Alžírské národní hnutí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Alžírské národní hnutí (MNA - Mouvement national algérien; v jazyce Kabylů Amusu aγelnaw azzayri; v arabštině الحركة الوطنية الجزائرية) byla politicko-vojenská organizace usilující o nezávislost Alžírska. Působila proti Frontě národního osvobození (FLN - Front de Libération Nationale).

Založení MNA a FLN[editovat | editovat zdroj]

Zakladatelem byl Messali Hádž (1898-1974; v arabštině مصالي الحاج), který se angažoval v komunistickém hnutí. V roce 1925 založil Severoafrické hnutí, ale jeho Alžírská lidová strana se začala postupně orientovat na dosažení úplné nezávislosti Alžírska. Tato strana, která byla Francií zakázána, se po druhé světové válce v roce 1946 transformovala v Hnutí za vítězství demokratických svobod (Mouvement pour le Triomphe des Libertés Démocratiques – MLTD). Z tohoto hnutí pocházela většina velitelů pozdější partyzánské války proti Francii.[1]

Dne 8. května 1945 napadli stoupenci Messaliho Hádže v Sétifu francouzské kolonizátory a více než 100 jich zabili. Francouzský protiúder si vyžádal životy asi 10 000 lidí. Pozdější pokusy o jednání mezi Alžířany a Francouzi byly těmito událostmi silně poznamenány.[2]

V rámci MLTD byla s vědomím Messaliho Hádže vytvořena v roce 1947 Speciální organizace (Organisation spéciale - OS), která prováděla přepady francouzských institucí. Po rozbití OS Francouzi se MLTD rozštěpilo. Radikálové z OS založili Revoluční výbor jednoty a akce (Comité révolutionnaire pour l’unité et l’action – CRUA) a vyvolali 1. listopadu 1954 neúspěšné povstání v Kabylsku. CRUA se v květnu 1955 změnila na již zmíněnou FLN.[2]

Začátek alžírské války[editovat | editovat zdroj]

Válka za nezávislost Alžírska začala v listopadu 1954 bez souhlasu Messaliho Hádže. Ten proto založil Alžírské národní hnutí (MNA), které nebylo začleněno do FLN. Hnutí MNA našlo podporu u alžírských vystěhovalců ve Francii (hlavně prostřednictvím Union Syndicale des Travailleurs Algériens – Unie alžírských pracovníků) a také u samotných Francouzů. Ozbrojené křídlo FLN, které se označovalo ALN (Armée de Libération Nationale - Armáda národního osvobození), v prvních dnech války zahájilo proti MNA ofenzivu a úspěšně zlikvidovalo několik jeho partyzánských základen v Alžírsku.

Střety mezi MNA a FLN[editovat | editovat zdroj]

Hnutí MNA a FLN spolu bojovala i na francouzské půdě. Těmto střetům se říká kavárenské války (café wars, guerres de cafés). Nepřátelské strany používaly bombové atentáty v kavárnách jako prostředek boje. Při akcích umírali i civilisté, a proto francouzská vláda považovala tuto válku za teroristickou a příslušníky obou hnutí na svém území pronásledovala. Válka si vyžádala přibližně 5000 mrtvých[3] a skončila až v roce 1962, kdy Charles de Gaulle poskytl Alžírsku nezávislost.

V roce 1958 podpořil Messali Hádž, vůdčí představitel MNA, návrhy Charlese de Gaulla. Charles de Gaulle označil za základní podmínku dialogu s FLN kapitulaci jejího ozbrojeného křídla ALN. V říjnu dále navrhl uzavření „míru statečných“[4]Fronta národního osvobození kompromisy odmítla a naopak již v září vytvořila v Tunisku prozatímní vládu Alžírska. Hnutí FLN postupně začalo získávat převahu a během diplomatických jednání s Francií v roce 1961 odmítlo FLN účast MNA a zahájilo nové boje.

Évianské dohody[editovat | editovat zdroj]

Dne 18. března 1962 byly podepsány Évianské dohody o zastavení palby, propuštění vězňů a uskutečnění referenda o nezávislosti Alžírska do šesti měsíců. Sahara byla přiznána Alžírsku, ale Francie získala právo na pronájem námořní základny Mers el-Kebír a pouštní jaderné střelnice. Dohody potvrdily také soukromé vlastnictví evropských Alžířanů. Po referendu, které proběhlo 1. července 1962, byla 3. července oficiálně vyhlášena nezávislost Alžírska.[5] Podle alžírských zdrojů zemřelo během války za nezávislost Alžírska 1,5 milionu lidí, podle francouzských 350 000 lidí. Další 2 miliony Alžířanů uteklo nebo bylo násilím přesídleno do Maroka, Tuniska a na alžírský venkov, kde část z nich zemřela v důsledku hladu a nemocí.[6]

Vývoj po osamostatnění Alžírska[editovat | editovat zdroj]

Messali Hádž se pokusil transformovat a prosadit své hnutí MNA, ale nebyl úspěšný. FLN převzala moc v zemi a vládla jako jediná legitimní strana až do roku 1988, kdy legalizovala opozici, což vedlo ke vzniku strany FIS (Jabhah al-Islāmiyah lil-Inqādh, Islámská fronta spásy).[7] MNA po osamostatnění Alžírska zaniklo. Messali Hádž prakticky ztratil vliv na politické dění v Alžírsku. Zemřel v pařížském exilu v roce 1974.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Viz Nálevka,V.: Světová politika ve 20.století (II). s.156-157
  2. a b Nálevka,V.: Světová politika ve 20.století (II). s.156-157
  3. Algeria - FLN
  4. Viz Nálevka,V.: Světová politika ve 20.století (II). s.160
  5. Viz Nálevka,V.: Světová politika ve 20.století (II). s.162-163
  6. Algeria Independence France 1954-1962
  7. Kovář,M.: Modelové problémy ve výuce regionální geografie (část Afrika). s.73

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Café Wars na anglické Wikipedii, Messali Hadj na anglické Wikipedii, Algerian National Movement na anglické Wikipedii a Mouvement national algérien na francouzské Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]