Jan Svěrák

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Svěrák
Jan Svěrák (2007)
Jan Svěrák (2007)
Narození6. února 1965 (59 let)
Žatec
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
Alma materAMU v Praze
Povolánífilmový režisér, produktový manažer, herec, scenárista, filmový producent, režisér a filmový scenárista
OceněníVýroční cena AČFK (2017)
DětiFrantišek Svěrák
Ondřej Svěrák
RodičeZdeněk Svěrák
Božena Svěráková
PříbuzníHanka Jelínková (sestra)
Webwww.sverak.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Svěrák (* 6. února 1965 Žatec) je český režisér a scenárista, syn Zdeňka Svěráka. Spolu s Jiřím Menzelem, Jánem Kadárem a Elmarem Klosem patří mezi jediné držitele Oscara za nejlepší cizojazyčný film uděleného snímkům české kinematografie.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

V letech 1983–1988 vystudoval pražskou FAMU, katedru dokumentární tvorby. Ze studentských filmů stojí za zmínku Však su vinař (1985), Vesmírná odysea II (1986) a zcela fiktivní mystifikačně-ekologický dokument Ropáci (1988) o zvláštním zvířeti ve zdevastované krajině severních Čech. Za tento dokument získal v roce 1988 tzv. studentského Oscara. V 90. letech začal točit celovečerní hrané filmy a stal se jedním z nejúspěšnějších režisérů své generace. Jeho filmy se těší velkému diváckému úspěchu a pravidelně získávají řadu cen na filmových festivalech. Mezi nejdůležitější ceny patří tři Čeští lvi za nejlepší režii, Obecná škola byla nominována roku 1992 na Oscara a Kolja jej v roce 1996 získal.[1]

V roce 1991 byl jedním ze spolumajitelů produkční firmy Luxor a poté roku 1995 založil vlastní produkční společnost Biograf Jan Svěrák, s.r.o., která posléze produkovala nejenom jeho filmy, ale také filmy jiných tvůrců. Např. léta 2007 koprodukovala film Alice Nellis Tajnosti.[2]

Po oscarovém úspěchu filmu Kolja v roce 1996 měl Jan Svěrák několik nabídek od amerických producentů (např. i na látky, z nichž posléze vznikly filmy Pravidla moštárny, Nevěsta přes internet a Čokoláda), všechny ale odmítl. Plánoval natočit anglicky mluvený film podle románu Saula Bellowa Henderson, král deště, napsal k němu scénář, ale z natáčení sešlo kvůli nedostatku peněz. Roku 2001 natočil díky spolupráci s britským producentem Ericem Abrahamem film Tmavomodrý svět, který vypráví o Československých letcích v britském Královském letectvu (RAF) během 2. světové války.

V roce 2006 se tematicky vrátil do současné české společnosti filmem Vratné lahve, který byl zfilmován rovněž podle scénáře Zdeňka Svěráka. Ten také ve filmu spolu s Danielou Kolářovou, která hrála jeho manželku, ztvárnil hlavní roli stárnoucího učitele. Film vznikal 5 let a po vážných neshodách Jana a Zdeňka Svěrákových ohledně scénáře, což dokumentuje i životopisný dokument Tatínek aneb Mramorizace Zdeňka Svěráka z roku 2004, byl film Vratné lahve nakonec roku 2006 realizován.

Čtyři roky poté zaexperimentoval loutkovým fantasy filmem Kuky se vrací (2010), který vznikl díky výtvarné inspiraci loutkami výtvarníka Františka Skály. Ten poskytl autorům důležité rady, ale rozhodl se filmového projektu neúčastnit.[3] Jan Svěrák tedy film natočil s výtvarníkem Jakubem Dvorským. Roku 2014 realizoval hudební pohádku podle minioper Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře (Červená Karkulka, O dvanácti měsíčkách, Šípková Růženka) Tři bratři.

Léta 2015 původně plánoval zfilmování knihy irského spisovatele a novináře Kevina Mahera Pole (orig. The Fields),[4] ale nakonec se natáčení neuskutečnilo. Místo toho se na konci roku 2015 rozhodl pro filmové zpracování příběhů z dětství svého otce Zdeňka Svěráka, které jsou literárně zpracovány v knize Po strništi bos.[5][6]

V roce 2019 mu vyšel román Bohemia;[7] posledním dokončeným filmem, který napsal společně s otcem Zdeňkem Svěrálem, je Betlémské světlo.

11. října 2023 představil svou povídkovou knihu Světakrásy; přirovnává ji k cestopisu po svém vlastním vnitřním světě a také k meditaci.[8][9]

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Režie[editovat | editovat zdroj]

školní filmy

celovečerní hrané filmy

Scénář[editovat | editovat zdroj]

Herec[editovat | editovat zdroj]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Bohemia (Ikar, 2019) – román[10][11]
  • Světakrásy (Ikar, 2023) – kniha vzpomínek, snů a postřehů, opatřená vlastními ilustracemi.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ DVOŘÁČEK, Marek; ČTK. Sedm českých Oscarů se poprvé sejde na jednom pódiu. Kultura. iDNES.cz [online]. MAFRA, 3. září 2008 [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. 
  2. ↑ Biografie [online]. Biograf Jan Svěrák [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. 
  3. ↑ ZEMANOVÁ, Irena. Kouzelný Kuky sálá poetikou i vlivem výtvarníka Františka Skály. Film & TV. Hospodářské noviny [online]. Economia, 19. květen 2010 [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. ISSN 113-7693. 
  4. ↑ ČTK. Jan Svěrák připravuje snímek v angličtině podle irské předlohy. České noviny.cz [online]. 2015-02-03 [cit. 2015-02-04]. Dostupné online. 
  5. ↑ SPÁČILOVÁ, Mirka. Jan Svěrák hledá otci roli ve svém chystaném filmu Po strništi bos. Fotografie Jan Hromádko, Dan Materna, Marek Navrátil; Kultura. iDNES.cz [online]. MAFRA, 14. prosinec 2015 [cit. 2019-12-03]. Dostupné online. 
  6. ↑ SVĚRÁK, Zdeněk. Po strništi bos. Ilustrace Jaroslav Weigel; odpovědná redaktorka Romana Homonická. 1. vyd. Praha: Fragment, 2013. 92 s. (Zdeněk Svěrák). ISBN 978-80-253-1820-1. 
  7. ↑ ČTK. Jan Svěrák vydal román. Jeho hrdina natáčí film, do kterého by režisér nešel. Literatura. Aktuálně.cz [online]. Economia, 8. listopad 2019 [cit. 2019-12-03]. Dostupné online. 
  8. ↑ ČTK. Jan Svěrák v povídkách. Kultura. Právo. Praha: Borgis, 12. říjen 2023, roč. 33, čís. 237, s. 14. ISSN 1211-2119.
  9. ↑ a b JIRKŮ, Irena. „Jsem vděčný za propustku z role oscarového režiséra“. Fotografie František Svěrák; Kultura. Hospodářské noviny. Praha: Economia, 13. říjen 2023, roč. LXVII, čís. 198 [příloha Víkend], s. 22. Cestopis, meditace. Placený obsah. Dostupné online. ISSN 0862-9587.
  10. ↑ jaš. Svěrákův první román. Fotografie Petr Hloušek; Zpravodajství. Právo. Borgis, 7. listopad 2019, roč. 29, čís. 258, s. 3. ISSN 1211-2119. 
  11. ↑ KOUBOVÁ, Karolína. První literární počin filmového režiséra Jana Svěráka Bohemia. Knížky Plus. Český rozhlas Plus [online]. Český rozhlas, 23. listopad 2019 [cit. 2019-12-08]. Čas 9 min : 17 sec. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Filmy režírované Janem Svěrákem
80. léta
Sbohem, nádražíčko (1984) • Však su vinař (1985) • Vesmírná odysea II (1986) • Ropáci (1988)
90. léta
Obecná škola (1991) • Jízda (1994) • Akumulátor 1 (1994) • Kolja (1996)
od roku 2000
Tmavomodrý svět (2001) • Tatínek (2004) • Vratné lahve (2007) • Kuky se vrací (2010) • Tři bratři (2014) • Po strništi bos (2017) • Betlémské světlo (2022)
Český lev za nejlepší režii

Jan Hřebejk (1993) • Milan Šteindler (1994) • Martin Šulík (1995) • Jan Svěrák (1996) • Petr Zelenka (1997) • Vladimír Michálek (1998) • Saša Gedeon (1999) • Jan Hřebejk (2000) • Jan Svěrák (2001) • Petr Zelenka (2002) • Vladimír Morávek (2003) • Jan Hřebejk (2004) • Bohdan Sláma (2005) • Jiří Menzel (2006) • Jan Svěrák (2007) • Petr Zelenka (2008) • Marek Najbrt (2009) • Radim Špaček (2010) • Zdeněk Jiráský (2011) • David Ondříček (2012) • Agnieszka Holland (2013) • Petr Václav (2014) • Jan Prušinovský (2015) • Julius Ševčík (2016) • Bohdan Sláma (2017) • Olmo Omerzu (2018) • Václav Marhoul (2019) • Agnieszka Holland (2020) • David Ondříček (2021) • Petr Václav (2022) • Tomáš Pavlíček, Jan Vejnar (2023)

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Svěrák&oldid=23320542“