Agostino Casaroli

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jeho Eminence
Agostino Casaroli
Kardinál-biskup
Státní sekretář
Církev římskokatolická
Diecéze Římská
Jmenován 1. července 1979
Emeritura 1. prosince 1990
Státní sekretář
Předchůdce Jean-Marie Villot
Nástupce Angelo Sodano
Titulární kostel Ss. XII Apostoli
biskup z Porto–Santa Rufina
Heslo Pro fide et justitia
Znak Coat of arms of Agostino Casaroli.svg
Svěcení
Kněžské svěcení 27. května 1937
Biskupské svěcení 16. července 1967
světitel Pavel VI.
1. spolusvětitel Augusto Gianfranceschi
2. spolusvětitel Jacques-Paul Martin
Kardinálská kreace 30. června 1979
kreoval Jan Pavel II.
Titul kardinál-biskup
kardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Zúčastnil se
Osobní údaje
Datum narození 24. listopadu 1914
Místo narození Castel San Giovanni
ItálieItálie Itálie
Datum úmrtí 9. června 1998
(ve věku 83 let)
Místo úmrtí Řím
ItálieItálie Itálie
Národnost italská

Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech

Agostino kardinál Casaroli (24. listopadu 1914, Castel San Giovanni, Itálie9. června 1998, Řím, Itálie) byl římskokatolický kněz, diplomat a kardinál státní sekretář (19791990) Vatikánu.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v chudé rodině v Castel San Giovanni (Piacenza). V květnu 1937 byl vysvěcen na kněze a pokračoval dále na studiu na Papežské církevní akademii. 1939 obdržel doktorát kanonického práva. V roce 19401961 byl zaměstnán jako úředník na Státním sekretariátu. Jan XXIII. jej v roce 1961 jmenoval náměstkem tajemníka Kongregace pro mimořádné církevní záležitosti. Papežem Janem XXIII. byl pověřen navázáním diplomatických kontaktů se státy východního bloku. Zde vedl první diplomatickou misi do Maďarska, která se snažila vyřešit osud kardinála Józsefa Mindszentyho, který byl po potlačení Maďarského povstání v nedobrovolném vězení na americké ambasádě v Budapešti.[1] Zahájil taktéž diplomatické vztahy s Československem, kde vyjednával o postavení katolické církve, jmenování biskupů a o osudu kardinála Berana, který byl v 50. letech internován na různých místech republiky. Mimo jiné domlouval a diskutoval možnost návštěvy Josefa Berana v Římě, při které měl převzít kardinálskou hodnost. Během svých jednání se setkal i Josefem Plojharem, kterého ovšem ve své knize značně kritizoval[1]

Postupně se stal vůdčí osobností vatikánské diplomacie, vedl jednání Vatikánu s řadou zemí a byl hlavním spoluarchitektem politiky papežů Pavla VI. a Jana Pavla II. vůči zemím východního bloku. Dne 4. července 1967 byl jmenován tajemníkem Kongregace pro mimořádné církevní záležitosti. Dne 16. července jej Pavel VI. vysvětil na biskupa a v roce 1979 jej Jan Pavel II. jmenoval kardinálem a státním sekretářem. Dne 1. prosince 1990 na tento úřad rezignoval pro vysoký věk.

V roce 2001 vydalo Karmelitánské nakladatelství jeho knihu Trýzeň trpělivosti, v níž popisuje diplomatické vztahy Svatého stolce a komunistických zemí v letech 1963–1989 a své angažmá v nich. Kardinál Casaroli byl účasten na mírovém shromáždění na Velehradě v polovině osmdesátých let, lze to považovat za průlom v otázce vztahu církve a státu. V roce 1990 se zúčastnil jako kardinál státní sekretář historicky první návštěvy papeže v Československu.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b CASAROLI, Agostino. Trýzeň trpělivosti. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2001. ISBN 80-7192-621-3.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kardinál státní sekretář
Předchůdce:
Jean-Marie Villot
19791990
Agostino Casaroli
Nástupce:
Angelo Sodano