Aberace (astronomie)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Aberace

Jako aberace světla (též roční aberace nebo hvězdná aberace) se označuje odchýlení světelného paprsku přicházejícího od pozorovaného tělesa k pozorovateli, které je způsobené konečnou rychlostí světla, pohybem pozorovaného tělesa a pohybem pozorovatele.

Objev aberace v roce 1725 byl definitivním důkazem heliocentrické soustavy.

Tento jev lze pozorovat při ročním pohybu Země kolem Slunce. Při pohybu dochází v důsledku aberace ke změně úhlu, pod nímž se vůči Zemi pohybují paprsky světla jednotlivých hvězd. Pohyb Země kolem Slunce tedy způsobuje zdánlivý pohyb hvězd vzhledem k pozorovateli.

Polohy hvězd na nebeské sféře opisují v průběhu roku elipsy, jejichž velká poloosa nezávisí na vzdálenosti hvězdy. Tím se aberace liší od paralaxy. Aberace závisí na poměru okamžité rychlosti pozorovatele v a rychlosti světla c, dále pak na úhlu \beta, který svírá směr k pozorované hvězdě se směrem k apexu. Pro aberaci \alpha pak platí vztah

\operatorname{tg}\alpha = \frac{v \operatorname{sin}\beta}{c}.

Maximální hodnota aberace je \alpha = 20,47". Této velikosti nabývá paralaxa hvězdy odkloněné o 90° vůči apexu a nazývá se též aberační konstanta.

Související články[editovat | editovat zdroj]