Kdyně
| Kdyně | |
|---|---|
 Pohled ze severu od Podzámčí | |
 | |
| znak | |
| Lokalita | |
| Status | město |
| Pověřená obec | Kdyně |
| Obec s rozšířenou působností | Domažlice (správní obvod) |
| Okres | Domažlice |
| Kraj | Plzeňský |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°23′27″ s. š., 13°2′23″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 5 235 (2023)[1] |
| Rozloha | 28,74 km²[2] |
| Nadmořská výška | 455 m n. m. |
| PSČ | 345 06 |
| Počet domů | 1 191 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 10 |
| Počet k. ú. | 8 |
| Počet ZSJ | 11 |
| Kontakt | |
| Adresa městského úřadu | Náměstí 1 345 06 Kdyně radnice@kdyne.cz |
| Starosta | Oskar Hamrus |
| Oficiální web: www | |
  Kdyně | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 553786 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kdyně (německy Neu Gedein) je město v okrese Domažlice v Plzeňském kraji. Včetně místních částí tu žije přibližně 5 200[1] obyvatel. Město se nachází na pomezí Švihovské a Všerubské vrchoviny. Jde o druhé největší město v okrese po Domažlicích.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Písemné prameny se o Kdyni poprvé zmiňují v roce 1369. K roku 1508 se uvádí městečko, šlo však o pozdější Starou Kdyni, která v polovině 16. století vyhořela. K roku 1586 se připomíná dnešní Kdyně, která také patřila pánům z Rýzmberka, od roku 1697 hrabatům ze Stadionu a roku 1840 získala městská práva. V letech 1850–1949 zde sídlil okresní soud.
Koncem 16. století byl městu udělen městský znak a město nabylo práva na týdenní trhy a na dva výroční trhy. Město získalo gotický ráz i když nemělo souvislé hradby, ale pouze dvoje brány na vjezdu do města, které bylo možné uzavřít. Začaly se zde také vybírat cla ze zboží dopravovaného přes zemskou hranici.[4]
Od roku 1624 obyvatelé města nemají být poddaní a (majitelé domů i posluhové) získali nebývale mírnou povinnost pracovat v roce o žních jen na 6 dní a 6 dní jezdit a orat. V té době měla Kdyně již 46 domů. Protože při požáru v roce 1781 shořely doklady s těmito privilegii, pak v roce 1784 tato práva císař obnovil. V roce 1801 si město poprvé zvolilo svého rychtáře a toto pak již bylo trvalým právem. Význam města potvrzuje i přítomnost Francouzů v roce 1805 i návštěva císaře Františka I. v roce 1812. V dubnu 1840 na základě žádosti z roku 1835 byla Kdyně povýšena na město. Po vzniku politického okresu Domažlice se zde nacházel jeden z okresních soudů.
Mezi významná řemesla patřilo tak zvané platýnkářství, tedy šití pytlíků pro mlýny, Od konce 17. století byla Kdyně panstvím rodiny Stadionů. Stala se významným střediskem textilního průmyslu, roku 1678 zde byla založena první textilní manufaktura v Čechách, která v polovině 18. století zaměstnávala 500 pracovníků a na 6000 domácích dělníků a byla tak největším zaměstnavatelem v západních Čechách. V roce 1769 zakoupil tuto manufakturu vídeňský bankéř Jakub Matyaš Schmidt. Na konci 18. století zde bylo 24 mistrů tohoto oboru, 34 tovaryšů a 11 učňů. Město se dále rozrůstalo, v roce 1826 zde bylo 164 domů a 1 428 obyvatel, v roce 1869 pak zde bylo již 224 domů a 1 998 obyvatel. Město se stalo i turisticky atraktivní. Již v roce 1858 zde byl první turistický host. Městu také prospělo postavení nádraží pošumavské železnice v roce 1888.[5]
Dne 5. května 1945 byla Kdyně osvobozena americkou armádou. I když první Jeep se objevil ve městě den předem. Proto se ve Kdyni na Náměstí každý rok koná pietní akt s doprovodným kulturním programem.
Kdyňské strojírny v padesátých až osmdesátých letech 20. století vyráběly textilní stroje. Zdejší zaměstnanec František Šlegl (1921–1979) zde vyvinul vlastní stroj pro šití netkané tapisérie, který si dal pod označením Arachné roku 1967 patentovat[6]. Tapisérie zhotovované touto strojní výrobou se nazývaly aradecor (oproti patentu z brněnské továrny Vlněna (ukončení výroby počátkem devadesátých let 20. století), kde se nazýval artprotis). Po zrušení továrny koncem devadesátých let 20. století, stroj získala výtvarnice Milada Hynková.
První zmínka o škole ve Kdyni pochází ze druhé poloviny 18. století. V současné době se ve Kdyni nachází tři školní budovy. První stojí na Náměstí a pochází z roku 1895. Další stojí v ulici Komenského z roku 1910, ke které byla v roce 1930 přistavěna nová budovy školy. Od té doby nese název Masarykova. A poslední je z roku 2010, je postavena ve stejném areálu jako budova před tím.
Části města[editovat | editovat zdroj]
- Branišov
- Dobříkov
- Hluboká (včetně osady Vítovky)
- Kdyně
- Modlín
- Nové Chalupy
- Podzámčí
- Prapořiště
- Smržovice
- Starec
Od 26. listopadu 1971 do 23. listopadu 1990 k městu patřil i Brnířov.[7]
Samotná Kdyně je rozdělena na dva historické celky Starou Kdyni a (Novou) Kdyni. Toto rozdělení vzniklo po vyhoření původní Staré Kdyně a vybudování obce od základů znovu.
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Město stojí u křižovatky silnice I/22 se silnicí II/184. Na jižním okraji města se nachází stanice Kdyně na železniční trati Horažďovice předměstí – Domažlice.
Sport[editovat | editovat zdroj]
- sportovní stadion – fotbalová hřiště, lehká atletika
- víceúčelové sportovní hřiště – volejbal, košíková, fotbal, tenis, hokejbal, in-line bruslařský areál
- sokolovna (velký a malý sál) – volejbal, košíková, fotbal, gymnastika
- tenisové kurty – dvě antuková hřiště
- kuželna – nově čtyřdráha
- fitness
- jezdectví
- venkovní koupaliště Hájovna
- nová víceúčelová hala u základní školy
- centrum vodní zábavy
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
Muzeum příhraničí[editovat | editovat zdroj]
Muzeum[8] sídlí v rekonstruované budově bývalých přádelen. Expozice je zaměřena zejména na historii regionu, textilní průmysl, zemědělství a na česko-bavorské soužití v příhraničí.
Kostel svatého Mikuláše[editovat | editovat zdroj]
Nejstarší zprávy se o kostelu pochází ze druhé poloviny 14. století. Z původní stavby jsou zachovány fragmenty v budově kostela a části kostelní zdi. V 18. století byly provedeny významné stavební úpravy, věž byla zvýšena a opatřena cibulovitou bání, loď prodloužena a stavba rozšířena. Ke kostelu neodmyslitelně patří nedaleko umístěná budova fary.
Kostel svatého Mikuláše byl vždy kostelem farním, filiálním kostelem byl kostel svatého Jiří v Koutě na Šumavě. Po reorganizaci Plzeňské diecéze v roce 2002 se Kdyně stala sloučenou farností, zahrnující i dřívější samostatné farnosti Loučim, Pocinovice a sv. Anna (Tannaberk).
| Jméno | Životopisná data | Doba působení |
|---|---|---|
| P. Karel Adamec | ||
| P. Miroslav Kratochvíl | *14. 1. 1948 (Dambořice). Vysvěcen v r. 1983 v Českých Budějovicích. Předchozí působiště: Přeštice, Domažlice. | 1. 7. 1988 - působí dosud - zároveň okrskovým vikářem (vikariát Domažlice) |
| P. Josef Nedoma | *25. 9. 1920 (Dolany u Olomouce) - +1988 (Kdyně). Vysvěcen 1. července 1972. | 1. 7. 1985 - 13. 3. 1988 |
| P. Mons. Jindřich Suchánek | *7. 1. 1923 (Vyškov) - +21. 1. 2009 (Mrákov). Vysvěcen 26. června 1949 v Českých Budějovicích. Předchozí působiště: Počátky, Týn nad Vltavou, Myslív a Zavlekov; 1974 - 2009 Mrákov. | 1. 9. 1984 - 30. 6. 1985 (zastupující v době nemoci P. Bohumila Marouše) |
| P. Bohumil Marouš | *19.3. 1921 (Písek) - +4.10.1985 (Charitní domov Moravec). Vysvěcen 5.4.1945 v Praze. Dřívější působiště: od 1.9.1945 Kadov, Seč; od 1.8.1947 sv. Mouřenec, Hartmanice a Dobrá Voda; od 2.9.1949 do 9.5.1960 uvězněn (uranové doly), pak Pozemní stavby Písek; 6.7.1961-5.9.1965 znovu uvězněn; do 15.5.1968 Pozemní stavby Písek; od 15.5.1968 Dolní Lukavice, Řenče. | 1. 5. 1974 - 31. 8. 1984 |
| P. Josef Břicháček | *8. 11. 1928 (Předbořice) - +10. 6. 2004 (Stará Boleslav). Vysvěcen 25.6.1967. Další působiště: 1967 – 1969 Pelhřimov, Veselá a Častrov (kaplan), 1969 - 1974 Kdyně, 1974 – 1990 Zavlekov, 1990 – 1999 Svatá Hora, 1999 - 2001 Pelhřimov, od 2001 Lomec. | 1. 8. 1969 - 30. 4. 1974 |
| P. Václav Roubal | *25. 10. 1916 Chudenice, vysvěcen 14. 6. 1942 | 1. 9. 1959 - 31. 7. 1969 |
| P. Antonín Šmelc | +14. 2. 1961 Lukavice | 1. 11. 1957 - 31. 8. 1959 |
| P. Štefan Pataki | 1. 1. 1953 - 31. 10. 1957 | |
| P. Jan Skala | +30. 11. 1952 Kdyně | 1. 8. 1928 - 30. 11. 1952 |
| Mons. Josef Kavale | 1. 7. 1904 - 29. 2. 1928 | |
| Václav Tůma | 14. 11. 1887 - 10. 1. 1904 | |
| Antonín Heinz | 14. 4. 1864 - 11. 6. 1887 | |
| Vincenc Bauer | 8. 5. 1850 - 9. 12. 1863 | |
| Math. Pittner | ||
| Vojtěch Schimann |
Synagoga[editovat | editovat zdroj]
Nedaleko náměstí je umístěna zachovalá synagoga pocházející z druhé poloviny 19. století. Synagoga ve Kdyni byla vystavěna v novorománském slohu a je jednou z nejzachovalejších staveb svého druhu v Plzeňském kraji. Na základě návrhu Památkového ústavu v Plzni ji prohlásilo Ministerstvo kultury za národní kulturní památku.
Zámeček[editovat | editovat zdroj]
Nedaleko kdyňské fary se nachází budova Zámečku (takto nazýván od roku 1796), historické budovy postavené na místě bývalého panského dvora majitelů Rýzmberského panství. Od druhé poloviny 17. století se v budově střídali úředníci a statkáři. V roce 1903 byl objekt zakoupen Čeňkem Rendlem a přebudován na pension. V současné době je v budově umístěno pohostinství stejného jména.
Další památky města a v okolí[editovat | editovat zdroj]
Na náměstí se nachází radnice z 19. století a secesní budova školy z roku 1893. V okolí Kdyně se nacházejí zříceniny hradů Rýzmberk a Nový Herštejn a zaniklý hrad Příkopy, nad Kdyní pak stojí rozhledna Koráb z osmdesátých let 20. století
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Synagoga -
Autokemp Hájovna -
Rozhledna Koráb -
Pohled přes Starou Kdyni -
Všerubský průsmyk -
Kdyňské panorama -
Domov důchodců -
Pohled od Rýzmberku -
Farní sbor Českobratrské církve evangelické ve Kdyni
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kdyně na německé Wikipedii.
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
- ↑ Muzeum Příhraničí - Oficiální stránky města Kdyně. www.kdyne.cz [online]. [cit. 2023-03-16]. Dostupné online.
- ↑ Historie města Kdyně - Oficiální stránky města Kdyně. www.kdyne.cz [online]. [cit. 2023-03-16]. Dostupné online.
- ↑ [1]
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 37.
- ↑ Muzeum Příhraničí - Oficiální stránky města Kdyně. www.kdyne.cz [online]. [cit. 2023-02-14]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- WENINGER, Václav. Kdyně. Kdyně: Konweg, 1998.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kdyně na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
- Kdyně v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
