Adam Michnik

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Adam Michnik (1991)
Adam Michnik (2006)
Přebírání Řádu bílé orlice (2010)

Adam Michnik (17. října 1946, Varšava) je polský historik, esejista, publicista a politický komentátor, šéfredaktor deníku Gazeta Wyborcza.

Život[editovat | editovat zdroj]

Adam Michnik se začal veřejně angažovat v různých neformálních diskusních klubech již na střední škole. V roce 1964 začal studovat historii na Varšavské univerzitě, ale již o rok později byl z politických důvodů podmínečně vyloučen ze studia. V roce 1968 se zúčastnil březnových demonstracích polských studentů a byl zato odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na tři roky. Roku 1969 byl sice na amnestii propuštěn, ale ve studiu mohl pokračovat až roku 1970 na Univerzitě Adama Mickiewicze v Poznani. Zde studia sice dokončil, ale musel pak dva roky pracovat jako svářeč. Poté žil v letech 19761977 v Paříži, ale rozhodl se vrátit do vlasti, kde se naplno zapojil do opozičního hnutí proti komunistickému režimu.

Byl spoluzakladatelem Výboru na ochranu pracujících (KOR - Komitet Obrony Robotników) a následně výraznou osobností nezávislého odborového hnutí Solidarita. Až do roku 1989 se podílel na vydávání samizdatových periodik Zapis, Krytyka a Biuletyn Informacyjny. Poté, co Wojciech Jaruzelski vyhlásil v prosinci 1981 v Polsku výjimečný stav, byl zatčen a internován (na svobodu byl propuštěn až v roce 1984). Za organizování stávky v gdaňských loděnicích byl však v letech 1985-1986 znovu uvězněn. Celkem strávil ve vězení šest let.

Od roku 1988 působil jako poradce Lecha Walesy a v roce 1989 se s ním podílel na jednáních u kulatého stolu s představiteli komunistické moci. V prvních postkomunistických svobodných volbách v Polsku byl pak zvolen poslancem a tento mandát vykonával dva roky. Od roku 1989 je šéfredaktorem polského deníku Gazeta Wyborcza, který pomáhal založit (pro své příspěvky zde používal také pseudonymy Andrzej Zagozda a Andrzej Jagodziński).

Je autorem mnoha knih (do roku 1989 mohly vycházet jen v cizině), ve kterých se věnuje polským dějinám i dějinám celého středoevropskému prostoru, a to zejména v posledních dvou stoletích. Své články publikuje nejen doma, ale také v mnoha zahraničních časopisech jako je Der Spiegel, Le Monde, Libération, Lettre Internationale, The New York Review of Books, The Washington Post a v další.

Za svou činnost obdržel Adam Michnik celou řadu významných ocenění. Titul doctor honoris causa (čestný doktorát) mu byl udělen na mnoha vysokých školách (například The New School for Social Research v New Yorku, University of Minnesota, Connecticut College, University of Michigan, Pedagogická univerzita v Krakově, Karlova univerzita v Praze), roku 2003 mu byl propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy a roku 2010 získal nejvyšší polské státní vyznamemání Order Orła Białego (Řád bílé orlice).

Výběrová bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Kościół, lewica, dialog (1977, Církev, levice, dialog),
  • Szanse polskiej demokracji (1984),
  • Z dziejów honoru w Polsce (1985),
  • Takie czasy... Rzecz o kompromisie (1985, Taková je doba: O kompromisu),
  • Polskie pytania (1987),
  • Między Panem a Plebanem (1995),
  • Diabeł naszego czasu (1995),
  • Wyznania nawróconego dysydenta (2003),
  • Wściekłość i wstyd (2005),
  • W poszukiwaniu utraconego sensu (2007, Hledání ztraceného smyslu).

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]