Kopřiva dvoudomá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxKopřiva dvoudomá
alternativní popis obrázku chybí
Kopřiva dvoudomá
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Magnoliopsida)
Řádrůžotvaré (Rosales)
Čeleďkopřivovité (Urticaceae)
Rodkopřiva (Urtica)
Binomické jméno
Urtica dioica
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) je v Česku nejznámější a nejrozšířenější zástupce rodu kopřiva. Ve střední Evropě je v současné době vnímána jako expandující druh. Je ale také široce využívána jakožto léčivá bylina či jako důležitá část potravy kachňat či housat při malochovu této drůbeže. V České republice se kromě ní běžně vyskytuje ještě její menší a méně nápadná příbuzná kopřiva žahavka.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • Urtica major, Kanitz 1862

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Přirozeně se vyskytuje na severní polokouli, jakožto invazní druh se šíří v Jižní Americe. V České republice je rozšířena po celém území a ve všech výškových stupních. V současné době se velice šíří a vytváří husté vysoké porosty.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Kopřiva dvoudomá

Statná vytrvalá dvoudomá bylina dorůstající výšky 50–150 cm, výjimečně až 2 metrů. Lodyhy jsou přímé, nevětvené (pouze u vyšších rostlin se však v horní polovině větvit mohou). V zemi vytváří plazivý žlutavý oddenek. Listy jsou řapíkaté, široce vejčité až kopinaté, špičaté a pilově zubaté. Kvete od června do října. Samčí květenství jsou latovitá, přímá a převislá, samičí klasovitá nebo hroznovitá a kratší, během květu přímá, odkvetlá nicí. Okvětí je zelenavé. Květy jsou jednopohlavné, zpravidla dvoudomé, výjimečně se vyskytují jednodomá uspořádání, v tom případě bývají květenství většinou jednopohlavná. Plodem jsou vejčité nažky. Celá rostlina je pokryta žahavými chlupy. Dříve se mělo za to, že tyto žahavé chlupy obsahují kyselinu mravenčí, poslední výzkumy ale ukazují, že je to směs tří chemikálií – histaminu na podráždění kůže, acetylcholinu na vyvolání pocitu pálení a serotoninu na zvýšení účinků dvou předchozích látek.

Předchozí stručný popis nemůže být vyčerpávající už proto, že jde o velice proměnlivý druh nabývající mnoha rozličných forem. Díky tomu existuji samozřejmě i popisy mnoha vnitrodruhových taxonů na bázi poddruhů a variet, ovšem jejich hodnota je často značně pochybná.

Stanoviště a ekologie[editovat | editovat zdroj]

Kopřiva dvoudomá

Kopřiva dvoudomá je nitrofilní druh, který hojně roste na rumištích, v pobřežních porostech, v příkopech podél cest, lužních či vlhkých suťových lesích a okolo plotů od nížin až do hor. Kopřiva je ovšem vnímána též jako nevítaný plevel na zahrádkách, na loukách poblíž chat a chalup či v příkopech. Pravidelný pokos ji ale celkem spolehlivě potlačuje.

Motýli[editovat | editovat zdroj]

Kopřiva je živnou rostlinou pro housenky např. babočky kopřivové, babočky paví oko, babočky síťkované, babočky bílé C či babočky admirál.

Obsah látek[editovat | editovat zdroj]

Sbírá se list (Folia urticae) nebo nať (Herba urticae), někdy i oddenek (Radix urticae) či květ (Flos urticae). Drogu je možné sbírat od jara do září, nejlépe ale pouze od jara do konce května, kdy bývá nejúčinnější. Suší se co možná nejrychleji ve stínu, při umělém sušení by teplota neměla přesáhnout 50 °C. Listy obsahují množství chlorofylu (až 1 %), asi 15 % minerálních látek, z nichž důležitý je zejména hořčík, dále karotenoidy, flavonoidy, organické kyseliny, již výše uvedené aminy, acetylcholin (asi 1%), histamin (asi 0,5 %) a serotonin (asi 0,02 %), sacharidy (např. arabinózu, galaktózu, glukózu, manózu), vitamíny (např. B2 a zejména v mladých listech vitamín C), aminokyseliny, glukoniny (snižují hladinu krevního cukru), třísloviny (které "zastavují krvácení"), fytoncidy, kyseliny šťavelovou, mravenčí, octovou, pantotenovou (B6), křemičitou [zdroj?] (která má zřejmě močopudné účinky) a další látky.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Oblast léčitelství[editovat | editovat zdroj]

Sušené listy kopřivy
Žahavé chlupy kopřivy (trichomy)

Kopřiva dvoudomá je sbírána jako léčivá rostlina. Sbírá se list, používá se čerstvý nebo sušený. Říká se, že účinné látky obsahuje jen kopřiva sklizená do 15. května.[zdroj?] Použití kopřivy v léčitelství je velmi rozmanité: Chlorofyl působí povzbudivě na metabolismus a zároveň působí proti chudokrevnosti, dále působí jako antirevmatikum, protizánětlivě, dezodoračně a urychluje hojení ran. Kopřivová droga také účinkuje jako kardiotonikum, antidiabetikum[2] (při lehčích formách cukrovky, kdy ještě není nutné píchat si inzulín), antivirově (zejména proti virům chřipky), podporuje činnost slinivky a vaječníků, pomáhá při bronchiálním astmatu, působí močopudně, zastavuje krvácení, zlepšuje prokrvení vnitřních orgánů, osvědčila se i při chorobách jater, žlučníku a ledvin i jako prostředek podporující tvorbu mateřského mléka, kořene se užívá zejména zevně proti vypadávání vlasů (hrst kopřivových kořenů se 10 minut vaří v 0,5 l vinného octa a takto získaný odvar se denně vtírá do pokožky hlavy), samčí květy údajně zvyšují plodnost mužů.[zdroj?]

Kopřiva se nejčastěji podává ve formě odvaru nebo nálevu (1 čajová lžička drogy na šálek vody, podává se 3× denně). Kopřivový čaj pomáhá k celkovému pročištění organismu, posiluje cévní systém a pomáhá proti revmatickým bolestem. Čerstvá vylisovaná šťáva z mladých kopřiv pročistí krev a zbavuje stresu. Dva šálky mladých kopřiv rozmixujeme v malém množství vody a přefiltrujeme. Užívají se tři týdny dvě lžíce denně.

Za mírně toxické jsou považovány čerstvé rostliny, které způsobují na pokožce pálení a puchýřky, šťáva z rostlin může způsobovat průjmy.[3] Sušením nebo varem se však toxické látky ničí a kopřivu lze pak podávat i dlouhodobě a bez jakýchkoliv kontraindikací.[zdroj?]

Gastronomie[editovat | editovat zdroj]

Jako důležité obohacení potravy se čerstvě nasekané listy kopřivy přidávají do potravy drůbeži a je doporučována ke konzumaci lidem, považována je za doplněk mezi kořením a zeleninou. Je vhodná k výrobě špenátu, k okořenění jarní polévky. Přidává se též do nádivky či jako příloha k masu.[4]

Existují také kopřivová piva.[5]

Jiné využití[editovat | editovat zdroj]

Je považována za přadnou rostlinu, kopřivová vlákna jsou ovšem podřadné kvality. Kopřivový extrakt se přidává do průmyslově vyráběných šamponů, v domácích podmínkách lze vyrobit šampon z listů nebo kořene kopřiv.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
  2. ↑ A Systematic Review of Efficacy and Safety of Urtica dioica in the Treatment of Diabetes - SciAlert Responsive Version. scialert.net [online]. [cit. 2020-05-29]. DOI: 10.3923/ijp.2011.161.170. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ RODRIGUEZ-FRAGOSO, Lourdes; REYES-ESPARZA, Jorge; BURCHIEL, Scott. Risks and Benefits of Commonly used Herbal Medicines in México. Toxicology and applied pharmacology. 2008-02-15, roč. 227, čís. 1, s. 125–135. PMID: 18037151 PMCID: PMC2322858. Dostupné online [cit. 2020-05-29]. ISSN 0041-008X. DOI 10.1016/j.taap.2007.10.005. PMID 18037151. 
  4. ↑ KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Kopřiva dvoudomá, s. 212. 
  5. ↑ Kopřivové pivo. www.pivovary.info [online]. [cit. 2013-10-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-10-29. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Květena České republiky, díl 1 / S. Hejný, B. Slavík (Eds.). Vyd. 2. - Praha : Academia, 2003. - str. 534 - ISBN 80-200-0643-5
  • Herbář léčivých rostlin, díl 2, autoři J.Janča, J. A. Zentrich

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kopřiva_dvoudomá&oldid=23737638“