Adam František ze Schwarzenbergu
Adam František Karel Euseb kníže ze Schwarzenbergu (25. září 1680 Linec – 11. června 1732 Brandýs nad Labem) byl rakouský a český šlechtic, jeden z nejvýznamnějších příslušníků rodu Schwarzenbergů.
Obsah |
Život[editovat]
Adam František byl od devíti let na vychování a školní výuce v Praze. Po dokončení studií v Praze absolvoval kavalírskou cestu, jež vedla mj. do Francie a Itálie. Své vzdělání využil v dvorských službách, nejprve od roku 1694 byl komořím římského císaře, českého a uherského krále Josefa I. (1678-1711). Roku 1700 byl jmenován říšským dvorním radou, v roce 1702 se účastnil v Rýnské Falci obléhání pevnosti Landau. Poté získal hodnost tajného rady a nejvyššího podkoního. Na své dvorské úřady navázal po smrti Josefa I., kdy se stal nejvyšším dvorním maršálkem jeho následovníka Karla VI. (1685-1740). Karel VI. jej u příležitosti korunovace ve Frankfurtu vyznamenal 29. března 1712 řádem zlatého rouna. Ve dvorských hodnostech působil od r. 1713 jako tajný rada Karla VI. a roku 1722 ho císař jmenoval nejvyšším podkoním. Koncem května roku 1732 zajel císař Karel VI., jehož Adam František provázel, s celým dvorem do Brandýsa nad Labem na lov jelenů. Císař se 10. června zúčastnil nadháňky spolu s knížetem Adamem Františkem a hrabětem St. Julien. Karel VI. vystřelil na probíhajícího jelena, ale místo něj nešťastně zasáhl knížete Adama Františka. Kníže utrpěl vážná vnitřní zranění a zemřel následujícího dne.
Rodina[editovat]
Jeho otcem byl Ferdinand Vilém Eusebius ze Schwarzenbergu (1652-1703), matka byla Marie Anna rozená hraběnka ze Sulzu (1653-1698). Dne 6. prosince 1701 se oženil s Eleonorou Amálií z Lobkowicz, se kterou měl dceru Marii Annu, narozenou 25. prosince 1706 (provdanou r. 1721 za markraběte Ludvíka Jiřího z Badenu). Očekávaný mužský potomek a dědic dlouho nepřicházel, dokonce došlo mezi knížecími manželi k roztržce, která je odloučila. Na rozluku měl vliv také fakt nevyplacení věna.[1] V roce 1721 se kníže setkal údajně náhodně se svou manželkou v chrámu sv. Víta v Praze před hrobem Jana Nepomuckého, kde se oba smířili. Do roka 15. prosince 1722 se narodil vytoužený dědic Josef Adam Jan Nepomuk. Od té doby je sv. Jan Nepomucký uctíván v rodě Schwarzenberg jako jeho zachránce a patron. Kníže Adam František Schwarzenberg se přičinil o jeho svatořečení a cíleně shromažďoval nepomucenské relikvie.
První krumlovský vévoda rodu Schwarzenbergů[editovat]
Roku 1719 rozšířil Adam František rodové jmění dědictvím po bezdětné tetě Marii Arnoštce ovdovělé kněžně z Eggenbergu (1649-1719). Marie Arnoštka odkázala svému synovci velká panství Český Krumlov, Vimperk, Netolice, Orlík, Chýnov a palác v Praze.
Roku 1723 bylo krumlovské panství spolu s územím Prachatic, Volar, Netolic, Lhenic atd. povýšeno na Vévodství Krumlovské u příležitosti korunování krále Karla VI. a jeho manželky v Praze. Všichni držitelé panství Českého Krumlova z knížecího rodu Schwarzenbergů měli posléze titul Vévody krumlovského podle majestátu uděleného na den svatého Václava 1723.
Hospodaření[editovat]
Stejně jako jeho předchůdci i Adam František pokračoval ve vypomáhání státní pokladně velkými částkami. Dalšími nákupy statků však také rozšířil rodový majetek:
- Čechy - 1706 statek Němčice, 1707 Dobrš, 1709 Zborov a Ohrazeni u Českých Budějovic, 1711 panství Protivín s Křešťovicemi, 1719 Bělá, 1729 statky Hamr a Val
- Rakousko - 1713 statek Hirschstetten na Moravském poli, 1716 nedokončený palác na Renwegu
Další aktivity:
- Čechy - obnova dolů na stříbro v Ratibořských Horách
- Rakousko - podpora železářství ve Štýrsku
Stavby[editovat]
Architekti a stavitelé působící ve službách Adama Františka Schwarzenberga: Antonín Erhard a František Martinelli, Fischerové z Erlachu, Pavel Ignác Bayer.
Umělci[editovat]
Malíři ve službách Adama Františka Schwarzenberga: Daniel Gran, Jiří Werle, Jan Jiří Hamilton.
Odkazy[editovat]
Literatura[editovat]
- Schwarzenberská ročenka. České Budějovice : Svaz českých úředníků a zřízenců kn. ze Schwarzenberku, 1935. 286 s.
Reference[editovat]
- ↑ Kristina Swiderová, Adam František a Eleonora Amálie ze Schwarzenberku. Příčiny a průběh jejich manželské krize 1710–1722, Theatrum historiae 9, 2011, s. 333–356.
