Tuchomyšl
| Tuchomyšl | |
|---|---|
 | |
| Lokalita | |
| Charakter | zaniklé sídlo |
| Obec | Ústí nad Labem |
| Okres | Ústí nad Labem |
| Kraj | Ústecký |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°38′52″ s. š., 13°57′28″ v. d. |
| Základní informace | |
| Katastrální území | Tuchomyšl (5,76 km²) |
| Nadmořská výška | 160 m n. m. |
  Tuchomyšl | |
| Další údaje | |
| Zaniklé obce.cz | 1011 |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tuchomyšl (německy Schönfeld) je zaniklá vesnice, která se nacházela zhruba kilometr západně od Trmic v okrese Ústí nad Labem na severu Čech. V polovině sedmdesátých let 20. století postupně zcela zanikla z důvodu rozšiřování povrchové těžby hnědého uhlí. Tuchomyšl ležela v katastrálním území Tuchomyšl o výměře 576,05 hektarů.[1]
Historie
[editovat | editovat zdroj]V roce 1868 zde byla založena Albertova šachta, pozdější Prokop Holý a roku 1872 Otto-Ernestova šachta. Po otevření dolu Barbora III. se vše podřídilo těžbě uhlí. Roku 1966 bylo z katastru obce vyčleněno 76,77 ha pozemků pro těžbu. V roce 1972 byla vyhlášena stavební uzávěra pro obce Tuchomyšl, Vyklice a Lochočice. Roku 1974 byl otevřen velkolom Chabařovice, a tím začal zánik těchto obcí. Byly likvidovány během let 1974 až 1977. Tuchomyšl byla rozlohou největší obec. Rozkládala se na ploše 496 hektarů. V době bourání měla 184 domů a 900 obyvatel, občanskou vybavenost jako nádraží, poštu, školy, kina, sportovní kluby a další.
Roku 1902 v katastrálním území vesnice fungovaly důl Adolf Arnošt Chabařovického uhelného těžařstva Saxonia a důl Albert hraběnky Marie Antonie Silva-Tarouca. O pět let později důl Adolf Arnošt zaměstnával 329 pracovníků a vyprodukoval asi 185 tisíc tun uhlí.[2]
Na místě zaniklé obce byla 15. června 2001 zahájena rekultivace mokrou cestou (zatápěním), díky které vzniklo jezero Milada.
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Při sčítání lidu v roce 1921 ve vsi žilo 1 299 obyvatel (z toho 618 mužů), z nichž bylo pět set Čechoslováků, 791 Němců a osm cizinců. Většina (921 osob) se hlásila k římskokatolické církvi a 340 lidí bylo bez vyznání. Kromě nich ve vsi žilo 27 evangelíků, sedm členů církve československé a čtyři příslušníci nezjišťovaných církví.[3] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 1 510 obyvatel: 620 Čechoslováků, 873 Němců a sedmnáct cizinců. Počet katolíků vzrostl na 1 005 a lidí bez vyznání na 434. Dále v Tuchomyšli žilo 43 evangelíků, dvacet členů církve československé, pět židů a tři členové nezjišťovaných církví.[4]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 542 | 710 | 817 | 1 084 | 1 301 | 1 299 | 1 510 | 1 126 | 1 141 | 900 |
| Domy | 71 | 82 | 87 | 93 | 115 | 124 | 162 | 224 | 202 | 184 |
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]Kostel sv. Martina, poprvé doložený k roku 1352, byl zbořen spolu s vesnicí v sedmdesátých letech 20. století. V kostele se nacházel zvon o průměru 40 cm, o němž není známo nic dalšího, a dále zvon s českým nápisem a reliéfy svatého Václava, svatého Ivana a svaté Ludmily. V kostele se nacházely varhany od varhanáře Karla Eisenhuta z roku 1882, které byly přemístěny v sedmdesátých letech 20. století do kostela svatého Václava v Roudníkách.[6]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2010-11-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-25.
- ↑ Dějiny města Chabařovic. Příprava vydání Kristina Kaiserová, Vladimír Kaiser. Chabařovice: Město Chabařovice, 1998. 190 s. ISBN 80-902278-1-3. S. 112.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 185.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 387.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2020-03-08]. Kapitola Ústí nad Labem. Dostupné online.
- ↑ HONYS, Vít. Osudy varhan severočeské těžební oblasti. Zprávy památkové péče. 2016, roč. 76, čís. 3, s. 302.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Dějiny zaniklých obcí – Tuchomyšl. Ústí nad Labem: Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, Okresní národní výbor v Ústí nad Labem a okresní archiv 1988.
- Dějiny zaniklých obcí – Vyklice, Lochočice a Otovice. Ústí nad Labem: Okresní národní výbor v Ústí nad Labem a okresní archiv 1987.
- KLIK, Josef. Národnostní poměry v Čechách od válek husitských do bitvy bělohorské. Praha: Historický klub, 1922, s. 147.
- PINC, F.; KOLÁŘ, A. Vlastivědné výlety z Ústí n. L.. Ústí nad Labem: Nakladatelství Krajského národního výboru, 1957. 246 s. Kapitola Všebořice, Střížovice, Běhání, Tuchomyšl, s. 59–64.
- ŠPAČEK, Petr. Tak to bylo na Ústecku: Střekov, Sebuzín, Brná nad Labem, Svádov, Vaňov, Hostovice, Tuchomyšl, Předlice, Všebořice, Bukov, Skorotice, Božtěšice, Stříbrníky, Dobětice, Neštěmice a Mojžíř na starých pohlednicích a fotografiích. Ústí nad Labem: Statutární město Ústí nad Labem, 2009. 272 s. (Ústecká vlastivěda). ISBN 978-80-86646-28-2.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tuchomyšl na Wikimedia Commons - Katastrální mapa katastru Tuchomyšl na webu ČÚZK
- Tuchomyšl na serveru Zaniklé obce
