AK-103
| AK-103 | |
 |
|
| Typ | Útočná puška |
|---|---|
| Místo původu |  Rusko |
| Historie služby | |
| Používána | dole |
| Historie výroby | |
| Konstruktér | Michail Kalašnikov |
| Navrženo | 1994 |
| Výrobce | Ižmaš |
| Počet vyrobených kusů | 200 000+ |
| Varianty | AK-104 |
| Základní údaje | |
| Hmotnost | 3,4 kg |
| Délka | 943 mm |
| Délka hlavně | 415 mm |
| Typ náboje | 7,62 x 39 mm |
| Kadence | 600-650 ran/min |
| Úsťová rychlost | 750 m/s |
| Zásobování municí | 30 nábojů |
AK-103 je ruská pokročilá verze slavné útočné pušky AK-47, pro náboje 7,62 x 39 mm. Je kombinací a vylepšením vývoje AK-74 a AK-101 s použitím plastů namísto kovových a dřevěných komponent všude tam, kde je to možné pro snížení celkové hmotnosti. AK-103 může být kombinován s taktickou svítilnou, laserovým zaměřovačem, teleskopickým zaměřovačem, tlumičem nebo vrhačem granátů GP-30.
V ruské armádě je vybavenost samopalem AK-103 limitována pouze pro vybrané jednotky, zároveň je však exportován do jiných zemí jako například Venezuela. Během povstání[kdy?] v červené mešitě v Islamabádu používaly pákistánské speciální jednotky AK-103.[zdroj?]
Obsah |
Konstrukce [editovat]
Rozdíly oproti sérii AKM obsahují pozměněné zadní a přední radiální čepy, společně s pravoúhlým plynovým blokem, přední část zaměřovače je ve stylu AK-74, nálitek na bajonet a výstupek pro uchycení příslušenství, je použit černý žebrovaný zásobník na 30 střel konstruován ze syntetické pryskyřice (kterýžto je také AKM kompatibilní), z AK-74 používá i tzv. úsťovou brzdu (ta omezuje nechtěný samozdvih při střelbě), má černou syntetickou pažbu s tepelným štítem.
AK-104 je kompaktní verzí AK-103. Kombinuje výhody staršího AKS-74U a novější verze samopalů AK-74, disponuje přesnější palbou. Je rovněž pro munici 7,62 x 39 mm.
Zbraň byla vyvíjena zároveň s AK-103 a AK-101 společně s vylepšenými verzemi AK-74, AKS-74U a AKM samopalů.
Uživatelé [editovat]
– Ruská zbrojovka Ižmaš brzy[kdy?] vydá licenci indickým zbrojním závodům, s kterými jsou vyjednávání v pokročilém stádiu.[zdroj?] Mluvčí společnosti Alexander Xavarzin prohlásil „Montáž AK-103 začne během několika málo let a výroba v plném rozsahu započne, jakmile se dořeší přesun technologií“.
– Samopal AK-103 byl schválen pro službu pod ministrem práva ruské federace. Je tedy, mimo jiné, používán personálem, který hlídkuje v trestaneckých koloniích.
– V květnu 2005 venezuelské ministerstvo obrany podepsalo kontrakt s ruskou společností Rosoboronexport pro zakoupení 100 000 samopalů AK-103 společně s koupí strojního zařízení a technologií pro domácí výrobu vhodné munice.[1] Venezuela přijala její první dodávku čítající 30 000 kusů samopalů 3. června 2006. Druhá dodávka 32 000 AK-103 dorazila 30. srpna. Třetí a zatím poslední dodávka pak 29. listopadu 2006. Samopaly mají nahradit okolo 60 000 belgických samopalů FAL zakoupených v roce 1953, společně s několika dalšími samopaly FAL vyrobenými na místě. Výrobní závod pro ruské samopaly v Maracay by měl být plně operativní během roku 2010, s výrobní kapacitou 50 000 kusů za rok.[2][3]
Související články [editovat]
- AK-107 (včetně AK-108)
- Seznam ruských zbraní
Reference [editovat]
- ↑ http://www.comunidadesegura.org/?q=es/node/30805
- ↑ http://english.eluniversal.com/2006/12/07/en_eco_art_07A812807.shtml
- ↑ http://www.scoop.co.nz/stories/WO0703/S00423.htm
