Abcházština

Abcházština (Аҧсуа бызшәа; Аҧсуа)
	Mapa rozšíření jazyka
Rozšíření	Abcházie, Turecko
Počet mluvčích	200 000 +
Klasifikace	Severokavkazské jazyky Severozápadokavkazské jazyky; ;
Písmo	Cyrilice
Postavení
Regulátor	není stanoven
Úřední jazyk	Abcházie
Kódy
ISO 639-1	ab
ISO 639-2	není
ISO 639-3	abk
Ethnologue	abk
Wikipedie
	ab.wikipedia.org
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Abcházština je severozápadní kavkazský jazyk používaný Abcházci v Abcházii, Gruzii a Turecku. Používá jej 70 000–100 000 mluvčích v Abcházii a až několik desítek tisíc v Turecku. Abcházština je úředním jazykem v Abcházii (podle ústavy sporné Republiky Abcházie spolu s ruštinou, podle Gruzie je spolu s gruzínštinou jedním z oficiálních jazyků de facto neexistující gruzínské Autonomní republiky Abcházie). Jazyk má velký počet souhlásek (58) a naopak pouze dvě samohlásky.^[1]

Rozšíření

Abcházština je používána především v Abcházii, kde je oficiálním jazykem separatistické Abchazské republiky. Status úředního jazyka jí spolu s gruzínštinou zaručuje i gruzínská ústava z roku 1995. Používána je také velkou abchazskou menšinou v Turecku. Přesný počet tamních mluvčích není znám.

Dialekty

Abcházština se obecně dělí do těchto tří nářečí:

Abžua (Абжьыуа) - je spojen s historickým územím Abžua, dnes zhruba okres Očamčyra. Tento dialekt je používán jako základ spisovné formy abcházsštiny.
Bzybský dialekt (Бзыҧ) - je spojen s územím okolo řeky Bzyb a s územím okresu Gudauta, hovoří se jím jak v Abcházii, tak v diasporách v Turecku.
Samurzakanský dialekt - je spojen s východní částí okresu Očamčyra, dnes jsou jeho zbytky roztroušeny v několika obcích okresu Gali.

Do konce 19. století existovalo v Abcházii ještě několik dialektů, jimiž se zde již nehovoří a využívá je jen diaspora v zahraničí.

Sadzský dialekt - je spojen s územím Sadzen, hovoří jím pouze diaspora v Turecku.
Gumský dialekt - je spojen s údolím řeky Kodori, okres Gulrypš, hovoří jím pouze diaspora v Turecku a diaspora v Adžárii na jihozápadě Gruzie.
Pschuský dialekt - je spojen s horskou oblastí u řeky Bzyb, hovoří jím pouze diaspora ve středním Turecku.
Cebeldsko-Dalský dialekt - je spojen s oblastí středního toku řeky Kodori, okres Gulrypš, hovoří jím pouze diaspora v několika vesnicích ve středním Turecku.

Písmo

Abcházština používá od roku 1862 přizpůsobenou cyrilici. První abecedou byla cyrilice se 37 znaky, vyvinutá baronem Peterem von Uslar. V roce 1909 byla používána cyrilice o 55 písmenech, mezi lety 1926 a 1928 pak latinka o 72 písmenech vyvinutá gruzínským lingvistou Nikolajem Marrem. Gruzínská abeceda byla uvedena v roce 1938, po Stalinově smrti však snahy o abchazskou nezávislost vedly v roce 1954 ke znovuzavedení současné abecedy, postavené na cyrlici vyvinuté v roce 1892 Dmitrijem Guljou a Konstantinem Machavarianim, jež byla dále upravena v roce 1909 Aleksejem Čočuou.

Abeceda

A	Б	B	Г	Гь	Ҕ	Ҕь	Гә	Д	Дә	Џ	Џь	E	Ҽ	Ҿ	Ж	Жь	Жə	З	Ӡ	Ӡә	И	К	Кь	Қ	Қь	Ҟ	Ҟь
Л	М	H	O	Ҩ	П	Ҧ	P	C	T	Тә	Ҭ	Ҭə	У	Ф	Х	Хь	Ҳ	Ҳә	Ц	Цә	Ҵ	Ҵә	Ч	Ҷ	Ш	Шь	Шә	Ы

Tabulka s IPA a přibližnou českou výslovností:

А а [a] a	Б б [b] b	В в [v] v	Г г [ɡ] g	Гь гь [ɡʲ] gj	Гә гә [ɡʷ] gu	Ҕ ҕ [ʁ/ɣ] (ráčkování)	Ҕь ҕь [ʁʲ/ɣʲ] (změkčené ráčkování)
Ҕә ҕә [ʁʷ/ɣʷ] (ráčkování s w)	Д д [d] d	Дә дә [dʷ] du, dw	Е е [ɛ] e	Ж ж [ʐ] ž	Жь жь [ʒ] žj	Жә жә [ʒʷ] žu, žw	З з [z] z
Ӡ ӡ [d͡z] dz	Ӡә ӡә [d͡ʑʷ] dzu, dzw	И и [j/jɨ/ɨj/i] i, j	К к [kʼ] k	Кь кь [kʼʲ] kj	Кә кә [kʼʷ] ku, kw	Қ қ [kʰ] k, kch	Қь қь [kʲʰ] kj, kchj
Қә қә [kʷʰ] kchu, kchw	Ҟ ҟ [qʼ] q, ku	Ҟь ҟь [qʼʲ] qj	Ҟә ҟә [qʼʷ] qu, qw	Л л [l] l	М м [m] m	Н н [n] n	О о [ɔ] o
П п [pʼ] p	Ԥ ԥ [pʰ] p(ch)	Р р [r] r	С с [s] s	Т т [tʼ] něco mezi "t" a "ť"	Тә тә [tʼʷ] tu, tw	Ҭ ҭ [tʰ] t	Ҭә ҭә [tʷʰ] tu, tw
У у [w/wɨ/ɨw/u] u, w	Ф ф [f] f	Х х [x/χ] ch (chraptivé)	Хь хь [xʲ/χʲ] ch	Хә хә [xʷ/χʷ] chu, chw	Ҳ ҳ [ħ] h	Ҳә ҳә [ħʷ] hu, hw	Ц ц [t͡s] c
Цә цә [t͡ɕʷʰ] cu, cw	Ҵ ҵ [t͡sʼ] c, tc (dohromady)	Ҵә ҵә [t͡ɕʼʷ] cu, cw, tcu, tcw	Ч ч [t͡ʃʰ] č	Ҷ ҷ [t͡ʃʼ] č (silné)	Ҽ ҽ [t͡ʂʰ] čch, tšch	Ҿ ҿ [t͡ʂʼ] tš, tč	Ш ш [ʂʃ] š
Шь шь [ʃ] šj	Шә шә [ʃʷ] šu, šw	Ы ы [ɨ] neznělé y	Ҩ ҩ [ɥ/ɥˤ] jako francouzské oui	Џ џ [d͡ʐ] dž	Џь џь [d͡ʒ] dž	Ь ь [ʲ] j	Ә ә [ʷ] u, w

Starší abecedy

První abcházská cyrilská abeceda sestavená P. K. Uslarem (1862)
Abeceda upracená A. Čočuou (1909)
Latinská abeceda N. J. Marra (1926–1928)
Latinská abeceda (1928–1938)
Abeceda užívající gruzínské písmo (1938–1953)

Mluvnice

Abcházština je považována za aglutinační jazyk a podobně, jako je tomu u ostatních severozápadních severokavkazských jazyků, má komplexní polysyntetický systém tvoření sloves, která je možné upravit do desítek rozličných forem,^[2] který doprovází velmi jednoduchý systém podstatných jmen a ostatních slovních druhů. Abcházský jazykovědec Vjačeslav Čirikba oznail abcházštinu za „verbocentrický jazyk,“ neboť slovesa zaujímají v abchazské morfologii hlavní místo.

Podstatná a přídavná jména

Jelikož je abcházština Ergativno-absolutivní jazyk, rozlišuje se u podstatných jmen jen dvě kategiorie, resp. pády: Nominativ a Adverbiál (příslovečný)

Abcházština neobsahuje přídavná jména, ta mají obvykle podobu podstatných jmen, avšak někdy je možné narazit na přípony -тә, nebo -тәы (např. аиха = železo; аихатәы = železný)

Zájmena a členy

Abchazská slova, neupravená gramatickými jevy, začínají obvykle předponou А- (např. Аҩыза = přítel; А- člen neurčitý, -ҩыза = kořen slova přítel). Tento neurčitý člen bývá ve slově nahrazován přivlastňovacím zájmenem,^[3] jež má stejný tvar jako prefix osobního zájmena (Сҩыза = můj přítel; С- já). Není však přípustné, aby slovo bylo bez členu.

U sloves, která jsou v infinitivu rovněž psána s předponou А-, dochází k podobnému jevu. (např. Ацара = jít; А- člen neurčitý, -ца = kořen slovesa jít, -ра = koncovka infinitivu) Při použití slovesa ve větě dojde k nahrazení neurčitého členu zájmenem osobním podobně jako v příkladu výše. (Сцоит = já jdu; С- já, -оит = koncovka oznamovací v přítomném čase).

U sloves dochází i k hromadění několika zájmen v jediném slovu, které konkretizují obsah sdělení, například jde o předmět. U některých sloves je nutné tento předmět použít vždy. Ve slově to potom vypadá tak, že prvním v pořadí je předmět a následuje ho osobní zájmeno, jež představuje podmět. (např. Абара = vidět; Избоит = Já (to) vidím; И- to, -з- = já, -оит koncovka; Бызбоит = vidím tě (ženě) узбоит = vidím tě (mužovi))

Seznam osobních zájmen:

	Jednotné č.	Množné č.
1. osoba	сара	ҳара
2. osoba, rod mužský	уара	шәара
2. osoba, rod ženský	бара	шәара
3. osoba, rod mužský	иара	дара
3. osoba, rod ženský	лара	дара

Historie

Nejstarší dochované texty v abcházštině pocházejí ze 17. století. Jsou zapsány arabským písmem tureckým cestovatelem Evliyem Celebim. Abcházština byla jako literární jazyk používána pouze zhruba posledních sto let a v průběhu stalinské éry byla na čas jako literární jazyk dokonce zakázána.

Vzorový text

Všeobecná deklarace lidských práv

abcházsky	Дарбанзаалак ауаҩы дшоуп ихы дақәиҭны. Ауаа зегь зинлеи патулеи еиҟароуп. Урҭ ирымоуп ахшыҩи аламыси, дара дарагь аешьеи аешьеи реиԥш еизыҟазароуп.
česky	Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Zdroje

Reference

↑ CHIRIKBA, V.A. Languages of the World/Materials 119. [s.l.]: Lincom Europa, 2003.
↑ Jakovlev N. F. Грамматика абхазского литературного языка. Suchum, 2006; Грамматика абхазского языка. Alašara, 1957.
↑ Čirikba A. V. Morphology // Абхазский язык. Языки мира. Материалы. 119 = Abkhaz. Languages of the World. Materials. 119. Mnichov, Lincom Europa, 2003. str. 94. ISBN 3-89586-136-7

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu abcházština na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo abchazština ve Wikislovníku
Slovníkové heslo abcházština ve Wikislovníku
Stránka zabývající se abcházštinou
Korpus abcházského jazyka

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] CHIRIKBA, V.A. Languages of the World/Materials 119. [s.l.]: Lincom Europa, 2003.

[2] Jakovlev N. F. Грамматика абхазского литературного языка. Suchum, 2006; Грамматика абхазского языка. Alašara, 1957.

[3] Čirikba A. V. Morphology // Абхазский язык. Языки мира. Материалы. 119 = Abkhaz. Languages of the World. Materials. 119. Mnichov, Lincom Europa, 2003. str. 94. ISBN 3-89586-136-7

[1]

[2]

[3]