Drahanská vrchovina

Drahanská vrchovina
	Drahanská vrchovina – v popředí Šošůvka, v pozadí Lipovec a vysílač Kojál
Nejvyšší bod	735 m n. m. (Skalky)
Rozloha	1 183 km²
Střední výška	462,8 m n. m.
Nadřazená jednotka	Brněnská vrchovina
Sousední; jednotky	Bobravská vrchovina, Boskovická brázda, Zábřežská vrchovina, Hornomoravský úval, Vyškovská brána, Dyjsko-svratecký úval
Podřazené; jednotky	Adamovská vrchovina, Konická vrchovina, Moravský kras
Světadíl	Evropa
Stát	Česko
	; Drahanská vrchovina na mapě Česka
Horniny	vápenec
Povodí	Morava, Svitava
Souřadnice	49°23′0″ s. š., 17° v. d.
Identifikátory
Kód geomorf. jednotky	IID-3
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Drahanská vrchovina je geomorfologický celek ležící zhruba uprostřed Moravy, součást Brněnské vrchoviny. Na západě sousedí s Boskovickou brázdou a Bobravskou vrchovinou, na jihu s Dyjsko-svrateckým úvalem a Vyškovskou bránou, na východě s Hornomoravským úvalem a na severu se Zábřežskou vrchovinou. Je nazvána podle městysu Drahany na Prostějovsku, který je nejvýše položenou obcí její východní části.^[1] Jihozápadním okrajem zasahuje na území města Brna, jemuž tvoří severní a severovýchodní zázemí, významné historicky jako zdroj dřeva, železa, kamene a později zejména pro rekreaci.

Nejvyšší bod Skalky, který dosahuje 735 m n. m., se nachází ve východní části, označované jako Konická vrchovina (droby, slepence, břidlice, ostrůvky prvohorních devonských vápenců u Javoříčka a Mladče). Dalšími podcelky Drahanské vrchoviny jsou největší česká krasová oblast Moravský kras, v němž vystupují na ploše téměř 100 km čtverečních prvohorní devonské vápence, a Adamovská vrchovina, složená hlavně z žuly a granodioritu, která byla rozrušena třetihorními tektonickými pohyby a činností řek. Seznam dalších nejvyšších a nejprominentnějších vrcholů obsahuje Seznam vrcholů v Drahanské vrchovině.

Administrativně náleží oblast převážně do Jihomoravského kraje (okresy Blansko, Brno-město, Brno-venkov, Vyškov), severovýchod do kraje Olomouckého (okres Prostějov) a severní cíp do kraje Pardubického (okres Svitavy). Asi 13 % rozlohy vrchoviny pokrývá vojenský újezd Březina.

Geologie

Na Drahanské vrchovině převládají prvohorní (karbonské) horniny usazené. Na velké části jsou také poměrně mocné čtvrtohorní usazeniny. Reliéf Moravského krasu vzniká v důsledku rozpouštění hornin a postupně se tak vytváří typická krajina s povrchovými a podzemními krasovými jevy.

Klimatické poměry

Drahanská vrchovina leží v klimatické oblasti mírně teplé, mírně vlhké, vrchovinné. Atmosférické srážky se pohybují v rozmezí 616–711 mm za rok. Ve vegetačním období je průměrná teplota 12,5 stupňů Celsia. Vzhledem k poloze a k neexistenci velkých průmyslových podniků je zde jedno z nejčistších ovzduší v České republice. V roce 2008 ovšem expanduje výroba plastových akrylátových van a příslušenství v okolí nejvyšších partií vrchoviny – zejména obec Suchý (původní výrobní hala o velikosti několika hektarů se rozšiřuje o 70 %), a tak v tomto důsledku kvalita ovzduší v této části Drahanské vrchoviny výrazně klesá – firma RIHO v obci Suchý ohlásila IRZ (www.irz.cz) v roce 2007 6740 kg styrenu/ovzduší/rok. V zimním období bývají zpravidla partie nad 500 metrů nad mořem pokryty souvislou sněhovou pokrývkou.

Vodstvo

Drahanská vrchovina leží ve srážkovém stínu Českomoravské vrchoviny, která zadržuje většinu srážek přinášených západními větry. Je velmi chudá na povrchové vodní zdroje i na zásoby podzemních vod. Nemá velké toky, jedná se o pramennou oblast na rozvodí Svratky (jihozápadní část) a horní Moravy (sever a východ). Významnými toky na povodí Svratky jsou Svitava (ta zde ovšem nepramení) s přítoky Bělou a Punkvou, Říčka a Rakovec. Sever vrchoviny odvodňují zejména Nectava (přítok Jevíčky) a Romže, tekoucí po hranici oblasti, a východní část pak Okluka (Hloučela), Brodečka a Velká a Malá Haná.

Flóra

Nacházejí se zde jak lesy jehličnaté, tak lesy s převahou listnáčů. V jehličnatých lesích roste smrk obecný, borovice lesní, modřín opadavý, douglaska tisolistá a jedle bělokorá. V lesích s převahou listnáčů se zejména vyskytuje buk lesní, dub zimní, dub letní, habr obecný, javor klen, bříza bělokorá, ojediněle lípa, jírovec maďal, osika obecná aj. Z keřů je velmi hojný bez hroznatý, bez černý, maliník obecný a mnoho druhů ostružiníků. V lesích roste poměrně velké množství hub.

Fauna

Drahanská vrchovina má poměrně dobré ekologické podmínky, vyskytuje se zde množství živočichů.

Šelmy: kuna lesní, kuna skalní, jezevec lesní, liška obecná
Dravci: káně lesní, jestřáb lesní, krahujec obecný, včelojed lesní a další
Sovy: kalous ušatý, puštík obecný, sýček obecný, výr velký, sova pálená
Šplhavci: strakapoud velký, datel černý, žluna zelená
Pěvci: různé druhy sýkor, pěnkava obecná, hýl obecný, strnad lesní, různé druhy pěnic, červenka obecná, kos černý, drozd zpěvný, sojka obecná, čížek lesní, střízlík obecný, krkavec velký, vrabec domácí.
Další ptáci z různých skupin, např. kukačka obecná a další.
Spárkatá zvěř: srnec obecný, jelen evropský, muflon evropský, prase divoké.

Ve studii, ve které Renčo, Čermák a Čerevková v 27 březových lesích na Slovensku a České republice zjišťovali výskyt hlístic, byla jejich nejvyšší koncentrace zjištěna právě na Drahanské vrchovině.^[2]

Nerostné suroviny

Rudy byly v této oblasti těženy jen výjimečně a těžba měla jen menší hospodářský význam. Mezi nejvýznamnější patřila naleziště železné rudy v oblasti Olomučan, Rudice, Habrůvky a Josefova. Na tuto těžbu sahající daleko do historie upozorňuje naučná stezka "Cesta železa Moravským krasem." Další lokalitou, kde se těžila železná ruda již v dobách Keltů, byla oblast kolem Malého, resp. Starého Hradiska. Ze stavebních surovin se v současnosti těží převážně droby, lomový kámen, v Moravském krasu dobíhá těžba vápence. V oblasti Křtin a Jedovnic jsou naleziště mramoru.

Ochrana přírody

Chráněná krajinná oblast

Moravský kras

Národní přírodní rezervace

Národní přírodní památky

Přírodní rezervace

Babí lom (Lelekovice, Svinošice)
Balcarova skála-Vintoky (Ostrov u Macochy)
Bayerova rezervace (Křtiny)
Bílá voda (Holštejn)
Březinka (Březina)
Bučina u Suché louky (Buková)
Čihadlo (Babice nad Svitavou)
Dřínová (Babice nad Svitavou)
Durana (Úsobrno)
Mokřad pod Tipečkem (Típeček)
Lipovské upolínové louky (Lipová)
Pavlovské mokřady
Rakovec (Jedovnice)
Skály (Protivanov)
Skelná Huť (Protivanov) (Protivanov)
Sloupsko-šošůvské jeskyně (Sloup v Moravském krasu)
Studnické louky (Krásensko)
U Nového hradu (Olomučany)
Malužín (Bílovice nad Svitavou)
Mokřad pod Tipečkem (Jedovnice)
U Brněnky (Kanice)
U Výpustku (Březina)
Údolí Říčky (Hostěnice, Ochoz u Brna)
Uhliska
Velký Hornek (Brno-Líšeň, Mokrá-Horákov)
Zadní Hády (Kanice, Ochoz u Brna)

Přírodní památky

Přírodní parky

Chráněné stromy

Arboreta

Zajímavosti a památky

Větrné mlýny

Jednov (nepřístupný), Kořenec (nepřístupný), Malé Hradisko (nepřístupný), Němčice (nepřístupný), Ostrov u Macochy (nepřístupný), Petrovice, Přemyslovice (nepřístupný), Rudice (přístupný – muzeum), Ruprechtov (přístupný)

Poutní kostely

Kostel Jména Panny Marie ve Křtinách, kostel Panny Marie Bolestné ve Sloupě, kostel Navštívení Panny Marie v Jednově, kostel Narození Panny Marie ve Vranově.

Další památky

Betonové bunkry na Vyškovsku, Huť Františka, Sousoší husitských bojovníků, vápenka Velká dohoda

Rozhledny

Alexandrova rozhledna, Babí lom, Malý Chlum, Podvrší u Veselice, Strom

Televizní a rozhlasové vysílače, věže

Vysílač Hády, Vysílač Kojál, Radiolokační stanice Skalky

Historie

Až do 12. století byla Drahanská vrchovina velmi řídce osídlena, většinu z území tvořily hluboké lesy, jejím územím procházelo několik obchodních stezek. Ve 13. století dostávala vznikající šlechta od krále rozlehlá území, na kterých začala vznikat (případně se rozšiřovat) světská i církevní panství. Jejich centry se staly hrady Blansek, Boskovice, Dědice, Doubravice, Grünberk (Stražisko), Holštejn, Nový hrad, Obřany, Račice, Starý Plumlov, Vildenberk a další. V rámci velké (nebo též německé) kolonizace přišlo na území vrchoviny velké množství kolonistů z Bavorska, Dolních Rakous, Dolního Saska, ale i z Holandska a Flander. Po moravských markraběcích válkách a husitských válkách došlo k vylidnění této oblasti a zániku mnoha vsí, přičemž zde začal převládat český živel.

Drsná a zemědělsky málo výnosná Drahanská vrchovina již nepřitahovala nové osadníky a katastry zaniklých vsí obvykle zarostly lesem. Území bylo nadále využíváno zemědělsky, k těžbě dřeva a částečně i k těžbě surovin. Mnoho původních panských sídel zaniklo a vznikla nová centra panství, která se nacházela většinou na okraji Drahanské vrchoviny v níže položené oblasti. Bylo to Blansko, Boskovice, Habrovany, Konice, Plumlov, Pozořice, Račice, Rájec nad Svitavou, Šebetov a Vyškov. V průběhu staletí zde nevyrostlo žádné významné město, v době průmyslové revoluce zde nevznikl žádný významný podnik a obyvatelé, kteří se nezabývali zemědělstvím, začali cestovat za prací do měst, ležících v níže položených okolních oblastech. V roce 1935 došlo v jihovýchodní části zalesněného území Drahanské vrchoviny ke vzniku vojenské střelnice (Vojenský výcvikový prostor Vyškov). Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava bylo v rámci programu germanizace a konečného řešení české otázky vysídleno 33 obcí Drahanské vrchoviny, přičemž záminkou bylo rozšíření vojenské střelnice. Po druhé světové válce se obyvatelstvo vrátilo do svých vesnic zpět, a naopak byl vysídlen a zrušen německý jazykový ostrov okolo Brodku u Konice v severní části vrchoviny. Vojenská střelnice byla zachována v rozsahu z roku 1935 – nyní Vojenský újezd Březina. Za druhé světové války bylo na jižní části Drahanské vrchoviny zbudováno značné množství betonových bunkrů, jež byly součástí vojenského cvičiště a které zůstaly zachovány dodnes. V roce 1944 byl mezi Ruprechtovem a Račicemi vysazen partyzánský oddíl Jermak, který na Drahanské vrchovině působil až do konce války.

Ani po druhé světové válce nedošlo na Drahanské vrchovině k rozvoji průmyslu, oblast byla využívána spíše zemědělsky. V 50. letech byl na náhorní planině mezi Lipovcem a Krásenskem vztyčen vysílač Kojál, nejvyšší stavba na Moravě.

Od 70. let 20. století docházelo v rámci Jednotných zemědělských družstev k rozvoji nezemědělské výroby, která zajišťovala zaměstnanost pro značnou část pracovních sil. Po roce 1989 postupně docházelo k rušení těchto činností a snižování počtu pracovníků v zemědělství, čímž se výrazně zvýšil počet lidí dojíždějících za prací do center na okraji Drahanské vrchoviny, jako jsou Blansko, Boskovice, Brno, Prostějov a Vyškov.

Doprava

Z dopravního hlediska jde o vnitřní periferii, kterou hlavní dopravní tahy až na výjimky obcházejí. Železnice tudy prochází jen okrajově na jihozápadě údolím Svitavy (páteřní trať Česká Třebová–Brno), další tratě vrchovinu rámují těsně (tratě ze Skalice nad Svitavou a z Prostějova do Chornic) nebo s odstupem (trať Brno–Přerov a Nezamyslice–Prostějov).

Také silnice vyšší kategorie vedou téměř důsledně okolo této oblasti, jmenovitě dálnice D1, dálnice D46 a silnice I/43. Vrchovina je tak obsloužena pouze silnicemi II. tříd, z nichž hlavní jsou II/150 vedoucí přes severní část a II/379 přes část jižní, kolmo propojené silnicemi II/373 a II/374 (trasy obou jsou ovšem na území Drahanské vrchoviny přerušeny). Dalšími významnými spojnicemi jsou silnice II/366, II/377, II/378 a II/383.

Současnost

Drahanská vrchovina je nezatížena intenzívní průmyslovou výrobou a až na výjimky se jedná o oblast s čistým vzduchem a prostředím celkově. Dochází zde k rozmachu cyklostezek a ke stále většímu využívání pro rekreační účely. V zimě je díky sněhové pokrývce oblíbeným místem pro běžecké lyžování. Na několika místech existují značené a upravované běžecké okruhy.^[3]

Fotogalerie

Meteoradar Skalky poblíž nejvyššího vrcholu Drahanské vrchoviny
Pohled na Valchov, Drahanská vrchovina zde přechází do sníženiny Boskovická brázda
Výklenková kaplička v poli u silnice z Protivanova na Nivu, v pozadí dvě ze tří tamějších větrných elektráren
Amatérská jeskyně je nejdelším jeskynním systémem nejen v Moravském krasu, ale v celé ČR
Bělá – meandr na horním toku
Hloučela u Lipovského mlýna
Náves s kostelem svatého Jana Křtitele a hasičskou zbrojnicí v obci Drahany, podle které dostala celá vrchovina své jméno

Panorama

360° panorama Nivy, v pozadí lze sledovat rybník napájený Bílou vodou, nad ním spoza lesa trčí dvě turbíny protivanovských větrných elektráren, úplně vpravo lze za místní BTS vidět vrchol vysílače Kojál

Odkazy

Reference

↑ Městy DRAHANY [online]. www.drahany.wz.cz [cit. 2016-03-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-10.
↑ RENČO, Marek; ČERMÁK, Václav; ČEREVKOVÁ, Andrea. Composition of soil nematode communities in native birch forests in Central Europe. S. 15–25. Nematology [online]. 3 June 2011 [cit. 2015-05-25]. Roč. 2012, čís. Vol. 14(1), s. 15–25. ISSN 1388-5545. DOI 10.1163/138855411X575430.
↑ Lyžařský průvodce Drahanské vrchoviny a Boskovicka

Literatura

Ervín Černý-Křetínský, Dáša Zouharová: Drahanskou vrchovinou, Občanské sdružení Barvínek, 1998

Externí odkazy

[1] Městy DRAHANY [online]. www.drahany.wz.cz [cit. 2016-03-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-10.

[2] RENČO, Marek; ČERMÁK, Václav; ČEREVKOVÁ, Andrea. Composition of soil nematode communities in native birch forests in Central Europe. S. 15–25. Nematology [online]. 3 June 2011 [cit. 2015-05-25]. Roč. 2012, čís. Vol. 14(1), s. 15–25. ISSN 1388-5545. DOI 10.1163/138855411X575430.

[3] Lyžařský průvodce Drahanské vrchoviny a Boskovicka

[1]

[2]

[3]