); to dělalo pevnost vítěznou a extrémně obtížně dobyvatelnou. Pevnost měla neobvyklý systém dodávky vod. Vrchol byl extrémně úzký a dlouhý - možná 400 metrů dlouhý, a ne víc než 30 metrů široký.

V roce 1090 pevnost byla infiltrovaná a obsazená silami ismáilitského hnutí, nám známého pod názvem Asasíni, které vedl Hassan i Sabbah. Za jejich vlády se stala legendární, díky rajským zahradám, knihovně a atentátníkům, vysílaných především na vnitřní nepřátele islámu.

Nadvládu Asasínů zlomil až vpád Mongolů. 15. prosince 1256 předal Ruknud-Dīn Khurshāh bez boje Alamut vůdci mongolských vojsk, chánu Hulaguovi, v plané naději že se Hulagu smiluje. Jenže z velké knihovny, kterou assassíni v Alamutu postavili, nechal Hulagu některé rukopisy, vědecké práce a hlavně Korán vytřídit a zbytek spálit.

V roce 2004 byly zbylé části zdi zničené zemětřesením.

Velitelé Alamutu (1090–1256)[editovat | editovat zdroj]

  • Hassan i Sabbah (1090–1124)
  • Buzurg-Ummid (1124–1138)
  • Muhammad I. z Alamutu (1138–1162)
  • Hassan II. z Alamutu (1162–1166)
  • Muhammad II. z Alamutu (1166–1210)
  • Hassan III. z Alamutu (1210–1221)
  • Mohammed III. (1221–1255)
  • Ruknud-Dīn Khurshāh (1255–1256)

Alamut v literatuře[editovat | editovat zdroj]