Aššurbanipalova knihovna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Aššurbanipalova knihovna
Loewenjagd -645-635 Niniveh.JPG
Aššurbanipal, zakladatel knihovny, jediný vzdělaný asyrský král, na královském lovu
Země Novoasyrská říše
Zaměření Snaha dát dohromady všechny lidské vědomosti tehdejší doby
Založena 7. století př. Kr.
Knihovní fond
Knihovní fond Cca. 5000 hliněných tabulek

Aššurbanipalova knihovna byla vyhlášená starověká knihovna v Ninive, jednom z hlavních měst Asýrie. Byla založena novoasyrským králem Aššurbanipalem někdy kolem poloviny 7. století př. Kr. Po Aššurbanipalovi vládli již jen 4 králové[p 1], poté byla Asýrie zničena Babylóňany a Médy.

Aššurbanipal je známý jako jediný asyrský král, který o sobě (ve svých nápisech) tvrdí, že umí číst i psát. Prezentoval se svým vzděláním, pravděpodobně z toho důvodu inicioval vznik knihovny. Ta obsahovala nejrůznější texty: Eposy, mýty, kultovní texty, modlitby, zákony, lexikální i gramatické texty, díla věnující se lékařství, matematice, astronomii a další. Knihovna se skládala z přibližně pěti tisíc hliněných tabulek.[1] [p 2]

Vznik a umístění knihovny[editovat | editovat zdroj]

Vznik knihovny inicioval král Aššurbanipal, který vysílal do všech koutů své říše písaře, aby opisovali staré knihy.[2] Mnoho tabulek obsahuje větu Ze starého prvopisu opsáno a potom ověřeno, což ukazuje, že písaři museli pečlivě dbát na přesný přepis. Části některých textů obsahují slova jako nevím, zničeno či setřeno. Vznikaly také obsahy a výtahy z knih. Uchovávání tabulek je záhadou. Sir Austen Henry Layard, který vykopal Ninive[p 3], ve své zprávě píše pouze o dvou místnostech, ve kterých knihy byly. Je možné, že se sem tabulky propadli z hořejší místnosti zvané Lví pokoj. Některá díla obsahovala i přes sto tabulek.[3]

Označení a zkatalogizování tabulek[editovat | editovat zdroj]

Každá hliněná tabulka má své jméno a pořadové číslo. Slavný epos Enúma eliš se skládá ze sedmi tabulek, přičemž každá tabulka má nadpis Enúma eliš a pořadové číslo (1, 2, 3 ad.). Řádek, kterým např. první tabulka skončila, byl na začátku tabulky druhé, čímž byla určena správná návaznost textu. Větší tabulky obsahují jméno písaře a označení vlastníka ((Palác) Aššurbanipala, krále světa, krále Asýrie).[4] Co se týče katalogů, zachovaly se pouze zlomky. Celkový katalog, existoval-li, nebyl nalezen. Nalezené zlomky jsou dvojího druhu:

  • Tabulkové katalogy - obsahují počáteční slova jednotlivých tabulek s počtem řádků
  • Sériové katalogy - shrnují tituly různých sérií.[4] [p 4]
Hliněná klínopisná tabulka zobrazující novoasyrského krále Aššurbanipala jako velekněze.

Forma tabulek a jazyk[editovat | editovat zdroj]

Texty byly "písaři" ryty (resp. obtiskovány) do hliněných tabulek písmem zvaným klínopis. Významné tabulky byly vypalovány, takže požár královského paláce tabulky paradoxně zachránil, i když se rozbily na více kusů.[5] Nově vytvářené opisy byly ryty v asyrské formě akkadštiny.[p 5]

Slavná díla v Aššurbanipalově knihovně[editovat | editovat zdroj]

V knihovně se našla některá známá díla, zejména pak epos o stvoření světa Enúma eliš a Epos o Gilgamešovi.[6] Příběh o uruckém králi Gilgamešovi byl velice důležitý pro další rozvoj literatury. Obsahuje mnoho později použitých motivů (vznik světa, vznik člověka, potopa).[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Po Aššurbanipalovi vládli králové Aššur-etel-iláni, Sín-šumu-líšir, Sín-šarra-iškún a Aššur-uballit II. (611–609/606).
  2. Vysokoškolská učebnice Dějiny Mezopotámie od autorů Nováková, Pecha, Rahman uvádí, že knihovna obsahovala až 25 000 tabulek (str. 181).
  3. První výkopy dělal Francouz Paul-Émile Botta, který objevil a vykopal ruiny paláce ležícího poblíž Ninive. Botta si myslel, že objevil samotné město.
  4. Francouzský asyrolog Joachim Menant ve svém díle La Bibliothéque de Pallais de Ninive (Paříž 1880) tvrdí, že díla v knihovně byla uspořádána podle schématu: Historie, zákon, věda, magie, dogma, legendy.
  5. Akkadština je starý, dnes již mrtvý semitský jazyk.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. Praha : Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3. S. 23.  
  2. BIČ, Miloš. Při řekách babylónských. Praha : Vyšehrad, 1990. ISBN 80-7021-032-X. S. 72.  
  3. CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. Praha : Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3. S. 23 - 24.  
  4. a b CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. Praha : Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3. S. 24.  
  5. CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. Praha : Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3. S. 24 - 25.  
  6. KOLEKTIV, AUTORŮ. Dějiny Mezopotámie. Praha : Karolinum, Nakladatelství Univerzity Karlovy, 1998. ISBN 80-7184-416-0. S. 181.  
  7. PROKOP, Vladimír. Dějiny literatury od starověku do počátku 19. století aneb Od Mezopotámie po naše národní obrození. Sokolov : Sokolov : O.K. - Soft, 2001?. S. 3.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. Praha : Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2002. S. 247 s..  
  • KOLEKTIV, AUTORŮ. Dějiny Mezopotámie. Praha : Karolinum, Nakladatelství Univerzity Karlovy, 1998. S. 266 s..  
  • BIČ, Miloš. Při řekách babylónských. Praha : Vyšehrad, 1990. S. 382..  

Související články[editovat | editovat zdroj]