Aigues-Mortes

Aigues-Mortes;
	; Pohled na město
	; znak
	; znak
poloha
souřadnice:	43° 34′ 05″ s.š. 4° 11′ 36″ v.d.
nadmořská výška:	0-3 m n. m.
stát:	Francie
region:	Languedoc-Roussillon
département:	Gard
arrondissement:	Nîmes
kanton:	Aigues-Mortes
	Aigues-Mortes
rozloha a obyvatelstvo
rozloha:	57,78 km²
počet obyvatel:	7 891 (2008)
hustota zalidnění:	137 obyv. / km²
správa
starosta:	Cedric Bonato
oficiální web:	http://www.ville-aigues-mortes.fr/
PSČ:	30220
INSEE:	30033

Aigues-Mortes je město na jihu Francie v departmentu Gard a regionu Languedoc-Roussillon na západním okraji přírodní rezervace Camargue, 28 km severozápadně od Les Stes-Maries.

[editovat] Geografie

Sousední obce: Saint-Laurent-d'Aigouze a Le Grau-du-Roi. Okolí města: Plavební kanály, jižně od města jsou saliny = Étang de la Ville např., kde se dnes odpařováním těží sůl. Blízké saliny jsou přístupné s průvodcem – už od antiky se zde získávala sůl. / Se Středozemním mořem je město spojeno šestikilometrovým plavebním kanálem vedoucím do rybářského městečka le Grau-du-Roi. Městem prochází plavební kanál Rhône-Sète s výše zmíněnou odbočkou k moři. / Ve zdejší písečné zemině se daří zvláštní odrůdě vinné révy (vinice Listel). Vinice dosahují na východním obvodu města až k hradbám. Oblíbená je večerní restaurace La Camargue v postranní rue de la République 19 s posezením v zahradě, flamenkem a specialitou domu. Z Aigues-Mortes a ze Saint-Gilles vyplouvají výletní lodě do oblasti Petite Camargue mezi Malou Rhônou (Petit Rhône) a Étangem Mauguio – oblast je povětšině přírodně chráněna.

[editovat] Historie

Založení města bývá připisováno Mariu Caiovi (kolem roku 102 př. n. l.), ale první zmínky o místě zvaném „Ayga Mortas“ („Mrtvé vody“) pochází až z 10. století. Město bylo založeno v polovině 13. století francouzským králem Ludvíkem IX., který toužil po vlastním přístavu ve Středozemním moři a vhodné základně pro vojenské akce ve Středomoří. Ostatní přístavy byly ovládány většinou protifrancouzsky naladěnými hrabaty z Provence. Z Aigues-Mortes byly vypraveny dvě křižácké výpravy. Roku 1248 se u přístavu shromáždilo na 1500 králových lodí před výpravou do Egypta. Další křižácká výprava roku 1270 byla králi osudná. Opevnění města dokončili Ludvíkovi nástupci. Historie podrobněji: Město bylo shromaždištěm a naloďova¬cím přístavem pro křížové výpravy, také však středozem¬ním vyústěním francouzského království v době, kdy mu nepatřilo pobřeží Languedocu a Provence. Francouzský král Ludvík IX. (svatý) ve 13. století si založením města a přístavu chtěl upevnit svou moc ve Středomoří. Křižácký přístav Aigues-Mortes byl založen roku 1240. Stavba přístavu probíhala asi v letech 1244-1250 za vlády svatého Ludvíka. Město bylo vystavěno jako chráněný přístav pro šestou křížovou výpravu. Král svatý Ludvík odtud vyplul na sedmou a osmou křížovou výpravu. Jeho socha je na hlavním náměstí. Ve středověkém přístavu se mísila obchodní funkce a náboženský ideál. Sloužilo jako tábořiště poutníků. Město zažilo hlavní rozkvět od 13. do poloviny 14. století. Aigues-Mortes zůstalo velmi živým obchodním střediskem i ve 14. a 15. století = ve 2. polovině 13. století přebralo někdejší úlohu města Saint-Gilles-du-Gard jako střediska obchodu. Zanášení delty Rhôny způsobilo odsouvání přístavu města do vnitrozemí + úpadek Avignonu, jehož předpřístavem by¬lo, a připojení Montpellier roku 1349 a Marseille roku 1481 k Francii bylo pro město osudné. Středověký obraz města zůstal zachován, neboť křížové výpravy skončily po neúspěchu v roce 1270 a přístav se zanesl pískem. Tím také skončil rozvoj města. Dnes je dokonale zachovaný opevněný bývalý přístav vzdálen 5 km od moře. Aigues-Mortes má přísný pravoúhlý půdorys = je město typu bastid 13. století: přísně geometricky plánované posádkové a pevnostní město - ta se vyskytují zvláště v jihofrancouzské oblasti zájmových konfliktů mezi francouzskou korunou, anglickými panovníky a vévody z Toulouse. Měšťané měli svou hospodářskou a vojenskou silou podporovat moc místních zemských pánů. Avšak tyto předpoklady nikde nevycházely, protože nebyla zajištěna žádná motivující zvláštní práva. Další vývoj pak vedl k zachování historického obrazu měst. Z vojenského hlediska je mohutné opevnění na tehdejším poloostrově, dělící město od bažin a přímořských salin a chránící ho před studeným mistralem, dlouhodobě nefunkční – pevnost ztratila časem svůj význam. / Věž byla státním vězením nejprve pro templáře a později pro hugenoty. / Malebné středověké hradby v Aigues Mortes bývají kulisami pro tradiční course à la cocarde, běhu za kokardou. Tento sport je populární v oblasti kolem Nîmes: amatérští toreadoři se při něm snaží strhávat býkům kokardy z rohů. Dochází při něm k méně smrtelným úrazům než při skutečných zápasech s býky, které se v arénách v Nîmes a Arles také provozují. / V městě jsou obchody s vyhlášenými místními sušenkami.

[editovat] Památky

Centrum města obepínají masivní pravoúhlé středověké hradby o obvodu 1634 m, z nichž je daleký výhled do bažin Camargue, kanálu řeky Rhône a na mořské pobřeží a saliny.

Dominantou města je věž Tour de Constance z roku 1240, která funguje nyní i jako pozorovatelna a kdysi jako státní vězení nejdříve pro templáře a o mnoho let později i pro hugenoty. Kostel Église Notre Dame des Sablons je zrestaurovaný.

Historické části města: Aigues-Mortes (Mrtvé vody), které postavil uprostřed slaných bažin Petite Camargue a v té době na mořském břehu král svatý Ludvík (Ludvík IX. Svatý, vládl 1226-1270) a dostavěl Filip Smělý podle pravidelného půdorysu opevněných měst té doby ve tvaru čtyřúhelníka s pěti obrannými okrouhlými věžemi v rozích a deseti branami, s dokonale promyšlenou soustavou mohutného opevnění z 2. poloviny 13. století. Je to typ opevněného města s 11 metrů vysokými hradbami, věžemi a branami, které bylo založeno v rovině. Brány byly chráněny věžemi a strážními vížkami. Z největší věže Tour de Constance lze přejít na hradby, které skýtají výhled na Camargue. Stavitelem hradeb byl Eudes de Montereau. Impozantní obranný systém = dispoziční řešení města bylo výrazně podřízeno vojenským potřebám. Toto celistvé středověké město má dnes asi 5 tisíc obyvatel, hradbami je sevřeno do čtverce o obvodu 1634 m. Město má pravoúhlý systém ulic: 3 (či 4) hlavní ulice a 5 příčných ulic rozdělují město do 6 čtvrtí. Hradby jsou 11 metrů vysoké a 1500 m dlouhé, mají 15 věží a 10 bran, jsou vystavěny až od roku 1272 podle vzoru konstatinopolských hradeb za Ludvíkových nástupců Filipa III. Smělého (1270-85) a Filipa IV. Sličného (1285-1314). V hradbách jsou vysoké a úzké střílny, které umožňovaly střelbu dvěma obráncům nad sebou. Hrad je na severovýchodním rohu hradeb. Masivní válcová pevnostní Constanciina věž = Tour de Constance s pěknou vyhlídkou ;pochází z let 1240-1249, má výšku 40 m a průměr 22 m, přístupný interiér a spojovací most na městské opevnění. Obytná a obranná věž má 190 schodů a byla majákem i strážní věží. V architektuře města se vyskytuje dvojdílné členění stěny v tradicích jihofrancouzského románského slohu. Typický je otevřený krov s dřevěnými kleštinami, tenké dělicí stěny bez členících prvků, bez hlavic, zkosené čtyřboké pilíře. Prostorový dojem je podobný jako u katalánského protorománského slohu. Malá okna v horní okenní stěně, dřevěný strop v boční lodi, široké arkády bez hlavic a přípor.