Agáve sisalová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox agáve sisalová

Plantáž agáve sisalové (Agave sisalana)
Plantáž agáve sisalové (Agave sisalana)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: jednoděložné (Liliopsida)
Řád: chřestotvaré (Asparagales)
Čeleď: chřestovité (Asparagaceae)
Podčeleď: agávovité (Agavoideae)
Rod: agáve (Agave)
Binomické jméno
Agave sisalana
Perrine

Agáve sisalová (Agave sisalana) je víceletá xerofytní rostlina z čeledi chřestovitých (Asparagaceae), kde je v dnešní taxonomii řazena do podčeledi agávovitých (Agavoideae). Z jejích listů se získává textilní vlákno sisal. Její druhové jméno je odvozeno od mexického města Sisal na poloostrově Yucatán odkud původně pochází. Nejvíce se pěstuje v Brazílii, ale také v Tanzanii, Angole, Keni, Indonésii a na Floridě.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Agáve má tlustý, ale relativně krátký dřevitý stvol z kterého vyrůstají až dva metry dlouhé, 10–15 cm široké dužnaté, čarkovitě kopinaté listy zakončené hrotem. Celá rostlina může mít až 8 metrů. Po 5–20 letech vytváří stonek s latovitým květenstvím, který ční do výše 8 – 10 metrů. Květy jsou zelenavě bílé, trubkovité a zakončené šesti cípy. Mají šest tyčinek a semeník s čnělkou zakonečnou trojdílnou bliznou. Plodem agáve jsou trojboké tobolky obsahující mnoho semen. Po odkvětu rostlina hyne.

Rostlina se samovolně rozmnožuje díky odpadu rozmnožovacích pupenů, které se tvoří v květenství. Ty jsou společně s kořenovým pupeny používána na plantážích k vegetativnímu množení.

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

Agáve není náročná rostlina na pěstování, díky schopnosti shromažďovat vodu ve svých listech a přečkat tak sucho trvající 5–6 měsíců, není závislá na srážkách ani zavlažování. Preferuje lehké písčité půdy s příměsí jílu, ale je schopna prospívat i na mělkých, skalnatých půdách.

Listy se sklízejí seschlé, dva a půl až čtyři roky po výsadbě, odsekáváním mačetami. Během svého života rostlina vytvoří 200–300 listů, což představuje přibližně 5,5 kg sisalového vlákna.[1] Rostlina je také užitečná k získání kortizonu ze zelených listů nebo k ohrazení pozemků.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MLADÁ, Jarmila; PROCHÁZKA, František. Atlas cizokrajných rostlin. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1987. S. 86.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]