Abrahámovská náboženství
| Symboly hlavních abrahámovských náboženství: | |||
 judaismus |
 křesťanství |
 islám | |
 jazdanismus |
 mandejství |
 drúzismus | |
 bábismus |
 Bahá'í |
 rastafariánství | |
Abrahámovská náboženství jsou ty náboženské systémy, které svou duchovní tradici spojují s Abrahámem. Jedná se především o judaismus, křesťanství a islám, tedy světová náboženství, která jsou přímo či nepřímo ovlivněna starověkým židovským náboženstvím. Dále k nim patří samaritánství, drúzismus, mandejství, jazdanismus (jezídismus, jarsanismus a Alevité), šabakismus, bábismus, víra Bahá'í a rastafariánství.
Přes řadu odlišností mají abrahámovská náboženství řadu společných znaků. Především je spojuje víra v jednoho osobního Boha – monoteismus, přičemž Bůh je zároveň chápán jako tvůrce a soudce světa a člověka, který odměňuje dobré a trestá zlé lidi (na tomto světě a podle některých tradic i posmrtně). Lidé mohou mít k tomuto Bohu osobní vztah projevující se zejména modlitbou a konáním dobrých skutků; častý byť nikoli všeobecně přítomný je i důraz na povinnost šíření své víry (misie).
Křesťanství a židovství přímo sdílejí svá svatá Písma: spisy nazývané v judaismu Tanach jsou u katolických a pravoslavných křesťanů součástí Starého zákona a tedy jejich Bible, zatímco protestanté dokonce Tanach chápou jako celý Starý zákon. I posvátná Písma specifická pro jednotlivá náboženství často přebírají teologické obsahy, postavy a příběhy ze spisů historicky starších náboženství, třebaže tyto tradice často přetvářejí a reinterpretují. Křesťanský Nový zákon tak navazuje na prorocká očekávání Starého zákona a události Ježíšova života a smrti vykládá v duchu těchto proroctví.
Také Mohamed zpočátku považoval původní židovské a křesťanské zjevení za pravé a navázal na ně.[1] V Koránu se o Bibli mluví jako o svaté knize, která byla Ježíšovi zjevena zrovna tak, jako Muhammadovi Korán. Až pozdější islámská právní věda zaujala stanovisko, podle kterého křesťané chápou Ježíšem předaná zjevení nesprávně, v Koránu o tom zmínka není.[2] Podle islámu křesťané a židé chápou nauku obsaženou v Písmu překrouceně[3] a pravdu zvěstují jen částečně, jelikož pravdu v celé své hloubce obsahuje pouze Korán.[4] Přestože muslimové[kdo?] Bibli a její nauku odmítají, sdílejí s židy a křesťany kromě víry v Abrahama i řadu dalších prvků, například modifikované Desatero nebo víru v Ježíše jako jednoho z proroků. Naproti tomu novinář New Yorkeru, Rollo Romig, říká: „Bible je v islámu považována za svatou knihu.“[5] Bahaismus je svou povahou značně otevřený a kromě biblických a islámských vlivů akceptuje jako pravé i prvky dalších zejména východních náboženství.
Reference
- ↑ "Až do konfliktu s medínskými židy prorok [Muhammad] věřil, že obsah Koránu a biblických knih je úplně totožný, neboť obojí přece reprodukují týž prototyp nebeské knihy." Korán. Odeon, Praha 1991, 2. ed., s. 92.
- ↑ KROPÁČEK, Luboš. Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad, 2006. ISBN 80-7021-821-5. S. 235.
- ↑ Miloš Mendel, „Bible“, in: Judaismus, křesťanství, islám, Olomouc: Nakladatelství Olomouc 2003.
- ↑ KÖNIG, Franz. Lexikon náboženství. Praha: Victoria publishing, 1994. S. 515.
- ↑ [1]
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Abrahámovská náboženství na Wikimedia Commons
prof. Luboš Kropáček: Islám jako abrahamovské náboženství (video)
Literatura
- KUSCHEL, Karl-Josef. Spor o Abrahama: Co Židy, křesťany a muslimy rozděluje a co je spojuje. Překlad Jindřich Slabý a David Mik. Praha: Vyšehrad, 1997. 311 s. ISBN 80-7021-197-0.
- WRIGHT, Robert. Evoluce boha. Překlad Antonín Hradilek. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2011. 489 s. ISBN 978-80-7422-068-5.
