Adygejština

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Šablona:Infobox jazyk

Adygejština (адыгэбзэ), dříve též nesprávně čerkeština, patří do severozápadní větve kavkazských jazyků. Typologicky se adygejština řadí k jazykům aglutinačním využívající ve tvarosloví a gramatice hojnost předpon a přípon.

Spisovný jazyk je založen na temirgojském nářečí.

Rozšíření

Adygejštinou jako rodným jazykem hovoří kolem 300 000 osob, z toho cca 130 000 osob na původním území v Adygejské republice v Krasnodarském kraji. Další skupiny Adygejců jsou roztroušeny na území Austrálie, Egypta, Francie, Německa, Izraele, Iráku, Jordánska, Makedonie, Holandska, USA a Turecka, kde se nachází největší diaspora Adygejců žijících mimo území Ruské federace.

Písmo

Psaná podoba adygejštiny se začala rozvíjet až po VŘSR. Do roku 1927 se pro zápis adygejštiny užívalo přizpůsobeného arabského písma, které bylo následně nahrazeno latinkou. Od roku 1938 se adygejština píše upravenou azbukou.

Adygejština, jako jiné kavkazské jazyky, je bohatá na souhlásky a jejich shluky, naopak je chudá na samohlásky.

А а Б б В в Г г Гу гу Гъ гъ Гъу гъу Д д
Дж дж Джъ джъ Дз дз Дзу дзу Е е Ё ё Ж ж Жъ жъ
Жъу жъу Жь жь З з И и Й й К к Ку ку Къ къ
Къу къу КI кI КIу кIу Л л Лъ лъ ЛI лI М м Н н
О о П п ПI пI ПIу пIу Р р С с Т т ТI тI
ТIу тIу У у Ф ф Х х Хъ хъ Хъу хъу Хь хь Ц ц
ЦI цI Ч ч ЧI чI Ш ш Щ щ Ъ ъ Ы ы Ь ь
Э э Ю ю Я я I

Gramatika

Podstatné jméno rozlišuje 4. pády (nominativ, genitiv, akuzativ a ergativ), přivlastnění, příslušnost k něčemu a v jednotném čísle, určité a neurčité skloňování.

Ke slovesu se připijují afixy osoby (podmětu a předmětu), čísla, času, způsobu, příslušnosti k podmětu, afixy vyjadřující mj. vynucenost, možnost a vzájemnost děje a zvratnost, dále předpony místní, směrové aj. Tím vzniká složitý složený slovesný celek, který je v mnoha případech samostatnou větou. Přechodná slovesa mají ergativní vazby.

Externí odkazy