Alabastron
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alabastron (z řečtiny αλάβαστρον, plurál alabastra) je obvykle podlouhlá starověká řecká keramická nádoba na olej či vonné látky. Její tvar zřejmě pochází z Egypta a vychází z kamenných (alabastrových) či skleněných předloh.[1] Do Řecka se alabastra dostala kolem 7. století př. n. l.. Objevují se také v asyrské či palestinské keramice, a to buď jako importy nebo jako výrobky vzniklé inspirací řeckými či egyptskými vzory.
Obsah |
[editovat] Základní tvary
- základní cibulovitý korintský tvar o výšce 8 až 10 cm, populární po celém Řecku
- podlouhlý zašpičatělý tvar běžný ve východním Řecku, u Etrusků a v korintských koloniích na území dnešní Itálie (tzv. Velké Řecko)
- attický typ o výšce 10 až 20 cm s okrouhlým podstavcem a uchy
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
- ↑ Bouzek, Jan a kol. Úvod do klasické archeologie. Praha: Karolinum, 1997. Str. 25.
V tomto článku je použit překlad textu z článku Alabastron na anglické Wikipedii.
[editovat] Literatura
- „Alabastron.“ in Kol. autorů. Slovník antické kultury. Praha: Svoboda, 1974.