Alamút

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Alamut (persky قلعه الموت nebo jednoduše الموت což v arabštiněperštině znamená Hrad smrti, nebo také Orlí hnízdo)

provincie Qazvin

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Ruiny pevnosti Alamut.

Alamut byla pevnost v centrálním pohoří Elburz, v provincii Qazvin na severozápadě dnešního Íránu, jižně od Kaspického moře a vzdálena asi 100 kilometrů od Teheránu. Dnes zbyly už pouze zříceniny, rozkládající se u vesnice Gazor Khân.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pohled na Alamut

Pevnost Alamút byla postavena roku 840 ve výšce 2 100 m, způsobem, který umožňoval jen jeden schůdný (uměle vytvořený) vstup, jež se vinul kolem čela útesu (a jeden přírodní vstup, který ale byl příliš nebezpečný pro použití); to dělalo pevnost vítěznou a extrémně obtížně dobyvatelnou. Pevnost měla neobvyklý systém dodávky vod. Vrchol byl extrémně úzký a dlouhý – možná 400 metrů dlouhý, a ne víc než 30 metrů široký.

V roce 1090 pevnost byla infiltrovaná a obsazená silami ismáilitského hnutí, nám známého pod názvem Asasíni, které vedl Hassan i Sabbah. Za jejich vlády se stala legendární, díky rajským zahradám, knihovně a atentátníkům, vysílaných především na vnitřní nepřátele islámu.

Nadvládu Asasínů zlomil až vpád Mongolů. 15. prosince 1256 předal Ruknud-Dīn Khurshāh bez boje Alamut vůdci mongolských vojsk, chánu Hulaguovi, v plané naději že se Hulagu smiluje. Jenže z velké knihovny, kterou Assassíni v Alamutu postavili, nechal Hulagu některé rukopisy, vědecké práce a hlavně Korán vytřídit a zbytek spálit.

V roce 2004 byly zbylé části zdi zničené zemětřesením.

Velitelé Alamutu (1090–1256)[editovat | editovat zdroj]

  • Hassan i Sabbah (1090–1124)
  • Buzurg-Ummid (1124–1138)
  • Muhammad I. z Alamutu (1138–1162)
  • Hassan II. z Alamutu (1162–1166)
  • Muhammad II. z Alamutu (1166–1210)
  • Hassan III. z Alamutu (1210–1221)
  • Mohammed III. (1221–1255)
  • Ruknud-Dīn Khurshāh (1255–1256)

Alamut v literatuře[editovat | editovat zdroj]