Adamov (okres Blansko)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Adamov
Kostel sv. Barbory a zděný bytový blok (tzv. „Hradčany“)

Kostel sv. Barbory a zděný bytový blok (tzv. „Hradčany“)

znak obce Adamovznak

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0641 581291
kraj (NUTS 3): Jihomoravský (CZ064)
okres (NUTS 4): Blansko (CZ0641)
obec s rozšířenou působností: Blansko
pověřená obec: Adamov
historická země: Morava
katastrální území: Adamov
katastrální výměra: 3,77 km²
počet obyvatel: 4 576 (1. 1. 2014[1])
nadmořská výška: 258 m
PSČ: 679 04
zákl. sídelní jednotky: 5
části obce: 1
katastrální území: 1
adresa městského úřadu: Městský úřad Adamov
Pod Horkou 101/2
679 04 Adamov 1
starosta / starostka: Bc. Roman Pilát, MBA
Oficiální web: http://www.adamov.cz
E-mail: mesto@adamov.cz

Adamov
Red pog.png
Adamov
Adamov, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Adamov (německy Adamsthal) je město v okrese Blansko v Jihomoravském kraji, 12 km severně od Brna, na soutoku Svitavy a Křtinského potoka v lesnatém údolí. Nadmořská výška dna údolí je je v těchto místech kolem 230 metrů, městská obytná zástavba se však nachází i ve výškách nad 300 metrů. Východně od města se rozkládá chráněná krajinná oblast Moravský kras. V současnosti zde žije přes 4 tisíce obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nálezy Jindřicha Wankela z Býčí skály vystavené v Přírodovědeckém muzeu ve Vídni
Kopie bronzového býčka v Přírodovědeckém muzeu ve Vídni

Počátky osidlování Adamovska spadá do období mladého paleolitu (17–11 tisíc let před současností), kdy na toto území přicházejí lovci mamutů. Ti se usídlovali v jeskyních, jako například Býčí skále, která se nachází cca 5 km východně od Adamova v Křtinském údolí. Roku 1869 byl nalezen bronzový býček a o tři roky později pak při větších archeologických průzkumech vedených Jindřichem Wankelem soubor archeologických předmětů[2]. Předměty, které byly v Býčí skále nalezeny, jsou vystaveny v Přírodovědeckém muzeu ve Vídni.

Historie Adamova je od prvopočátku spojena se železářskou výrobou, jejíž kořeny zde sahají až do roku 1360. Tehdy tuto oblast vlastnil majitel hradu Ronova Čeněk Krušina z Lichtenburka, který však zemřel bezdětný, a panství poté připadlo moravskému markraběti Joštovi, který jako centrum panství postavil Nový hrad. Původní osada se jmenovala Hamry či Staré Hamry podle hamrů, které zde stály. Novohradské zboží přešlo po smrti makrkraběte Jošta do vlastnictví českých králů, kteří ho pronajímali šlechtickým rodům, z nichž k nejvýznamnějším patřili Boskovicové a páni z Kunštátu. Když v roce 1597 zemřel poslední mužský potomek Černohorských z Boskovic Jan Šembera z Boskovic, panství vyženil s jeho dcerou Kateřinou Maxmilián z Lichtenštejna. Ten roku 1643 zemřel bezdětný a jeho majetek zdědil synovec Karel Eusebius z Lichtenštejna.

Za Lichtenštejnů začalo docházet k postupnému rozvoji průmyslu. Patrně od roku 1732 nese osada jméno Adamov, a to podle Adama Josefa z Lichtenštejna, majitele zdejších železáren. Roku 1832 se pak Adamov stává samostatnou obcí. [3] K velkému rozvoji Adamova a místních průmyslových podniků došlo po roce 1849, kdy byla dobudována Železniční trať Brno – Česká Třebová, dnešní součást 1. železničního koridoru. Dne 15. prosince 1850 byl zřízen v obci poštovní úřad, který disponoval od roku 1880 telegrafním a 1905 telefonním spojením.

Alois II. z Lichtenštejna nechal zbudovat v centru obce čtyři pro Adamov významné stavby, kostel svaté Barbory, budovaný od roku 1855 a dokončený 1857, vysvěcený pak 4. prosince téhož roku. [4] Alois II. kostelu taktéž věnoval tzv. Světelský oltář. Dalšími stavbami byl hřbitov, fara a budova pro potřeby školy. Tyto stavby byly postaveny ve shodném novogotickém slohu.

Průjezd rychlíku přes Adamov 1893

Od 1. ledna 1880 byly adamovské železárny pronajaty na 25 let firmě Märky, Bromovský a Schulz. [5] Po uplynutí této doby, tedy v roce 1905, bylo rozhodnuto o prodeji. Celý podnik, čítající takřka třicet výrobních a pomocných objektů, byl prodán za 480 000 rakouských korun téže firmě, která se mezitím přejmenovala na Bromovský, Schulz a Sohr. [6]

Marcusův automobil

V roce 1889 byl v Adamově vyroben Marcusův automobil, který byl prvním automobilem s benzínovým čtyřtaktním motorem na území Rakouska-Uherska (kopřivnický Präsident vznikl o osm let později).[7][8] V 19. století byla v Adamově vybudována řada letních sídel, především zámožnějších obyvatel Brna.

Adamov rok 1916

Poté, co vznikla první Československá republika, převzaly adamovské průmyslové podniky Škodovy závody v Plzni. Ve 30. letech a za druhé světové války zde probíhala mohutná zbrojní výroba, v níž jednu dobu pracovalo na 8 000 zaměstnanců, i když Adamov samotný měl něco kolem 1 tisíce obyvatel. Na konci války, kdy německé vojsko ustupovalo, bylo rozhodnuto o zničení adamovského závodu. Bylo rozbíjeno vše, co nebylo určeno k evakuaci. Tímto způsobem byla zničena většina strojů, budov, několik bylo vyhozeno do povětří, administrativní budova byla vypálena. Celková škoda překročila částku 164 milionů korun.[9]

V roce 1945 došlo ke znárodnění zdejších Škodových závodů a v roce 1952 byly přejmenovány na Adamovské strojírny (Adast). [10]

V poválečném období se s růstem strojíren postupně zvyšoval i počet obyvatel Adamova. V roce 1947 se započalo s budováním nové adamovské čtvrti tzv. Na kolonii, která se nacházela jižně od centra obce. [11] Nad touto čtvrtí se roku 1951 započalo s budováním čtvrtě další, tzv. Ptačiny, která se skládala z 30 dřevěných domků typu Hartl a 24 cihlových bytovek. [12] V těchto letech byla také v Adamově zavedena výroba polygrafických strojů a čerpací a měrné techniky. V roce 1960 byl Adamov začleněn do okresu Blansko, v roce 1964 byl pak povýšen na město. V dalších letech se zvyšoval export polygrafických strojů, ale jeho další rozvoj brzdila intenzivní tajná vojenská výroba, určená především pro vývoz.

V 70. a 80. letech začala výstavba dalších obytných panelových bloků. Na počátku 90. let 20. století byla proto ekonomika města výrazně postižena konverzí zbrojního průmyslu. Adamovské strojírny vyhlásily v roce 2002 bankrot. V následujícím roce byly celé strojírny odkoupeny za 85 milionů slovenskou firmou Penta. Roku 2008 byly opět prodány, tentokrát pražské společnosti J 23. O rok později byl na strojírny podán insolventní návrh. V květnu vstoupil podnik do likvidace.

Znak města[editovat | editovat zdroj]

Adamovský znak užívaný od roku 1749 do 20. století
Současný adamovský znak přijatý v roce 1972

Na počátku 18. století měl Adamov společnou pečeť s osadou Jezerky.[13] V jejím pečetním poli se nacházel Josef Jan Adam z Lichtenštejna s pozdviženou pravicí. Nápis na pečeti byl Peczet obczy Jezerka. V roce 1749 Adamov použil svou vlastní pečeť. Tato pečeť měla tvar oválu o rozměrech 28 mm na výšku a 25 mm na šířku. Pečeť se skládala z oválného barokního štítu zdobeného na bocích palmovými listy, jejichž stopky se stýkají pod štítem. V polovině štítu bylo umístěno břevno, které jej dělilo na dvě poloviny. Nad břevnem bylo umístěno kladivo zkřížené s kosou, v místě zkřížení byly kolmo umístěné hrábě. V dolní půlce štítu se nacházela kovadlina, na niž byly umístěny kleště a hamerské kladivo. Nad štítem se nacházel znak převzatý od Josefa Adama – koruna s pěti lístky. Tato pečeť se používala až do 20. století.[13]

V roce 1971 byla vypsána městem Adamov soutěž na návrh městského znaku. Vítězný návrh byl od J. Kosteleckého, který byl přijat 17. dubna 1972. Znak je v podobě stříbrného gotického štítu, ve kterém je vyobrazena železářská pec naznačující železářskou tradici, nad kterou se rozbíhají do stran plameny symbolizují dělnou tradici minulosti. Nad pecí se dále nachází kolo s polovinou ozubení stříbrné barvy vyznačující novodobý strojírenský rozvoj. Pod pecí se nachází hnědá ostrev se třemi suky, představující přírodní bohatství okolních lesů.[14]

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Drahanská vrchovina, která tvoří geologický profil širokého okolí Adamova, je geomorfologickým celkem spadajícím pod Brněnskou vrchovinu. Je rozdělena na tři části – Moravský kras, Konickou vrchovinu a Adamovskou vrchovinu. Východní okraj Adamovské vrchoviny prořezává průlomové údolí řeky Svitavy.

V tomto údolí se Adamov nachází. Centrum města pak u soutoku řeky Svitavy a Křtinského potoka. Nadmořská výška dna údolí se pohybuje okolo 230 metrů nad mořem. Území se vyznačuje lesnatým a velmi hornatým charakterem, díky kterému se obydlená zástavba zvedá až do výše nad 300 metrů, blízká Alexandrova rozhledna (televizní převaděč pro Adamov) se pak tyčí ve výši 527 metrů nad mořem.

Svitavské údolí s adamovskými čtvrtěmi – vlevo Adamov III., vpravo Adamov I.; část II. je zahalena mlhou společně s většinou údolí (foceno z Alexandrovy rozhledny)

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Budova Městského kulturního střediska v Adamově před rekonstrukcí

Za doložitelný počátek rozvoje kultury v Adamově lze označit rok 1863, ve kterém vznikl Čtenářský spolek.[15] Tento spolek pěstoval mezi svými členy především čtení české literatury a novin, a tím šířil české uvědomění. Mezi další spolky patřil například Sokol, který vznikl v roce 1890, či Dělnická tělocvičná jednota založená roku 1905. [16] Tyto spolky započaly rozvíjet kromě sportů také amatérské divadlo.

Roku 1931 bylo v Adamově založeno Pěvecké sdružení Hlahol, které navázalo na volné sdružení Pěvecký kroužek Moravan. [17]

Masivní rozvoj kultury nastal po druhé světové válce, v roce 1952, kdy byl v Adamovských strojírnách založen Závodní klub. [9] Pod jeho patronací začaly vznikat různé kroužky, které se podílely na rozvoji kulturního života v Adamově. Mezi nejaktivnější patřil historicko-vlastivědný kroužek, který vydával v letech 1957–1972 vlastní časopis, dále filmový, estrádní apod. K utlumení kulturní činnosti došlo po zániku Závodního klubu v 90. letech.

V dnešní době v Adamově působí příspěvková organizace Městské kulturní středisko, pod kterým se koná převážná část kulturních akcí v Adamově. S tím jí pomáhá několik dalších organizacích jako například Městský klub mládeže či různé městské výbory, spolky a kroužky.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Fotbalový stadion Jindřicha Svobody v Adamově

Historie organizované tělovýchovy a sportu se v Adamově začala psát po založení Sokola v roce 1890 a Dělnické tělocvičné jednoty v roce 1905. Tyto dva spolky především pěstovaly cvičení, výlety do okolí a různé sporty jako běh na lyžích, volejbal apod.

V roce 1930 byl založen fotbalový klub SK Adamov. [18] Tento klub existuje se střídavými výsledky až dodnes. Na adamovském fotbalovém hřišti s fotbalem začínal také na konci 60. let český fotbalový reprezentant Jindřich Svoboda, střelec zlatého gólu na Olympijských hrách 1980. Místní stadion po něm nese název a v roce 2014 mu bylo uděleno čestné občanství Adamova.[19]

Po druhé světové válce se sport sdružoval pod hlavičkou Tělovýchovné jednoty (TJ). Zde působily kluby ledního hokeje, který vznikl snad na přelomu 40. a 50. let[20], házené působící od roku 1957, lyžařský od 50. let a vytrvalostního běhu vzniklého v 70. letech. Zmíněné kluby postupem času zanikly. Ty, které dodnes působí, jsou kluby fotbalový (TJ Spartak Adamov), orientačního běhu (založen 1977), stolního tenisu (počátky v 50. letech), šachů (založen 1978) a tenisový (založen 1972). Mezi nově vzniklé kluby se řadí florbalový, cyklisticko-všestranný, oddíl juda, šipkový klub a oddíl petanque.

Školství[editovat | editovat zdroj]

V popředí budova postavená v roce 1857 pro potřeby školy. Dnes v budově sídlí městský úřad a městská policie
Budova Základní školy postavená v roce 1956
Učňovské dílny v Josefově Adamovských strojíren Adamov
Budova Základní školy postavená v roce 1966

Počátky školství v Adamově spadají do 2. poloviny 18. století. V roce 1780 se začalo vyučovat čtení, psaní a počítání v domě číslo 7. Prvním známým učitelem byl Jan Procházka, který vyučoval v letech 18141850.[21]

Dne 1. listopadu 1857 byla otevřena nová budova školy, kterou nechal společně s kostelem svaté Barbory, farou a hřbitovem postavit majitel místních železáren Alois II. z Liechtenštejna. [22] V 70. letech 19. století zaznamenalo místní školství vlnu germanizačních snah. V novém školním roce 1872/1873 bylo započato s výukou německého jazyka. Tato tu vydržela do roku 1882, kdy byla zrušena. [23]

Od roku 1920 se vyučovalo taktéž v budově bývalé vily brněnského advokáta německého původu Friedricha Kloba. Dne 3. října 1926 došlo k slavnostnímu otevření nově postavené budovy měšťanské školy, která se tak stala ozdobou obce.

Konec druhé světové války přinesl přerušení školní výuky a značné poškození školy a jejího vybavení od německých vojáků a sovětského bombardování.

Dne 17. prosince 1956 se započalo vyučovat v nové škole ve čtvrti Klementa Gottwalda. [24] O deset let později byla dne 2. října otevřena další budova školy, tentokrát na Horce.[24] V roce 1976 byla tato budova rozšířena o přístavbu. Postupně se vyučování omezilo pouze na tyto dvě budovy, v nichž se vyučuje dodnes.

Kromě základních škol byly v Adamově zřízeny učňovské obory pod záštitou Adamovských strojíren (později SOU strojírenské), které zanikly, dále Soukromá střední škola obchodu, služeb a provozu hotelů, taktéž zaniklá, a Základní umělecká škola. Základní škola a mateřská škola v současné době působí jako jedna příspěvková organizace.

Demografie[editovat | editovat zdroj]

Přestože byl Adamov ustanoven jako samostatná obec již v roce 1732 (tehdy ještě jako Hamry), první sčítání, které se v pramenech objevuje, je z roku 1754. Tehdy se zde nacházelo 21 obytných domů zaměstnanců hamrů. Celkem zde bydlelo 150 obyvatel.

S postupným rozvojem zdejších železáren resp. strojíren, které zaměstnávaly většinu místních, se zvyšoval i počet obyvatel. Proto se například již v roce 1771 uvádí 221 obyvatel, roku 1857 634 obyvatel, roku 1880 953 obyvatel, roku 1900 792 obyvatel.

V 20. letech 20. století překročil počet obyvatel hranici jednoho tisíce. Na konci druhé světové války je uváděno již 2 512 obyvatel. V poválečné době docházelo k výstavbě nových sídlišť pro stovky nových zaměstnanců strojíren. Díky tomu počet obyvatel v 50. letech přehoupl třítisícovou hranici, v 70. letech pak hranici čtyř i pětitisícovou.

V 90. letech pak byla dosažena horní hranice počtu obyvatel – v roce 1997 to tvořilo 5 146 obyvatel. V těchto letech zaznamenávají Adamovské strojírny finanční problémy, které mají za následek propouštění, a to v nepravidelných vlnách až do roku 2009, kdy firma (mezitím přejmenovaná na Adast) vstoupila do likvidace. V této době Adamov zaznamenává pozvolné snižování populace.

V roce 2013 byl počet obyvatel v Adamově celkem 4 591. V následujícím roce byl úbytek i přírůstek obyvatel zhruba na stejné úrovni. [25]

Vývoj počtu obyvatel
1754 1834 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
150[26] 417[27] 909 953[27] 728[27] 792[27] 860 998[27] 1 147 2 090[27] 3 139[27] 3 787[27] 5 088[27] 5 066[28] 4 941[28] 4 583[28]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Železniční nádraží v Adamově

V roce 1849 došlo k otevření železniční tratě spojující Brno s Českou Třebovou a 1869 pak k jejímu zdvoukolejnění. Roku 1998 byly dokončeny práce na její elektrifikaci a v současné době je trať součástí 1. železničního koridoru. Železnice hrála v rozvoji místních železáren velkou roli. Díky jejímu dobudování nastal rozkvět místních průmyslu.[29]

Kvalitního spojení s okolím v podobě asfaltové silnice se Adamov dočkal až v první polovině 20. století. Tedy v roce 1937, kdy byla vybudovaná po několikaleté urgenci adamovských zastupitelů na různých odpovědných místech silnice z Brna kolem řeky Svitavy do Adamova.

Od roku 1968 je v Adamově zřízena městská autobusová doprava, která je v současné době obsluhována třemi autobusy. Jejím provozovatelem je ČAD Blansko. MHD je zahrnuta v Integrovaném dopravním systému Jihomoravského kraje.

Samospráva[editovat | editovat zdroj]

Ve volebním období 2010 až 2014 stál v čele města starosta Roman Pilát, místostarostou pak byl Jiří Němec (ODS). Stejné vedení Adamova je také od ustavujícího zasedání zastupitelstva 4. listopadu 2014.[30]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Busta Petera Jilemnického

Z města[editovat | editovat zdroj]

Kostel svaté Barbory

Mezi nejstarší stavby ve městě patří zámek, dokončený roku 1809. Ten si zde nechal zbudovat lichtenštejnský kníže Johann I. z Lichtenštejna knížecím stavitelem Josefem Hardtmuthem. Zámek v současné době obklopují výrobní haly bývalé adamovské strojírny a samotná stavba je využívána jako průmyslový objekt.

Alois II. z Lichtenštejna, syn zmíněného Johanna, v Adamově roku 1857 nechal zbudovat kostel, který byl zasvěcen svaté Barboře, patronce horníků. Kostelu taktéž věnoval zakoupený oltář, pocházející ze Zwettlu (Dolní Rakousko). Jde o unikátní pozdně gotický soubor figurálních plastik z počátku 16. století. Kromě kostela byla také zbudována fara, hřbitov (tyto společně s kostelem vyhlášeny jako kulturní památky) a budova školy.

Z počátku století taktéž pochází tzv. Skalní sklep, lidově Skalák (německy Felsenkeller). Budova vyrostla na původním místě bývalé hospody stejného názvu. V období první republiky fungoval jako restaurace a hotel, kterého hojně využívali úředníci ze strojíren k ubytování. Nájemci byli bratři Ducháčkové. V současnosti probíhá jeho rekonstrukce.

Ve městě se také nachází tři busty významných osobností. Tou nejstarší je busta Bedřicha Smetany od akademického sochaře Jana Třísky na Smetanově náměstí. Tato byla slavnostně odhalena 23. května 1937. O dva roky později byla odhalena bez slavnostního aktu busta Tomáše Garrigua Masaryka. Ta je nyní umístěna před základní školou na ulici Komenského. Busta Petera Jilemnického před základní školou na ulici Ronovská byla slavnostně odhalena 10. listopadu 1963.

V zátiší nedaleko kostela svaté Barbory se nachází socha Rudoarmějce, který byl v Adamově slavnostně odhalen 10. června 1951. Zátiší dotváří památník padlých adamovských občanů ve světové válce a zaměstnanců strojírny popravených v období nacistické okupace.

Huť Františka s muzeem

Z okolí[editovat | editovat zdroj]

Vstupní brána Nového hradu

Adamov leží na západní hranici CHKO Moravský kras, přičemž tedy může působit jako výchozí bod střední části této oblasti. Díky krasovému charakteru Moravského krasu se může okolí města pochlubit s celou řadou jeskyní, mezi nejznámější pak patří například Býčí skála, v níž v roce 1872 archeolog Jindřich Wankel nalezl známou plastiku bronzového býčka, dále Jáchymka, Sobolova jeskyně, Kostelík, Výpustek, Jestřábka, Drátenická jeskyně, jeskyně Vokounka a Nad Švýcárnou. Na celém území Moravského krasu se celkem nachází přes 1 600 jeskyní.

Hrady, které se nacházejí v hustých adamovských lesích, jsou Nový hrad, společně se zbytky původní fortifikace nazývané Starý hrad, Ronov zaniklý na počátku 15. století a Hrádek u Babic v Křtinském údolí.

Alexandrova rozhledna

Mezi pozůstatky po těžbě železné rudy v okolních lesích patří, kromě několika pozůstatků po důlních mírách, také tzv. Stará huť z poloviny 18. století, která byla roku 1971 vyhlášena kulturní památkou.

V nedalekém Vranově se nachází poutní kostel Narození Panny Marie s hrobkou rodu Lichtenštejnů a ve Křtinách kostel Jména Panny Marie.

Na konci 19. století postavená kamenná Alexandrova rozhledna tyčící se nad svitavským údolím je dominantou města, přestože se nachází v lesích na okraji katastru sousední obce Babice nad Svitavou.

V adamovských lesích tvoří unikátní řada pamětních desek i větších pomníků (např. Máchův památník) a kamenných portálů studánek tzv. Lesnický Slavín. Tento již vzniká od roku 1929, kdy došlo k jeho založení.

V okolních lesích je také vyhlášeno několik přírodních rezervací – Dřínová, Jelení skok, Coufavá – a národní přírodní rezervace Býčí skála.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2014 [online]. Český statistický úřad, 2014-04-30, [cit. 2014-10-04]. S. 85. Dostupné online.  
  2. PŘICHYSTAL, Antonín; NÁPLAVA, Miroslav. Záhada Býčí skály aneb jeskyně plná otazníků. Třebíč : [s.n.], 1995. S. 7.  
  3. BUDIŠ, Jaroslav. Adamov. Adamov : [s.n.], 2014. S. 57.  
  4. ROZMAHEL, Jakub. Kostel sv. Barbory v Adamově osmdesát let jeho života. Brno : [s.n.], 1937. S. 4.  
  5. PILNÁČEK, Josef. Adamovské železárny 1350 – 1928. Brno : [s.n.], 1928. S. 94.  
  6. VALÁŠEK, Hubert; MARIÁNKOVÁ, Julie. Dějiny adamovských železáren a strojíren v letech 1905–1945. Brno : [s.n.], 1987. S. 11.  
  7. KREPS, Miloš. Dějiny adamovských železáren a strojíren do roku 1905. Brno : [s.n.], 1976. S. 208.  
  8. BUDIŠ, Jaroslav. Adamov ze starých pohlednic. Adamov : [s.n.], 2004. S. 6.  
  9. a b BUDIŠ, J.: Adamov, s. 105.
  10. BUDIŠ, J.: Adamov, s. 49.
  11. KALINOVÁ, Bohdana. Obytná zástavba a občanské služby Adamova ve 20. století. Adamov : [s.n.], 2011. S. 14.  
  12. KALINOVÁ, B.: Obytná zástavba a občanské služby Adamova ve 20. století , s. 17.
  13. a b KOLEKTIV AUTORŮ. Znaky a pečetě jihomoravských měst a městeček. Praha : [s.n.], 1979. S. 56.  
  14. Znak města [online]. Město Adamov. Dostupné online.  
  15. BUDIŠ, J.: Adamov, s. 105.
  16. BUDIŠ, J.: Adamov, s. 128–129.
  17. ZELÍK, Jaroslav. Vývoj kulturního života v Adamově; 30 let ZK ROH – 30 let vlastivědy. Vlastivědný věstník Moravský. 1986, roč. 38, čís. II, s. 210.  
  18. BUDIŠ, J.: Adamov, s. 140.
  19. Zprávy z radnice [online]. Město Adamov. Dostupné online.  
  20. SKŘÍPSKÝ, Zdeněk, et al. Historie hokeje v blanenském a boskovickém regionu. Blansko : Okresní svaz ledního hokeje, 2008. S. 12.  
  21. BUDIŠ, J.: Adamov, s. 74.
  22. BUDIŠ, J.: Adamov, s. 92.
  23. GROLICH, Vratislav. Germanisační snahy v adamovském školství v letech 1872 – 1884. Vlastivědné zprávy z Adamova a okolí. 1969, roč. XIII, čís. 4, s. 9.  
  24. a b BUDIŠ, J.: Adamov, s. 75.
  25. BUDIŠ, J.: Adamov, s. 14.
  26. KREPS, M.: Dějiny adamovských železáren a strojíren do roku 1905, s. 59.
  27. a b c d e f g h i BUDIŠ, J.: Adamov, s. 12
  28. a b c Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2012 [online]. Český statistický úřad, 23.11.2007. Dostupné online.  
  29. Pilnáček, J.: Adamovské železárny 1350 – 1928, s. 81.
  30. CHARVÁT, Jan. Blansko vede opět Polák. Starostou Adamova zůstává Pilát. Blanenský deník [online]. 2014-11-04 [cit. 2014-11-05]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]