Adžárie
| Adžarská autonomní republika აჭარის ავტონომიური რესპუბლიკა |
|||
|---|---|---|---|
|
|||
| geografie | |||
|
|
|||
| Hlavní město: | Batumi | ||
| Rozloha: | 2 900 km² | ||
| Nejvyšší bod: | Kanli (3 007 m n. m.) | ||
| Časové pásmo: | +3 | ||
| obyvatelstvo | |||
| Počet obyvatel: | 376 000 | ||
| Hustota zalidnění: | 135 ob./km² | ||
| Jazyk: | gruzínština | ||
| Národnostní složení: | Gruzínci (93,4%), Rusové (2,4%), Arméni (2,3%), Řekové (0,6%), Abcházci (0,4%), Ukrajinci (0,2%) | ||
| Náboženství: | křesťanství, islám | ||
| správa regionu | |||
| Nadřazený celek: |  Gruzie |
||
| Druh celku: | autonomní republika | ||
| Podřízené celky: | 6 distriktů | ||
| představitel | Levan Varšalomidze | ||
| mezinárodní identifikace | |||
| ISO 3166-2: | GE-AJ | ||
| Telefonní předvolba: | +995 | ||
| Internetová doména: | .ge | ||
Adžárie nebo Adžarsko, oficiálně Adžarská autonomní republika (gruzínsky აჭარის ავტონომიური რესპუბლიკა), je jednou ze dvou gruzínských autonomních republik. Rozkládá se na jihozápadě země při Černém moři, na jihu sousedí s Tureckem. Administrativním a hospodářským centrem této republiky je přístavní město Batumi.
Obsah |
Politika a administrativní uspořádání [editovat]
Adžárie je jediným autonomním územím Gruzie, které je i přes léta rozporů s centrální tbiliskou vládou součástí této zakavkazské republiky.[1]
Existence Adžarské autonomní republiky je zakotvena v adžarské ústavě a v gruzínském zákoně o Adžárii, který byl přijat po sesazení Aslana Abašidzeho. Adžárie má vlastní parlament a hlavu regionální vlády, která je však dosazena centrální vládou v Tbilisi, spolu s celou Radou ministrů Adžárie, kterou ve funkci potvrzuje prezident. Ten má zároveň právo rozpustit adžarský parlament i vládu a má právo vetovat adžarské zákony, jež jsou v rozporu s gruzínskou ústavou. V současnosti je předsedou adžarské vlády Levan Varšalomidze.
Adžárie je rozdělena do šesti následujících okresů:
| Název | Rozloha | Populace dle údajů z roku 2002 |
|---|---|---|
| Hlavní město Batumi | – | 121 806 |
| Okres Keda | 452 km2 | 20 024 |
| Okres Kobuleti | 720 km2 | 88 063 |
| Okres Chelvačauri | 410 km2 | 90 843 |
| Okres Šuachevi | 588 km2 | 21 850 |
| Okres Chulo | 710 km2 | 33 430 |
Obyvatelstvo [editovat]
Adžarové hovoří gruzínským dialektem, jenž je ovlivněn turečtinou a kavkazskými jazyky, jimiž se v oblasti mluvilo v daleké minulosti. Považují se tedy za samostatný národ. Od pravoslavných Gruzínců se odlišují náboženstvím – islámem, který přijali během osmanské nadvlády. Zdaleka ne všichni obyvatelé Adžarie jsou však muslimové. Dle údajů z roku 2006 se 63 % obyvatel Adžárie hlásilo ke gruzínské ortodoxní církvi a pouze 30 % k islámu. V Adžarii se domluvíte bez problémů rusky (rozhodně tam mluví tímto jazykem více lidí než např. v Tbilisi) a v Batumi u moře i anglicky.
Mezi minority patří Rusové, Arméni, Řekové a Abchazové.
Dějiny [editovat]
Adžárie byla ve starověku součástí přímořského království Kolchida a později Kavkazské Ibérie, jejího mocného souseda. V 5. století př. n. l. oblast zkolonizovali Řekové a během 2. století př. n. l. Adžárii ovládli Římané. Ve středověku byla potom součástí křesťanského království Egrisi, jež navazovalo na odkaz Kolchidy. V 9. století se Adžárie stala spolu s dalšími gruzínskými zeměmi součástí Gruzínského království.
Díky nadvládě Osmanské říše se v Adžárii rozšířil během novověku islám. Dnes tedy muslimové tvoří významnou část místní populace, takže je tento region v Gruzii poněkud ojedinělým a plynou z toho i některé historické události. V roce 1878 byla Adžárie znovu připojena ke Gruzii, jež byla pod ruskou nadvládou. Po první světové válce bylo Batumi sídlem nejprve britských expedičních vojsk, jež byly v roce 1920 vystřídány tureckou vojenskou správou. Dle mírových rozhovorů v Karsu byla Adžárie Turky uznána jako nedílná součást sovětské Gruzie. 16. července 1921 byla na základě dohod s Tureckem vytvořena Adžarská autonomní sovětská socialistická republika, aby v ní byli ochráněni obyvatelé islámského vyznání.
V letech 1991 až 2004 byla Adžárie součástí roztříštěné Gruzie a vybudovala si na centrální vládě reálnou autonomii mimo jiné díky svérázné vládě Aslana Abašidzeho, bývalého předsedy Nejvyšší rady Adžárie. Ten se zasloužil o to, že byla Adžárie ušetřena událostem, jež měly za následek občanskou válku v letech 1993 až 1994. Díky tomu z ní vybudoval nejbohatší region v rámci Gruzie, ovšem byl často obviňován, že napomáhal organizovanému zločinu a pašování, aby se obohatil a pomohl nelegálně vylepšit hospodaření své téměř nezávislé země. Vláda Gruzie však v této epoše situaci v Adžárii nevěnovala pozornost.
V návaznosti na tzv. Růžovou revoluci, při níž byl stávající gruzínský prezident Eduard Ševardnadze nahrazen Michailem Saakašvilim, rostlo napětí mezi adžárským vedením a novou ústřední gruzínskou vládou, která si vytkla za cíl omezení separatistických snah všech tří gruzínských samozvaných autonomních republik. Požadovala především odzbrojení adžárských sil věrných Abašidzemu. Konflikt málem přerostl v ozbrojený boj, ale nedošlo k němu, protože v témže roce vypukly v Batumi masové protesty proti Abašidzeho autokratické vládě, jež byly podníceny sankcemi a ultimáty ze strany gruzínské vlády. V květnu 2004 tedy Aslan Abašidze rezignoval a uprchl do Ruska. Následně byly vyhlášeny nové volby aq přijaty zákony, jež přepracovaly adžarskou formu autonomie, a k moci se v Adžárii dostal Levan Varšalomidze. Adžárie je momentálně v rámci Gruzie de iure autonomní, nicméně de facto spadá pod kontrolu ústřední vlády Gruzie.
Letitým problémem byla dlouholetá přítomnost Ruské armády na území Adžárie, která měla pouze "dohlížet" na situaci. V roce 2005 proběhla série jednání mezi Gruzií a Ruskem ohledně stažení ruských vojáků. V roce 2007 byla základna v Batumi vrácena Gruzíncům.
Související články [editovat]
Poznámky [editovat]
- ↑ Další dvě území, autonomní republika Abcházie (hlavní město Suchumi) a autonomní oblast Jižní Osetie (hlavní město Cchinvali), se od Gruzie odtrhly a fakticky se chovají jako samostatné státy pod vlivem Ruské federace (většina obyvatelstva Abcházie i Jižní Osetie vlastní např. cestovní doklady Ruské federace, v obou regionech se platí ruským rublem atd.).
