Adéla z Blois

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Adéla z Blois (okolo 1060/1064 /snad až po 1066?/ – 8. březen 1138) byla dcera anglického krále Viléma I. Dobyvatele a Matyldy Flanderské a tedy i sestra anglického krále Jindřicha I. Sňatkem se pak stala hraběnkou z Blois, Chartres a Meux.

Život a politický vliv[editovat | editovat zdroj]

Adéla z Blois (iluminace ze 14. století)

Mezi léty 1080 a 1084 [pozn. 1] byla Adéla provdána za hraběte Štěpána II. z Blois. Původní zasnoubení s Haraldem z Kentu, které je znázorněno na známé tapiserii z Bayeux bylo zrušeno. Roku 1089 zdědil Štěpán hrabství Blois, Chartres a Meaux a stal se jedním z nejbohatších mužů své doby, neboť hrabství Blois bylo v té době jedním z nejvýznamnějších severofrancouzských údělů, vklíněný mezi Normandii a rodové državy Kapetovců nad Seinou a Loirou.

Roku 1095 se stal Štěpán účastníkem první křížové výpravy. V době jeho nepřítomnosti Adéla úspěšně spravovala hrabství – důležité svědectví poskytují dopisy, v nichž Štěpán informoval Adélu o průběhu výpravy. Štěpánova účast na první křížové výpravě však skončila neslavně, neboť opustil vojsko, jehož velitelem (jedním z velitelů) byl zvolen, a to při obléhání Antiochie v roce 1098. Za to se samozřejmě stal terčem kritiky svých současníků – mezi nimi i své manželky Adély. Ta se údajně natolik styděla za svého manžela, že mu nedovolila zůstat doma, ale nabádala jej, aby se do Svaté země vypravil znovu a očistil tak svou pověst.

Bůh uchovej, můj pane, abys musel snášet takovou potupu od tolika lidí. Jen si vzpomeň na nadšení, jímž si proslul v časech svého mládí, chop se zbraní ctihodného rytířstva pro spásu mnoha tisíců lidí...
— Adéla z Blois (Ordericus Vitalis)[2]

Roku 1101 se tedy Štěpán připojil ke křížové výpravě, která je označována jako křížová výprava z roku 1101 (jedna z menších křížových výprav organizovaných po úspěšné první křížové výpravě). Domů se však již nevrátil, neboť roku 1102 padl u Ramly a tato hrdinská smrt jeho pověst v očích současníků očistila.

Pečeť Štěpána z Blois

I během manželovy druhé nepřítomnosti spravovala Adéla panství Blois a Chartres, po manželově skonu pak jako regentka za své nezletilé syny a věnovala se výchově dětí – mezi nimi tří synů: Štěpána, budoucího anglického krále, Jindřicha, budoucího biskupa ve Winchesteru, a Theobalda, budoucího hraběte z Champagne a Blois. Svého prvorozeného syna Viléma, který byl fyzicky znetvořen a koktal a dle dobových měřítek zjevně nebyl schopen vládnutí, Adéla sama zbavila následnických práv.

Kulturní vliv a vdovství[editovat | editovat zdroj]

Adéla údajně vystupovala jako laskavá a vzdělaná dáma (tak o ní referuje i Orderic Vitalis), která se v Blois a Chartres stala iniciátorkou čilého kulturního dění. Její záliby byly intelektuální a zároveň umělecké, obklopovalo ji velké množství básníků a učenců. Byla v písemném styku např. s Ivem ze Chartres, Hildebertem z Lavardinu, biskupem z Mans (ten udržoval korespondenci s mnoha urozenými dámami své doby a ve svých dopisech několikrát Adéle blahopřál za prozíravost, kterou prokázala při správě svěřených panství), nebo s Anselmem z Canterbury. K hraběnčinu okolí patřily i urozené dámy, často podobně vzdělané jako ona sama nebo její sestra Cecílie, která byla abatyší kláštera Nejsvětější Trojice v Caen.[3]

I Adéla strávila poslední léta života v klášteře, a to v cisterciáckém klášteře Marcigny v Burgundsku, kam se uchýlila poté, co všichni její synové dospěli a byli schopni převzít své vladařské povinnosti. V Marcigny, zdá se, nalezla i místo posledního odpočinku.

Potomstvo[editovat | editovat zdroj]

Dále jsou Adéle a jejímu manželovi připisovány ještě tři dcery:

  • Anežka - provdaná za Huga III. z Le Puiset († 1132 v Palestině)
  • Adelaida /také uváděna jako Adéla nebo Lithuise/ - okolo 1112 provdaná za Milona II. z Monthléry († 1118), manželství bylo roku 1113 rozvedeno
  • Alice - provdaná za hraběte Renauda III. z Joigny († 1150)

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Snad roku 1081, kdy vznikla slavná tapiserie z Bayeux.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PERNOUDOVÁ, Regine. Žena v době katedrál. Praha : Vyšehrad, 2002. 255 s. [Dále jen Pernoudová]. ISBN 80-200-0512-9. S. 175.  
  2. Pernoudová, str. 177
  3. Pernoudová, str. 179

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]