Povodeň

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Další významy jsou uvedeny na stránce Povodeň (rozcestník).
Rozvodněná Berounka v obci Hlásná Třebaň v srpnu 2002
Povodeň na řece Metuji v Novém Městě nad Metují v roce 1997
Přívalové, chybně též bleskové povodně vznikají v důsledku přívalových dešťů
Otvory v mostu napomáhají průtoku vody při povodních.

Povodeň je přírodní jev způsobený rozlitím nadměrného množství vody v krajině mimo koryta vodních toků. Jejími následky mohou být různě velké škody na majetku, ekologické škody či oběti na lidských životech. Povodně způsobují škody zejména domácnostem, infrastruktuře a podnikatelským subjektům, které se nacházejí v přirozených záplavových územích. I když povodňové škody lze snížit odstěhováním od vodních toků, lidé tradičně žili a pracovali v jejich blízkosti, protože země je zde většinou plochá a úrodná a řeky nabízí dopravní možnosti. Některé povodně se vyvíjejí pomalu, zatímco jiné, jako přívalové povodně, se mohou vyvinout během několika minut, a to i daleko od vodních toků (např. z erozí ohrožených polí, rozsáhlých nepropustných ploch) nebo bez viditelných známek deště. Povodně mohou být lokální, ovlivňující blízké okolí vzniku, nebo velmi rozsáhlé, ovlivňující celé povodí.

Vymezení pojmů[editovat | editovat zdroj]

Na tuto kapitolu jsou přesměrována hesla záplava a zátopa.
Povodeň
výrazné přechodné zvýšení hladiny vodního toku, ať již v důsledku náhlého zvětšení průtoku (např. v důsledku dešťových srážek a/nebo tání sněhu), nebo zmenšením průtočnosti koryta (ledovou zácpou, ucpáním mostních otvorů apod.).
Záplava
vylití vody z koryta v důsledku povodně.
Záplavová čára
křivka odpovídající průsečnici hladiny vody se zemským povrchem při zaplavení území povodní[1]
Záplavové území
území vymezené záplavovou čárou[1]

Povodně podle pojišťoven[editovat | editovat zdroj]

Pojišťovny rozlišují povodně a záplavy jinak:[2][3]

Povodeň
je zaplavení území vodou, která se vylila ze břehů vodních toků nebo vodních nádrží (přehrad a rybníků), nebo která tyto břehy a hráze protrhla.
Záplava
je vytvoření souvislé vodní plochy, která po určitou dobu stojí nebo proudí a může být způsobena i z jiných zdrojů než vodních toků, např. dešťovými srážkami, táním sněhu, z vodovodních zařízení a nádrží apod.

Z pohledu zasaženého či postiženého předmětu tedy lze způsob namočení rozlišit podle směru, ze kterého voda přišla. Uvažujme dům v mírném svahu:

zátopa
přichází odspodu: Sklep je zatopen spodní vodou, které do něj vyvzlínala při zvýšení hladiny spodní vody. Anebo je dům zatopen vodou z rybníka, jehož hladina běžně bývá pod úrovní domu, ale při dané události natolik vystoupala, že dosáhla až dolní strany domu.
záplava
přichází shora: Na pole nad domem napadlo přívalovým deštěm tolik vody, že suché strouhy kolem domu, které při běžném dešti vodu od domu odvádí, tentokrát nestačily, a voda se nahrnula až do domu. Takto se voda dostala i do sklepa, že do něj natekla okny jako vodopády, když skleněné tabule světlíků na horní straně domu vnější tlak vody nevydržely a praskly.

Povodně podle zákona[editovat | editovat zdroj]

Dělení povodní z hlediska zákona o vodách:

Přirozené povodně
povodně vzniklé především shodou přírodních podmínek v povodí vodního toku v daném místě
Zvláštní povodně
povodně, jež nevznikly z přírodních příčin, ale v důsledku technické závady či havárie na nějakém vodním díle v povodí příslušného vodního toku

Význam povodní[editovat | editovat zdroj]

V některých oblastech (Egypt a Mezopotámie) byly nebo jsou pravidelné povodně očekávanou podmínkou zemědělství. Na ochranu farem a měst některé řeky – náchylné k povodním – mají rozšířené a propracované systémy hrází postavených kolem jejich břehů a měst. Ale zadržováním povodňových vod tyto hráze mohou způsobit mnohem větší proud v místech, kde se protrhnou. Kontrola každoročních povodní hrázemi a přehradami též předchází nanášení sedimentů na úrodnou půdu. Každoroční cyklus povodní měl velký význam v mnoha raných zemědělských kulturách, nejznámější jsou Starověký Egypt na řece Nil a Mezopotámie na řekách Eufrat a Tigris, velkou roli hrály povodně i ve staré Číně.

Hlavní příčiny povodní[editovat | editovat zdroj]

Monzunové deště mohou způsobit ničivé povodně v některých rovníkových zemích, např. v Bangladéši, kvůli jejich rozšířeným periodám.

Hurikány mají množství různých vlastností, které spolu mohou způsobit devastující povodně. Jednou vlastností jsou vlny vysoké do 8 metrů, způsobené předním okrajem hurikánu, když se hýbe z moře na pevninu. Další je velké množství dešťových srážek spojených s hurikány. Oko hurikánu má extrémně nízký tlak, proto hladina moře může vystoupit o několik metrů v oku bouřky. Tento typ pobřežní povodně se vyskytuje v Bangladéši pravidelně.

Sekundární příčinou povodní podle Štefana Vaľo je nadměrné zhutnění povrchu lesních cest, vytvořených a určených pro svoz dřeva. Těžká lesní technika odkryje půdní profil a uježděním jej zpevní. Většinou jsou cesty v topologii sbíhajících se svážnic a při dešti tak fungují jako silné odvodňovací kanály. Les ztrácí přirozenou vlastnost zadržování a vsakování povrchové vody. Výsledek sucha v zemi jsou tzv. bleskové povodně bezprostředně po srážkách, dále snižování hladiny spodní vody v postižené oblasti, následné zvýšení sucha v obdobích bez srážek. Při dešti se lesní cesty stávají ještě větším rizikem, protože voda rychle odnáší povrchovou lesní půdu, narušuje do té doby stabilní lesní ekosystém.

Nebezpečí povodní ve světě[editovat | editovat zdroj]

V zemích západní Evropy jsou řeky, náchylné na povodně, často pozorně řízené. Ochrana jako protipovodňová hráz, břehová hráz, nádrže a splavy se používají na prevenci vylití řek z břehů. Přímořské povodně byly řešené v Evropě pomocí pobřežní ochrany, jako je např. mořské zdi a obnova pobřeží. Například Londýn je chráněn od povodní velkou mechanickou bariérou přes řeku Temže, která je aktivována, když hladina moře dosáhne určitého bodu, bariéry jsou plně v provozu přibližně za půl hodiny. Benátky budou jako i celá laguna nyní také chráněny podobným systémem, zde je ale ohrožuje spíše příliv, než rozvodněné řeky. Největší a nejpropracovanější povodňové ochrany má ovšem Nizozemí, kde jsou označované jako vodní díla v říční deltě. Staletí boje s vodou naučila Nizozemce, jak získávat půdu a bránit se záplavám. Největší rozsah mívají povodně ovšem v Asii, např. v Bangladéši: když dojde k rozvodnění Gangy a Brahmaputry, je pod vodou většina území státu.

V Evropě od roku 1500 bylo na různých částech identifikováno 9 povodňových období.[4] Jsou to období 1500-1516, 1564-1576, 1592-1636, 1636-1660, 1756-1792, 1840-1872, 1864-1892, 1916-1940 a 1992-2016.[5][6]

Základní druhy povodní v Česku[editovat | editovat zdroj]

  • letní povodně způsobené déletrvajícími regionálními srážkami o velké intenzitě s vysokými úhrny, projevující se výraznými důsledky na středních a větších vodních tocích,
  • přívalové povodně způsobené krátkodobými srážkami s velkou intenzitou představují lokální ohrožení, jehož výskyt je možný na celém území státu s možnými katastrofálními důsledky na menších vodních tocích odvodňujících zejména sklonitá území; závažnost ohrožení zvětšuje obtížnost přesnějších předpovědí těchto událostí,
  • zimní a jarní povodně způsobené rychlým táním sněhové pokrývky, často v kombinaci s dešťovými srážkami; tyto povodně zasahují nejčastěji podhorské vodní toky a při rozsáhlejším oteplení v kombinaci s dešti zasahují i velké nížinné vodní toky,
  • povodně způsobené ledovými jevy na vodních tocích v zimním období způsobené ledovými nápěchy nebo zácpami, které mohou vzniknout na vodních tocích všech kategorií; intenzitu povodně určují kombinace místních podmínek v korytech vodních toků a výskytu příčinných meteorologických jevů (dlouhá mrazová období střídaná teplotními inverzemi nebo prudkým oteplením),
  • zvláštní povodně jsou povodně způsobené umělými vlivy, tj. situacemi, které mohou nastat při stavbě nebo provozu vodních děl, při narušení vzdouvacího tělesa, při poruše hradících konstrukcí výpustných zařízení, nebo při řešení kritických situací z hlediska bezpečnosti vodních děl.

Povodně v Česku[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam povodní v Česku.

Na území Česka dochází k rozlivu vody mimo koryta vodních toků při povodňových situacích s 1% pravděpodobností výskytu (tzv. stoletá voda) na celkové ploše 2 481,9 km² území v okolí vodních toků, z toho plocha 1 303,4 km² je nějakým způsobem chráněna na častěji se vyskytující povodně. Pro vznik povodní v podmínkách Česka jsou v naprosté většině případů rozhodující meteorologické příčinné jevy, jejichž důsledky se projeví přímo na území státu. Povodně přicházející ze sousedních států se mohou vyskytovat ve významnějším rozsahu pouze na Dyji a částečně na horní Lužnici. Významné je i ohrožení území Česka v důsledku povodňových situací na Ohři přítoky z území Německa a na Olši a Stěnavě přítoky z Polska.

Povodně jsou přirozenou součástí koloběhu vody v krajině. Vedle meteorologických jevů je pro povodňové situace druhým hlavním určujícím faktorem i způsob využití a nakládání s pozemky v jednotlivých povodích.[7]

V Česku je zároveň možné dlouhodobě pozorovat vysokou míru dobročinnosti v době povodní.

„Bereme-li v úvahu srovnatelné země, jako je Slovensko, Maďarsko či Polsko, dávají Češi mnohem více,“ říká ředitel nadace Člověk v tísni Šimon Pánek.[8]

Pomoc Češi nabízejí jak individuálně, tak prostřednictvím neziskových organizací – velmi aktivními jsou např. Charita ČR, Člověk v tísni nebo ADRA. Tyto organizace nejen dbají na distribuci akutní pomoci, ale soustředí se i na měsíce poté, co voda opadne. Nabízejí např. psychologickou pomoc, pomáhají s bydlením, odklízejí škody. Člověk v tísni také do oblasti vysílá tzv. mobilní tým, který se zaměřuje také na dluhové a právní poradenství, které je pro lidi postižené povodní velmi důležité.[9]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Vyhláška č. 236/2002 Sb. Ministerstva životního prostředí o způsobu a rozsahu zpracovávání návrhu a stanovování záplavových území
  2. Pojišťovny rozlišují záplavu a povodeň, mnozí poškození tak nic nedostanou. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2020-07-03]. Dostupné online. 
  3. Povodeň nebo záplava?. www.triglav.cz [online]. [cit. 24-05-2010]. Dostupné v archivu pořízeném dne 24-05-2010. 
  4. Vienna University of Technology. Flood data from 500 years: Rivers and climate change in Europe. phys.org [online]. 2020-07-22 [cit. 2023-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. https://media.springernature.com/lw685/springer-static/image/art%3A10.1038%2Fs41586-020-2478-3/MediaObjects/41586_2020_2478_Fig2_HTML.png - Current European flood-rich period exceptional compared with past 500 years, Günter Blöschl, obrázek 2
  6. https://media.springernature.com/lw685/springer-static/image/art%3A10.1038%2Fs41586-020-2478-3/MediaObjects/41586_2020_2478_Fig3_HTML.png - Current European flood-rich period exceptional compared with past 500 years, Günter Blöschl, obrázek 3
  7. Koncepce řešení problematiky ochrany před povodněmi v České republice s využitím technických a přírodě blízkých opatření [online]. Ministerstvo zemědělství České republiky, 2010-11 [cit. 2023-04-25]. Dostupné online. 
  8. WALLEROVÁ, Radka. Češi jsou přeborníky v dobročinnosti. Učily nás povodně i okupace. iDnes.cz. 20.1.2010. Dostupné online. 
  9. Archivovaná kopie. www.clovekvtisni.cz [online]. [cit. 2017-04-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-02-16. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FANTA, Josef; PETŘÍK, Petr. Povodně a sucho: krajina jako základ řešení. Průhonice: Botanický ústav AV ČR, 2014. ISBN 978-80-86188-44-7
  • KOZÁK, Jan T.; a kolektiv: Povodně v českých zemích. Praha: Professional Publishing, 2007. ISBN 978-80-86946-39-9
  • LANGHAMMER, Jakub; a kolektiv: Povodně a změny v krajině. Praha: Katedra fyzické geografie a geoekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Ministerstvo životního prostředí České republiky, 2007. ISBN 978-80-86561-86-8
  • SLAVÍKOVÁ, Lenka; a kolektiv: Ochrana před povodněmi v urbanizovaných územích. Praha: IREAS, 2007. ISBN 978-80-86684-48-2

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Situace na vodních tocích[editovat | editovat zdroj]