ARL 44

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
ARL-44
ARL-44 vystavený v Mourmelonu
ARL-44 vystavený v Mourmelonu
Typ vozidla těžký tank
Země původu FRA Francie
Historie výroby
Výrobce Atelier de Construction de Rueil (ARL)
Návrh 1944
Období výroby 1947–1951
Vyrobeno kusů 60
Základní charakteristika
Posádka 5
Délka 10,52 m
Šířka 3,40 m
Výška 3,20 m
Hmotnost 48 t
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování 60–120 mm
Hlavní zbraň 90 mm kanón SA-45
Sekundární zbraně 1x kulomet ráže 7,5 mm
Pohon a pohyb
Pohon Maybach HL 230
max. 700 k, trvalý 575 k
Odpružení vinuté pružiny
Max. rychlost 36 km/h na silnici
Poměr výkon/hmotnost 12 k/t
Dojezd 350 km

ARL-44 byl poslední francouzský těžký tank, vyvíjený od roku 1944. Byl vyráběn v letech 19471951, vzniklo pouze 60 strojů.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Na konci 30. let ve Francii vznikl program vývoje nového těžkého tanku, nástupce typu B-1. Na přelomu let 19381939 vznikl prototyp ARL-40, s podvozkem z typu B-1 ale novým trupem a věží. Vývoj vedl Atelier de Construction de Rueil (ARL), avšak program přerušila válka. Po osvobození v roce 1944 se práce rychle rozběhly, vznikla modernizovaná varianta ARL-44. Protože nebyl k dispozici dostatečně výkonný domácí motor, byl použit kořistní německý Maybach HL 230, pohánějící tanky Panther. Původně uvažované kanóny 17 pdr nebo 76mm M1 z typu M4 Sherman byly zavrženy. Jako vhodnější pro těžký tank byl vybrán původně námořní protiletadlový kanón ráže 90 mm, vybavený úsťovou brzdou.[1]
Prototyp tanku byl dodán v březnu roku 1946[2] a v letech 1947-1951 následovala sériová výroba. Původní objednávka 300 vozidel byla snížena na 60, především kvůli malému technickému potenciálu typu do budoucna a zastaralému podvozku.[1]
ARL-44 sloužily u jediné jednotky, 503. těžkého tankového pluku (503e Régiment de Chars de Combat) v Mourmelonu. Zpočátku služby trpěly poruchami převodovek, brzd a odpružení. Veřejně byly představeny pouze jednou, na přehlídce 14. července 1951 v Paříži. Tanky byly vyřazeny ze služby již v polovině 50. let. Tři stroje se dochovaly dodnes.

Technický popis[editovat | editovat zdroj]

Podvozek sestává na každé straně ze 16 malých pojezdových kol, spojených do 3 vozíků. Nahoře je pás veden kluznou kolejnicí. Hnací kolo se nachází vzadu. Podvozek je z obou stran krytý pancéřovým plechem. Trup je svařovaný, čelní stěna je výrazně skloněná a hladká, o síle 120 mm. Také věž je svařovaná, z rovných pancéřových plátů. Ve věži se nachází veškerá výzbroj: 90 mm kanón SA-45 s úsťovou rychlostí 1000 m/s a spřažený kulomet. Zásoba střeliva je 50 granátů pro kanón a 5000 nábojů pro kulomet. Otáčení věže zajišťuje hydraulicko-elektrický pohon. Tank je poháněn benzínovým vidlicovým dvanáctiválcem Maybach HL 230. Posádku tvoří 5 mužů, 3 ve věži (velitel, střelec a nabíječ) a 2 v trupu (řidič, radista).[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c PEJČOCH, Ivo. Obrněná technika 7 : Francie 1919-1945. 1. vyd. Praha : JAN VAŠUT, 2007. ISBN 80-7236-430-5. S. 223–226.  
  2. DANJOU, Pascal. Les Chars B (B1, B1bis, B1ter). Saint-Macaire : Éditions du Barbotin, 2005. ISBN 2-9520988-4-4. Kapitola L'après guerre: L'ARL44 - char de transition, s. 39. (francouzsky, anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo. Obrněná technika 7 : Francie 1919-1945. 1. vyd. Praha : JAN VAŠUT, 2007. ISBN 80-7236-430-5.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu